Servilita českých médií vůči neusvědčeným válečným zločincům je nepřijatelná

16. 6. 2014 / Daniel Veselý

Česká televize v relaci Interview 24 ZDE opět předvedla, jak se novinářské řemeslo -- notabene ve veřejnoprávní televizi -- dělat nemůže. Moderátorka Světlana Witowská pokládala "exkluzivnímu" hostu, kterým byla Madeleine Albrightová, servilní a neškodné dotazy a jen nepatrně se dotkla toho, co by novináře mělo zajímat především. V tomto případě šlo o roli bývalé ministryně zahraničí USA v Kosovu.

Moderátorka zpravodajského kanálu ČT24 nepokládala "bývalé nejmocnější ženě světa" otázky na tělo, jak by se v případě zpovídání mocných, kteří rozhodují nebo rozhodovali o životech desítek ba stovek milionů lidí po celém světě, mělo postupovat, ale spíš se jí vyptávala na takové "babičkovské" rady, jež nám Čechům mají ulehčit pouť na trnité cestě k demokracii podle amerického mustru. Jinými slovy -- učme se od nového Velkého bratra za situace, kdy se podle průzkumu veřejného mínění 70% Američanů domnívá, že jimi zvolení zástupci neberou jejich zájmy vůbec v potaz, a tudíž nedokážou ovlivnit správu věcí veřejných ZDE.

Ona nízká podbízivost všemu americkému by snad mohla být pochopitelná před čtvrt stoletím, kdy u nás panovala euforie z vítězi studené války, nikoliv dnes, kdy je vliv USA v jejich tradičních zónách na ústupu, nehledě na diktátorské praktiky na jejich domácí půdě (odposlechy NSA, zákon NDAA, vzrůstající kriminalizace whistleblowerů a ostatních aktivistů ze strany FBI atd.) i v zámoří (bezpilotní teroristická kampaň nyní znovu obnovena nad Pákistánem a pokračující nad Jemenem a Somálskem, militarizace afrických zemí a východní části Asie, imunita pro ty, kteří se podíleli na rozpoutání globální finanční krize, též pro ty, kteří jsou namočeni v mučení údajných teroristů, krvavé dědictví afghánské invaze, ale hlavně irácké okupace, jejichž duchové se posíleni vrací, jak píší někteří zahraniční komentátoři atd.)

Diváci se rovněž mohli dozvědět, že se "Češka" Albrightová ve Státech naučila, jak přistupovat k problémům optimisticky a s úsměvem. Vzpomínalo se na Václava Havla i československý komunismus; samozřejmě, že v prvním případě to byly hřejivé vzpomínky na rozdíl od druhého. Ona povinná mantra kopnout si do mrtvoly československé mutace komunismu patří i po 25 letech ve veřejnoprávním prostoru k dobrému vychování a bontonu.

Komicky vyzněla už první otázka: Jakou brož by si Albrightová vzala, kdyby se měla setkat s ruským prezidentem Putinem? Albrightová je prý známá svou "brožovou diplomacií". "Madla" odvětila, že asi nějaké hrozné zvíře, které požírá jiná zvířata, ve zjevné narážce na Putinovu anexi Krymu a další jeho neplechy. Druhá otázka též směřovala přímo na solar: Jak by Albrightová charakterizovala Vladimira Putina coby politika a coby člověka? Odpověděla, že si Putin jako bývalý příslušník KGB stále myslí, že má právo se vůči jiným zemím chovat hrozně.

Přestože moderátorka mohla oponovat tím, že se Spojené státy také k různým zemím chovají hrozně a proč teda ta účelovost -- nestalo se tak, což se dalo očekávat. Některé dotazy si prostě nemůžeme dovolit klást, ba ani připustit.

Nic ve zlém proti staré dámě, ale bývalá šéfka americké diplomacie má ruce v krvi namočené ještě hlouběji než ruský prezident: nevím o tom, že by Putin nesl zodpovědnost za předčasnou smrt statisíců osob (především malých dětí), jež byla z respektovaného zdroje označena za genocidu ZDE, i když jeho válečné zločiny v Čečně a jinde nejsou zrovna skvělou vizitkou.

Co se geopolitických otázek týče, konkrétně krize na Ukrajině, Albrightová uvedla, že Ukrajince čekají těžké časy. S tím do písmene souhlasím. Bohužel. Ukrajinu čekají v rukou EU a MMF doopravdy nepříjemné chvíle. Už nyní je tato země sužována jak "protiteroristickými operacemi" kyjevské junty, tak i aktivitami proruských separatistů na východě Ukrajiny, což nejsou zrovna neškodní skautíci. "Hlavně, že tam nebudou Rusové," doplnila Albrightová.

Ano, Západ si v čele s USA v bezprostředním zahraničí Ruska může dělat, co se mu zamane, včetně vojenského drilu a mobilizace amerických vojáků v Polsku téměř u hranic s Ruskem. USA poslaly do Evropy dva neviditelné bombardéry B-2 schopné nést jadernou nálož ke třem bombardérům B-52 Stratofortress, jež mohou také nést jadernou zbraň ZDE . Tento krok Bílého domu má ujistit evropské spojence, že se tváří v tvář ruské vojenské hrozbě, která se odehrává hlavně v samotném Rusku (sic!), mohou spolehnout na Spojené státy.

To je prostě axiom. Ruské hordy musejí zůstat dislokovány na svém vlastním teritoriu. Avšak s vlídnými slůvky Albrightové jsou tato fakta v úplné opozici.

Albrightová na dotaz, jestli by s odstupem času v kosovské krizi postupovala stejně jako před 15 lety, odpověděla kladně s tím, že NATO pomáhalo kosovským Albáncům a bránilo jejich životy. Aha, takže bylo vše v pořádku -- přiložit srbské vládě revolver k hlavě v podobě potupné okupace pod bagančaty NATO, ignorování či přímo sabotování diplomatických jednání, jak o nich píše bývalý diplomat Miroslav Polreich, který se jich osobně zúčastnil. Neexistenci masových čistek ze strany Srbů v průběhu tří měsíců, jež předcházely vzdušné kampani NATO, u nás potvrdili třeba zesnulý Jiří Dienstbier a Václav Bělohradský. Tisíce Srbů usmrcených kosovskou falangou KLA a bombardováním civilních objektů, továren, budovy rozhlasu a televize, železnice, dokonce i čínské ambasády NATO, jež mimo jiné spustilo největší čistku v regionu, Madlen nestojí za zmínku.

Pouze dvě moderátorčiny otázky se daly nazvat novinářskými. Ty se týkaly privatizace kosovských telekomunikací, v níž se Albrightová angažovala, a skutečné úlohy amerických politiků v roce 1999 v Kosovu. Albrightová odpověděla, že v Kosovu už dlouho "byznys" nedělá a že americkým politikům šlo v Kosovu samozřejmě o lidské životy a nezištnou pomoc trpícím -- dnes je prý potřeba podat pomocnou ruku Ukrajincům.

Skutečný veřejnoprávní novinář by tak alibistické stanovisko měl rozcupovat na kousíčky a poukázat na "pomocnou ruku" USA podanou kupříkladu tureckým Kurdům, které s masivními vojenskými zásilkami Bílého domu Ankara masakrovala po desítkách tisíc; šlo de facto o genocidu ZDE , dále pak třeba tisícům zabitých Východních Timořanů (zde proamerický satrapa Suharto s americkými a britskými zbraněmi vyvraždil téměř třetinu celé populace ZDE ), Kolumbijců, Palestinců a dalších, a to vše v době, kdy Albrightová šéfovala americké diplomacii. To se ale v České televizi prostě nestane, protože tito lidé neexistují ani v newsroomu České televize.

Úplně jiný styl diskuse předvedl Dan Stach, který v Hydeparku v podstatě vyslýchal Noama Chomského ZDE. Moderátor se musel hosta na některé otázky opakovaně ptát, aby vůbec pochopil, o čem hovoří a chvílemi se celkem "ztrácel". Na řadu samozřejmě přišly povinné dotazy, jimž se každá osobnost, jež "vybočuje", musí podrobit -- jakýsi křest postlistopadové veřejnoprávní televize (byť šlo o dotazy diváků, ale jistě pečlivě roztříděné): Jak hodnotíte úroveň svobody slova v Rusku? Jak to samé vypadá v Číně? Jak hodnotíte vyhazov historika Andreje Zubova ze zaměstnání, který kritizoval ruskou anexi Krymu? Postavil jste se za něj veřejně? Byl podle vás útok na Krymu invaze? Udělal podle vás Putin chybu? Sledujete podrobně dění na Ukrajině? Co tam Západ dělá a co Rusko?

Ke zlobě všech malých českých "kritiků", již Chomského poplivali na stránkách naprosto neznámého českého tisku, aniž by znali jeho názory na bolševickou revoluci, Lenina, Trockého, Stalina, SSSR (Chomsky tvrdě kritizoval bolševickou revoluci zleva a Lenina označil za "pravicovou deviaci" podobně jako řada marxistů v 30. letech 20. století a rozpad Sovětského svazu považoval za vítězství socialistických myšlenek), odpovídal "správně". Nehledě na fakt, že Chomsky s těmito nepravostmi neměl co do činění -- na rozdíl od Albrightové a jejích zločinů, jež jí ale připomenuty nebyly.

Přijde mi to skutečně bizarní. Jak je možné, že osoby, které by dávno měly trávit zbytek života za mřížemi, považujeme téměř za naše - česká Madla -- a poníženě jim vykazujeme úctu, zatímco osobnosti, které o zločinech těch prvních barvitě hovoří a píší s akademickou přesností, hanobíme, jako kdyby přinejmenším ukradly jezule z betléma? (Jistě, co čekat od záludného Žida, jak by mohl podotknout jeden z Chomského "kritiků") A nejraději bychom je vypráskali z naší neprodyšně uzavřené myšlenkové rezervace?

0
Vytisknout
7188

Diskuse

Obsah vydání | 19. 6. 2014