Milan Knížák -- strážce čistoty a spravedlnosti ve státní správě.

7. 1. 2014 / Jiří Baťa

Milan Knížák je zřejmě posedlý mstou za dobu, kdy byl tehdejším komunistickým režimem perzekvován. Komunisty nemá rád, protože to prý byli zločinci. Jak jinak si vysvětlit, že s takovou vehemencí se domáhá další platnosti lustračního zákona, který je podle něj ještě jistý prostředek proti pronikání agentů a rezidentů StB do státní správy. Myslím, že jeho "burcování" je zbytečně mnoho povyku pro nic.

Pan Knížák v souvislosti s otázkou, jak dále naložit s lustračním zákonem, (http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/knizak-agenti-ve-vlade-budou-pro-cr-narodni-tragedii/), s jeho zrušením zásadně nesouhlasí, protože prý má stále své opodstatnění. Podle jeho názoru se to v dnešní politice a kolem ní stále ještě hemží agenty StB z předlistopadového režimu, kteří se svou nenápadnou činností snaží vetřít do politiky a státní správy, což by mohlo být pro ČR národní tragédií. Měl bych pro jeho názory, resp. obavy pochopení, kdyby však nebyla řada logických argumentů, z nichž vyplývá, že jsou jeho obavy neopodstatněné.

Pan Knížák je a zřejmě vždycky bude už z principu proti všemu, co zavání komunistickým režimem, který pokládá za zločinný. Opravdu nehodlám touto cestou jeho názory panu Knížákovi vyvracet, nicméně z jeho postoje vycházejí i všechny jiné názory, které se svým způsobem dotýkají nebo souvisí s existencí minulého režimu.

Domnívám se však, že pan Knížák nesdílí ani tak obavy z agentů StB a jejich činnosti, jako z toho, že jiní lidé, řekněme jiného než pravicového zaměření, mohou výrazně ovlivnit další vývoj v politice, a tedy i ambice a činnost takových jedinců, jako je pan Knížák.

Abychom si rozuměli, tvrdí-li pan Knížák, že je potřeba v nezměněné podobě zachovat stávající podobu lustračního zákona pak je to proto, aby se na místa ve státní správě a vrcholné politice nedostali jiní lidé, než které si představuje (a potřebuje) pan Knížák, a lidé loajální jeho myšlení.

Panu Knížákovi také uniká podstatné, že se píše rok 2014, od listopadu 1989 uběhlo 24 let a že tehdy aktivní příslušníci LM, agenti a rezidenti StB mají dnes, když ne více, tak někde kolem 50-60 let. To za prvé, za druhé, pro účely, které má pan Knížák na mysli, se dnes používají zcela jiné metody, notabene moderní technika a různé technologie, o kterých by pan Knížák měl mít povědomí.

Nějací agenti se dnes vyskytují spíše na mezinárodní scéně, o rozvracení a podkopávání státní správy se u nás spolehlivě starají jak samotní prominenti politických stran, tak jejich lokajové.

Nechce se mi věřit, že by o těchto skutečnostech pan Knížák nevěděl. Pokud jde o skutečné agenty, pak si je bezpečnostní orgány sami vyhledávají mezi lidmi mladými nebo středního věku, fyzicky zdatnými, technicky vyškolenými a ideologicky víceméně neutrálně orientovanými. Nezřídka jsou to lidé z  bezpečnostních složek (armády, státní či městské policie, bezpečnostních agentur apod.). Notabene, tyto bezpečnostní složky státu si umí prověřit lidi i bez lustračního zákona! To by mohl pan Knížák rovněž vědět!

V rámci objektivity však nutno připustit, že se ještě může objevit jedinec, který naplňuje podmínky, a tedy i možné obavy, jak se o nich zmiňuje pan Knížák. Jenže nemá-li takový člověk dostatečnou podporu v lidech kolem sebe, je jeho osoba bezvýznamná a jako riziko pro stát nulová. Je bláhové se domnívat, že v dnešní době existují lidé a jejich činnost, která je podobná agentům StB. Ovšem myslet si, že budou působit stejnými způsoby, metodami a systémy jako za totalitního režimu, potom pan Knížák zaspal dobu! Děsit a varovat veřejnost kvůli  podvratné činnosti bývalých agentů StB, rezidentů nebo příslušníků Lidových milicí, potažmo z nebezpečí návratu komunistického režimu, to je už opravdu, ale opravdu hodně mimo mísu.

Jestliže pan Knížák tak vehementně brojí proti bývalým agentům StB jako konkrétnímu nebezpečí pro stát, není od věci (mu) připomenout jiná vážná rizika a nebezpečí od lidí, kteří agenty nejsou a přitom významně poškodili (případně ještě škodí) stát.

Tyto skutečnosti však byly (a jsou nadále) podceňovány, protože prý patří jako nedílná součást (jistá daň) postupu při přechodu společnosti do jiného režimu.

Mezi polistopadovými představiteli byla řada lidí, kteří nejenže byli členy KSČ, ale zcela jistě i aktivních agentů a členů StB. S nimi za jeden stůl (a za jeden provaz táhli) lidé, bývalým režimem nezatíženi, kteří pak ruku v ruce společně vytvářeli budoucí politiku země, byli aktivní v zavádění demokratického režimu a principu a praktik vládnutí a především rozhodovali o ekonomických a strategických záležitostech a o osudu státu.

Jestliže objektivně a spravedlivě posoudíme události a politiku státu v počátku devadesátých let za účasti těchto lidí, dojdeme k logickému závěru, že právě tito lidé byli největším rizikem pro stát. Nejen že byli, oni se také jako nebezpeční projevili a jednali.

Připomeneme-li události typu restitucí, kuponové privatizace, machinace a sanace bank, ČKA, prodeje strategických a pro stát důležitých průmyslových firem, likvidaci zemědělství, poškozování zdravotnictví, školství atd. a v neposlední řadě rozdělení Československa, později existence mafií a zločineckého propojení se státními orgány (Berdychův a Mrázkův gang) není možné nepochybovat, že touto činností významně a trvale poškodili stát, společnost a tisíce, ne-li miliony občanů.

V čele těchto aktivit byli lidé, kteří byli i nebyli členy KSČ a agenty StB, protože tam se na minulost nehledělo, tam byla priorita tehdejší současnost a budoucnost a to ani ne tak státu, jak jejich vlastní. Bylo třeba využít schopností a možností, které jim stav a situace ve společnosti nabízeli.

Jak se ukázalo, využili toho maximálně. Výsledkem toho je totiž dnešní katastrofální stav společnosti.

Pan Knížák by si měl více všímat těchto lidí. To byli (případně jsou) lidé pro ČR skutečně nebezpeční. Ale těch pár "břídilů" v podobě bývalých agentů StB nebo členů LM? Promiňte, nenechte se vysmát.

Přes všechna tato rizika a reálné skutky, které dovedly stát do dnešní situace, si řada lidí na kritickém průběhu událostí posledních 24 let dostatečně "pomohlo", případně se "přiživilo", získali postavení či uznání. Přesto jsou stále nespokojeni a nebezpečí vidí všude jen ne tam, kde skutečně existuje. To je případ i pana Knížáka. Jeho varování před nebezpečím, jak se nám jej snaží až tragicky předložit, je nepatřičné, postrádá logiku a fakta a jen se tím ztrapňuje. Ale i to má pro něj zřejmě svůj význam. Třeba ten, že svými extravagancemi umí řadu lidí pěkně nas..., pardon vytočit. Jemu jako umělci, se to daří znamenitě!

0
Vytisknout
5447

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2014