Stabilita demokracie v západní Evropě nevznikla tak, že pochybní boháči kázali lidu morálku

2. 11. 2014 / Boris Cvek

V sobotních Lidových novinách, v příloze Česká pozice, lze najít článek Luďka Sekyry s názvem "Obrana liberální demokracie". Vymezuje se v něm proti Orbánovi a Putinovi na obranu liberalismu např. takovými slovy "liberální pojetí národa T. G. Masaryka, že národ je "osobností mravní" nebo "Havel chápe politiku jako praktikovanou mravnost".

Jako člověk, který se dlouhodobě hlásí k liberalismu, bych měl velké pochybnosti nad slovy jako "mravnost", kterými se po celé věky zaštiťoval všemožný útlak žen, homosexuálů, kreativních, svébytných, jinakých lidí. Z mravnosti boháči přispívali na charitu, aby nemuseli řešit příčiny chudoby a selhání celého společenského systému. Liberalismus poučený 19. stoletím, ať už ten Hayekův, Deweyův nebo Popperův, podle mě ukazuje, že více než než řeči o mravnosti potřebujeme systémové změny a zejména právní stát. Liberalismus 19. století, jak nesmírně výstižně ukazují klasické romány třeba Balzakovy nebo Dickensovy, musel se vší svou mravností, které měl tehdy kdekdo plnou hubu, skončit katastrofou nacistické a bolševické revoluce, protože se stal obludným systémem bezpráví, bídy a ponížení.

A to je přesně problémem také dneška, problémem oblíbenosti Orbána a Putina v postkomunistickém prostoru. Běžte k Dánům a Bavorům a Holanďanům s touto Sekyrovou větou: "Liberální politická identita, možnost svobodně se ztotožnit s liberálními ideály je zřejmě jedním z největších privilegií moderní demokracie," a zeptejte se jich, zda je pro ně důležitější fungující justice, fungující zdravotní a sociální systém, možnost mít dobrou práci a vysoké platy, nebo "liberální politická identita". Jakmile lidé ztratí víru ve spravedlnost a blahobyt v rámci liberální demokracie, na celou liberální demokracii se vykašlou. Liberalismus není o žvástech, ale o efektivním fungování státu ve prospěch veřejného zájmu.

Stabilita poválečné liberální demokracie v západní Evropě nevznikla tak, že pochybní boháči kázali lidu morálku, ale tak, že pomocí systémových změn, namířených proti boháčům, se podařilo zajistit v dějinách lidstva naprosto bezprecedentní míru blahobytu, svobody a práva zároveň. Nad tím by měl pan miliardář Sekyra, jeden z plodů postkomunistického kapitalismu, přemýšlet více než nad nějakými politologickými teoriemi. Růst obliby Orbána a Putina zejména je totiž dán právě tím, že postkomunistický kapitalismus se více podobá obludnému kapitalismu 19. století než poválečné liberální demokracii v západní Evropě.

0
Vytisknout
7252

Diskuse

Obsah vydání | 4. 11. 2014