Státní svátky, které se slaví jen z principu či povinnosti, někdy ani to ne

3. 11. 2014 / Jiří Baťa

Vezmeme-li např. nedávný státní svátek 28. říjen Den vzniku samostatného Československa, oslavy se konaly na Hradě a tento den se dnes vyznačuje především tím, že jsou prezidentem republiky předávána státní vyznamenání. K tomu nějaké to kladení věnců (snad i jinde než jen v Praze), na krajské úrovni zaznělo (možná) několik vzletných proslovů a toť vše. O nějaké masové účasti občanů na oslavách tohoto významného svátku (ale stejně tak u příležitosti jiných státních svátků), nemůže být řeč. Hlavně, že byl den volna! Účast na oslavách státních svátků za bývalého režimu se sice nesly v duchu vládnoucí KSČ, případně přátelství se SSSR, byly (ne)povinné, obsahově nezáživné, nicméně to byl důvod, aby většina občanů šla "oslavovat" s tím, že strpěli několik okamžiků na samotných oslavách, aby se pak šli družně a společensky bavit a vyžívat. Řekne se, že to bylo nic moc, ale lidé se více potkávali, více se sdružovali, žili společenštěji. Dnes si každý hledí hlavně sebe a spoluobčané mu jsou (vesměs) lhostejní. Stejně tak se k tomu staví i mnozí politici.

S lítostí a závistí se dívám na TV v případě, že ve zpravodajství zmíní a obrazem doplní nějaké oslavy státního svátku třeba v Německu, Rakousku, Švýcarsku či v jiném demokratickém státě, kde takové oslavy probíhají opravdu s podstatně větší účastí občanů. Tam si jsou nejen politici vědomi významu svátečního dne (u nás jen z povinnosti) a také se zřejmě více angažují pro oslavy s účasti občanů, kterým je věnována mnohem větší pozornost.

Domnívám se, že v těchto zemích mají tradice jedno z předních společenských míst v žebříčku hodnot společenského i politického života státu, že politici, politické strany, organizace a spolky a občané sami oslavám věnují větší pozornost a tedy i účast.

Občané si jsou vědomi významu a přínosu významných dnů pro stát, společnost i pro občany a proto také tyto slavné dny (na rozdíl od nás) ctí s velkou úctou. Není divu, že lidé jak v Německu, Rakousku, Francii a dalších, žijí mnohem družněji, více společensky a také se mají k sobě více přátelsky.

Nejen pojetí, ale i význam svátků a jejich oslav v České republice natolik časem vyčpěly, že význam svátku, resp. k němu se vážící významný den, lidé mnohdy neznají a možná právě proto jej ani nectí a neoslavují. Nevím, zda školské osnovy zahrnují učivo o významných dnech, které jsou pro stát a společnost významnými jak z hlediska historie, národní hrdosti, vlastenectví tak účelovosti, ale domnívám se, že škola tomuto tématu a stejně tak historii státu, nevěnuje dostatečnost pozornost, mládež sama o význam a podstatu svátků nejeví zájem a učitelům to je zřejmě šumafuk.

Podobná situace je zřejmě i v rodinách, kde když neznají význam státního svátku rodiče, nijak své děti o významu svátku nepoučují, tím méně se oslav s dětmi zúčastňují. Nevím, zda je to z obav připomínání bývalého režimu, nebo naprostý nezájem všeobecně.

Na druhé straně náboženské svátky jsou většinou občanů akceptovány a je jim věnováno mnohem více času a nechybí ani setkání rodin či přátel. A to přesto, že občané Česka jsou převážně nevěřící nebo ateisté, ale k oslavám je láká příležitost volného, tedy nepracovního dne navíc, který mnohdy ve spojení s dalšími volnými dny (z obou stran soboty a neděle), umožňuje prodloužení víkendu.

Totéž samozřejmě platí i o státních svátcích. Výjimku snad tvoří jen svátky velikonoční, kde se ještě (pravda, již v omezeném rozsahu) uplatňuje velikonoční tradice tzv. "mrskačka" nebo "polévání". Existuje u nás sice řada významných regionálních tradic, které se v daném regionu slaví dost okázale a s poměrně velkým zájmem občanů, ale to nejsou státní svátky, resp. dny pracovního volna ( Jízda králů a pod.)

Co je však v přímém paradoxu s oslavami našich státních svátků, jsou různé importované svátky a oslavy ze západních států, mj. Halloween, Valentýn apod., které akceptuje velká část především mladých lidí, které však na oslavách státního svátku nikdo neuvidí. Nedávám to za vinu pouze mladým lidem, protože je to i na společnosti a politicích, jak dalece se budou pro tradici státu angažovat nejen ve svůj, ale i celospolečenský prospěch.

Pravda, Halloween nebo Valentýn je pro mladé lidi něco nového, ale při větším zájmu by se dalo zjistit, že i v české historii se najde řada zajímavých pověstí a bájí nebo dřívějších zvyklostí, které by mohly, s trochou fantazie, mladé lidi i dnes zaujmout. Třeba pověsti o Bezhlavém rytíři, Bílé paní apod. Chce to však nadšení, fantazii, trochu více přemýšlet a ne bezmyšlenkovitě kopírovat kdejakou západní , promiňte ten výraz, zhovadilost.

Pozn. JČ: "Halloween" je "the Eve of the All Hallows Day", neboli předvečer svátku Všech svatých, který spadá na 1. listopadu. Je to tedy totéž jako i v Čechách. Je to starý křesťanský svátek.