O zneužívání informací jako o válečné zbrani

11. 9. 2014

Na summitu Severoatlantické aliance ve Walesu minulý týden učinil americký generál Philip Breedlove odvážné prohlášení. Rusko, řekl, vede "nejpozoruhodnější informační bleskovou válku, jaké jsme kdy v historii informačních válek byli svědky."

Dnešní Rusko nešíří pouze drobné dezinformace, podvody, lže a neprovádí jen sabotáže v kybernetickém prostoru, které jsou obyčejně spojovány s informační válkou. Rusko si dnes vymýšlí reakitu, vytváří masové halucinace a pak je proměňuje v politickou akci, píše v týdeníku The Atlantic Peter Pomerancev.

Vezměme si například výraz Novorusko, jímž Vladimír Putin pojmenoval kus jihovýchodní Ukrajiny, kterou možná bude nebo nebude chtít anektovat. Ten termín byl vytažen z carské historie, kdy byl jménem pro úplně jiný geografický prostor. Nikdo na jihovýchodní Ukrajině se nepovažoval do doby před několika měsíci za obyvatele Novoruska.

Vymyšlení Novoruska je známkou toho, že domácí ruský systém manipulací s informacemi ovládl globální scénu. Dnešní Rusko utvářejí političtí technologové, kteří vymýšlejí loutkové politické strany a simulakra občanských hnutí, aby zůstala pozornost národa odvedena stranou, zatímco Putinova mocenská skupina konsoliduje svou moc. Ve filozofii těchto politických technologů informace předcházejí faktům. "Pamatuju se, jak jsem vytvořil myšlenku, že 'Putin má většinu', ale opravdu, hned se objevila ve skutečném životě," vysvětluje Gleb Pavlovskij, politický technolog, který pracoval na Putinových předvolebních kampaních, ale od té doby už z Kremlu odešel. "Nebo představa, že 'k Putinovi neexistuje žádná jiná alternativa'. To jsme vymysleli my. A najednou už opravdu žádná jiná alternativa nebyla."

"Pokud předchozí autoritářské režimy byly ze tří čtvrtin založeny na násilí a jen jednou čtvrtinou na propagandě," argumentuje Igor Jakovenko, profesor žurnalismu na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů, "tento režim je téměř úplně založen na propagandě a jen na malém množství násilí. Putinovi stačí zatknout jen několik málo lidí - a pak znásobit to, co říká, prostřednictvím své naprosté vlády nad televizí."

Byli jsme svědky takovéto dynamiky na mezinárodní scéně v posledních dnech srpna, kdy zjevný ruský vojenský vpád na Ukrajinu - jen relativně malý vpád - byl proměněn v médiích v něco neuvěřitelně hrozivého. Putin vyvolal potřebu rozhovorů o státní formě jihovýchodní Ukrajiny (jazykem, který byl téměř úmyslně dvojznačný), což Severoatlantické společenství ohromilo a Kyjev zastrašilo natolik, že souhlasil s příměřím. Znovu se v Putinových výrocích objevil výraz Novorusko, vytvářející dojem, že obrovské území je připraveno odtrhnout se od Ukrajiny, když, ve skutečnosti, povstalci ovládají jen kousíček země.

* * *

Víra v absolutní moc propagandy má kořeny v sovětském myšlení. Avšak mezi sovětskou propagandou a nejnovější ruskou propagandou je jeden velký rozdíl. Pro Sověty byla myšlenka pravdy důležitá - i když lhali. Sovětská propaganda se velmi snažila "dokazovat", že její fragmenty dezinformací jsou pravdivé. Naproti tomu v dnešním Rusku je představa pravdy irelevantní. Při vysílání ruského "zpravodajství" jsou hranice mezi fakty a fikcí naprosto zamlžené. V publicistických pořadech ruské televize vystupují herci jako uprchlíci z východní Ukrajiny, pláčí před kamerami o vymyšlených hrozbách od vymyšlených fašistických gangů. V jednom ruském zpravodajském pořadu vyprávěla jedna žena, jak ukrajinští nacionalisté v městě Slavjansku na východní Ukrajině ukřižovali dítě. Když byl konfrontován Alexej Volin, náměstek ruského ministra komunikací, s tím, že tato reportáž byla naprosto vymyšlená, vůbec mu to nebylo trapné a namísto toho odpověděl, že jde přece jedině o sledovanost. "Veřejnosti se líbí, jak naše hlavní televize prezentují materiál, jí se líbí tón našich pořadů," řekl. "Share diváků zpravodajských pořadů v ruské televizi se za poslední dva měsíce zdvojnásobil." Kreml vypráví své příběhy dobře, zvládl směsici autoritářství a zábavní kultury. Myšlenka novinářské práce, v tom smyslu, že by byla prezentována "fakta", nebo "pravda", byla zlikvidována.

V loňské přednášce před studenty žurnalistiky na moskevské státní univerzitě Volin argumentoval, že studenti musejí zapomenout na to, že by se měli snažit svou prací učinit svět lepším místem k životu. "Musíme to studentům říci jasně: Budou pracovat pro Toho Muže, a Ten Muž jim řekne, co mají psát a co nemají psát a jak se to má napsat," vysvětlil. "A Ten Muž má právo to dělat, protože je platí."

Účelem této nové propagandy však není kohokoliv o něčem přesvědčit, ale udržovat diváka mesmerizovaného a nesoustředěného - rozbíjet západní narativy, nikoliv poskytovat soupeřící narativ. Je to perfektní žánr pro konspirační teorie, jimiž ruská televize překypuje. Když Kreml a s ním spojená méida šířila exotické historky o sestřelení malajského letadla nad východní Ukrajinou v červenci - zprávy, které tvrdily, že letadlo sestřelila ukrajinská stíhačka na americký příkaz, až po zprávy, že šlo o útok NATO na Putinovo soukromé letadlo, nesnažily se diváky přesvědčit o žádné konkrétní verzi událostí, ale uvést je ve zmatek, vyvolat v nich pocity paranoie a dostat je do stavu pasivity - aby žili v Kremlem kontrolované virtuální realitě, která se už nedá rozptýlit jakýmkoliv poukazem na "pravdu".

* * *

Rusko dnes vyváží svůj model konstruování virtuální reality prostřednictvím stamilionů dolarů, které investuje do mezinárodního televizního vysílání, jakým jsou čtyřiadvacetihodinové, mnohojazyčné zprávy Russia Today. Vnitropoliticky RT přesvědčuje Rusy, že jejich vláda je dostatečně silná na to, aby dokázala konkurovat světovým stanicím typu CNN. Ve Spojených státech televizi Russia Today neberou příliš vážně, avšak v Evropě je ruská propaganda mocnější. Funguje vedle tlaku Kremlu na místní média stejně jako vedle jeho ekonomického a energetického nátlaku.

Situace je nejnapjatější v pobaltských zemích, kde se velké počty tam žijících Rusů dívají na ruské televizní okruhy. "Velká část našeho obyvatelstva žije v úplně jiné realitě, kterou vytvářejí ruská média," varuje Raul Rebane, expert na propagandu v Estonsku, kde se čtvrtina obyvatelstva skládá z etnických Rusů. "Tak je tu konsensuální politika nemožná."

Při svém výzkumu o tom, jak informují bulharská média o konfliktu na Ukrajině, zjistil Christo Grozev z bulharské Laboratoře pro zvládání rizik, že většina bulharského tisku informovala a ruských a nikoliv o ukrajinských narativech ohledně událostí, jako bylo sestřelení malajského letadla MH17. "Není to jen věc sympatií či jazyka," vysvětluje Grozev. "Ruská média mají více informací a zajímavější příběhy, a to se pak přetiskuje." Organizace jako ukrajinská StopFake.org, se snaží odhalovat dezinformace v ruských i v zahraničních médiích. Avšak za každý podvod, který odhalí, s Kremlem spřízněná média jich vyprodukují další tisíce. Těmto zpravodajským organizacím je jedno, jestliže jsou přistiženy, že lžou. Jediné, na čem jim záleží, je vysoká čtenost a aby to, co vydávají, bylo napínavé.

Jako domácí ruská televize, i Russia Today se soustřeďuje na konspirační teorie - od zpochybňování útoků z 11. září až po sionistické spiknutí v syrské občanské válce. Západní kritikové se těmto tvrzením často posmívají, avšak konspirační teorie mají vnímavé publikum. V nedávném vědeckém článku nazvaném "Konspirativní mysl ve věku změn" zkoumal tým vědců konspirační teorie, které se šíří ve Francii, v Maďarsku a na Slovensku. Zjistil, že stoupenci ultrapravicových stran daleko častěji než stoupenci jiných stran věří v konspirační teorie. A pravicové nacionalistické strany, které se často ideologicky a finančně spojují s Kremlem, jsou na postupu. V Maďarsku je nyní Jobbik druhou největší politickou stranou. Ve Francii získala Nacionální fronta Marine Le Penové nedávno 25 procent hlasů ve volbách do Evropského parlamentu.

* * *

Právě jak mezinárodní propagandistická kampaň Kremlu sílí, Západ zažívá svou vlastní krizi víry v pojem "pravdy". I v Americe začíná být otázka "Je to pravda?" méně důležitá než "Je to čtivé?" Po roce 2000 se tato myšlenka přesunula z říše komerce do říše vysoké politiky, kdy jeden z poradců George W. Bushe pronesl legendární citát: "Jsme nyní impérium a když jednáme, vytváříme svou vlastní realitu. A zatímco tu realitu studujete, my budeme zase jednat a vytvoříme další nové reality, které můžete taky studovat, a tak se to vyjasní. My jsme aktéři historie ... a vám jen zbude studovat, co děláme."

Nátlak na skutečnost od kapitalismu a od americké vlády jde ruku v ruce s protiestablishmentovým názorem v USA, který také tvrdí, že všechna pravda je relativní.

Nakonec mnoho lidí v Rusku a po celém světě chápe, že ruské politické strany jsou falešné a že ruská zpravodajská média šíří jen fantazie. Avšak tím, že trvá Kreml na lhaní, zastrašuje jiné, protože ukazuje, že má definici toho, co je "realita", plně pod kontrolou. Proto je pro Moskvu tak důležité zlikvidovat pravdu. Jestliže není nic pravda, pak je všechno možné. Zůstává nám jen pocit, že nevíme, co Putin udělá dál - že je nepředpověditelný, a tedy nebezpečný. Jsme ochromeni, zmanipulováni a zmateni tím, že Kreml proměnil absurditu a neskutečnost ve válečné zbraně.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
11078

Diskuse

Obsah vydání | 12. 9. 2014