Evropané za ruskou válku

11. 9. 2014 / Pavel Urban

Na východní Ukrajině probíhá občanská válka a obě strany se dopouští válečných zločinů. Podle Milana Daniela to znamená, že "jedny válečné zločince podporuje Rusko, druhé Evropská unie."

Za těchto okolností by bylo logické podmínit podporu EU Ukrajině ukončením neodůvodněných útoků na civilisty.

(Úplně zabránit škodám a úmrtím civilistů se obvykle nedá, pokud se nacházejí v pásmu bojových operací.) "Nelegitimní vláda Ukrajiny" a její stoupenci jsou momentálně v situaci, kdy pomoc EU skutečně potřebují, takže takovýto tlak by patrně vedl k aspoň částečnému zlepšení.

Místo toho vyzývá petice "Evropané proti válce" k "zastavení jakékoli podpory vládě Ukrajiny ve věci probíhající občanské války" a "s výjimkou kontrolované humanitární pomoci zastavení jakékoli materiální podpory EU všem válčícím stranám." Takovýto postoj znamená stát de facto na straně silnějšího. Nebo toho, který se bez materiální podpory EU spíše obejde. A také rezignaci na možnost něco změnit. Proč by na nás měly válčící strany brát ohled, když si tím stejně nijak nepomohou?

To není petice proti válce. To je petice za ruskou válku. To nejlepší, co se dá říci o jejich signatářích, je, že je jim lhostejné, co se na Ukrajině děje, pokud mají pocit, že oni sami jako občané s tím nemají nic společného.

Nemám důvod věřit stratégům, kteří chtěli připojit Ukrajinu k té správné Evropě s tím, že detaily, jako postoj Ruska či osud průmyslu na východní Ukrajině se vyřeší později. Ale jestli tato petice má být alternativa k "degradaci na manipulovatelnou, lhostejnou a sobeckou masu", pak můžeme rovnou zůstat u nejprimitivnějších "válečných štváčů". Jedni za osmnáct, druzí bez dvou za dvacet.

Petice také požaduje "zrušení všech sankčních opatření vůči Rusku, protože jsou neopodstatněná." Sankce mohou být neúčinné, kontraproduktivní atd. Pokud jsou ale neopodstatněné, pak to znamená, že Rusko se nedopouští na východní Ukrajině ničeho odsouzeníhodného. Ostatní signatáři petice si to třeba myslí. Milan Daniel ale bere jako fakt, že i Rusko podporuje válečné zločince. Takže v případě Ruska je to v pořádku? Buď nedomyslel, co podepisuje nebo se pokouší nás, čtenáře, degradovat na manipulovatelnou masu.

"Komunistické" hranice jsou nelegitimní ?

Miroslav Polreich píše:

"Snad je třeba jen dodat, že byl [Krym] anektován od Rusku a předán Ukrajině v roce 1954 rozhodnutím Ústředního výboru Komunistické strany SSSR bez ohledu na přání jeho většinově ruských obyvatel. V pozadí protestů EU je tudíž trvání na autoritě Komunistické strany SSSR. A to dokonce přesto, že oba subjekty již neexistují. Nechce se mě přiznat jiný motiv. Ten by byl pro EU velmi špatný. Vyhlásily se proto sankce na základě uznání legitimity Komunistické strany."

Kdyby tento odstavec byl napsán samostatně, myslel bych si, že pan Polreich paroduje zásadové antikomunisty. Jenže je součástí článku, který posuzuje situaci ve světě zcela vážně.

V roce 1992 se Sovětský svaz rozpadl a dosavadní svazové republiky získaly nezávislost v existujících hranicích. Někde se to místním nelíbilo a vyhlásili vlastní, na nově zvolených republikách vlastní státy. Budiž. Stát, jehož byli občany, přestal existovat, a nové státy se teprve formovaly.

Ukrajinsko-ruská hranice ale existuje jako normální státní hranice už přes dvacet let.

V případě Krymu to prý nic neznamená, protože by to znamenalo "uznání legitimity Komunistické strany". A o podobě zbývajících rusko-ukrajinských (ale i rusko-běloruských, rusko-kazachstánských atd.) hranic rozhodl kdo? Chruščov to nebyl. Ale Chruščov nebyl prvním komunistou vládnoucím Sovětskému svazu, respektive sovětským republikám. Takže pokud by se Putin přece jen rozhodl obsadit a anektovat východní (nebo třeba i západní) Ukrajinu, bylo by to v pořádku. Nebudeme přece uznávat legitimitu komunistické strany....

A co třeba hranice mezi republikami v bývalé Jugoslávii? Ty přece také kdysi nakreslila místní Komunistická strana. Například pruh území mezi Dunajem a Sávou severozápadně od Bělehradu se po druhé světové válce stal součástí Srbska, historicky ale patřil Chorvatsku. Co kdyby, dejme tomu, Chorvatsko napadlo Srbsko (pro začátek třeba jen vojáky "na dovolené") a pokusilo se toto území anektovat? V pořádku, nebudeme přece uznávat legitimitu komunistické strany...

A nejde jen o hranice. Jugoslávie před druhou světovou válkou byla unitárním státem. Republiky založila až komunistická strana. Takže tyto republiky a hranice mezi nimi nic neznamenají? Zajímavé je, že když Miroslav Polreich psal o Kosovu ZDE ZDE , úplně tento aspekt pominul. Tehdy by mě ovšem vůbec nenapadlo od něj něco takového požadovat.

Zpochybňovat existující a dosud respektované hranice odkazem na legitimitu toho, kdo je kdysi v minulosti nakreslil, to není zrovna cesta k mírovému řešení problému a vzájemné spolupráci. Zvlášť v případě hranic, o které se fakticky válčí. Ze všech důvodů, které by nám umožnily jakoby se ctí uznat to, co nemůžeme reálně změnit, je odmítnutí "legitimity komunistické strany" asi ten nejhorší. Ještě před několika dny bych nevěřil, že dlouholetý a zkušený diplomat Miroslav Polreich by něco takového hájil.

0
Vytisknout
7594

Diskuse

Obsah vydání | 15. 9. 2014