Náš zákazník, náš kmán

9. 1. 2014 / Jaromír Máša

Ceny, pokud tam vůbec jsou jmenovitě, bývají chybně uváděny v MW tj. 1000 kW, zatím co hodnoty v domácnostech nepřesahují kWh a obyčejný člověk je zvyklý na pouhé kilowatty, tedy správně kilowatthodiny.

(K tomu poznamenávám z informací na internetu: Watthodina nepatří do soustavy SI, přestože je odvozena od jednotky watt. Jednotkou energie se v soustavě SI stala jednotka joule, která odpovídá jedné wattsekundě. Jedna watthodina odpovídá práci stroje s příkonem jeden watt po dobu jedné hodiny, neboli 3600 joulům. Kilowatthodina je tedy rovna 3 600 000 joulům, neboli 3,6 megajoulům. Cena jedné kWh elektrické energie pro české domácnosti byla v roce 2010 cca. 4,5 Kč.

Kilowatt a kilowatthodina jest ovšem podstatně něco rozdílného, jedno je jednotkou výkonu tj. vykonané či spotřebované práce (tj. působení síly na dráze ve směru síly) a druhé jednotkou dodaného či spotřebovaného výkonu (tj. vykonané práce za časovou jednotku)). Přiznám se,že smlouvy energetických společností nečtu, je tam spousty navzájem koncertujících a dizonujících předložek, jako pakliže, v pádu-li by a podobně, a ty já už od dětství neposlouchám, protože je to jen drahý žvást; navíc je to drobným písmem s hustým řádkováním.

Teď ovšem později přišel podomní obchodník firmy Comfort Energy s tím, že pokud poruší fa. Centropol smluvní podmínky, tak její služby převezme. Co může být porušením smluvních podmínek, přerušení dodávky energie, nebo pohyby, tj. zvyšování (protože k ničemu jinému v této středoevropské kotlině nedochází) ceny.

Tu jsem dostal jako vánoční dárek, abych se mohl radovat a veselit, současně dopisy obou společností, jedné kasající se, že ta druhá porušila smlouvu, a té druhé, že zruším-li smlouvu budu pokutován asi tak dvojnásobkem mého důchodu, ale že odmítnu-li požadavek fy. Comfort Energy na mi zaslaném formuláři, respektive podepíši-li do jistého termínu tento dokument, tak je vše vyřešeno.

Audiatur et altera pars: zavolal jsem a informoval jsem, že když fa. Comfort Energy má tak velký o mou konzumaci elektrického proudu zájem, tak ať vyčká, že mě končí dvouleté moratorium v únoru 2014 a vyřeší se vše hladce a samo.

Jenže tato firma má hlavu jako ten Morgensternův hovězí samec (myslím na báseň Chrisiana Morgensterna "Kamenný vůl":

Vůl z žuly hlavou mlčky kýv,
dávaje sílu na podiv.
Rohama o tě zavadit,
skrz naskrz budeš díru mít.
Bú!

Vůl z žuly zná jen vršky hor,
skřítkem je pro něj živý tvor.
Živí se hlavně - nový mrav -
jen řezankou z mozků lidských hlav.
Bú!

Vůl z žuly všecko přežije,
vždyť jeho maso nehnije.
Je kámen - my jen prach a dým!
Chceš ty být volem žulovým?
Nu?
- překlad Vladimír Holan):

prostě si usmyslili od prvního první že budou první a pojedou na olympiádu v Soči.

Podle této firmy, k porušení smlouvy mezi mnou a fou. Centropol došlo firemní změnou tarifu, dle tvrzení této firmy k jeho jeho zvýhodnění (snížení) v můj prospěch.

Písemně nic jen hrozby z obou stran, zakončované uštěpačnými dvousmyslnými přáními veselých Vánoc a šťastného nového roku. Prostě dle té klukovské písničky:

(Jedna bába druhý bábě,
strčila do ucha hrábě,
a ta bába nevěděla,
že ty hrábě v uchu měla.)

Upřímně řečeno, o Vánocích myslím na Ježíše Krista, i když dle některých církví a pacírkví nedostatečně, na panenku Marii, všechny centrální politicko-policejní a superkomfortní přínosce elektrické energie, ať ji nosí v putně, v kýblu nebo v koši na oslici, anebo prolévají na páně exministrových drátech, natáhnutých mezi sovišti, kde elektřina jen sviští, mi mohou, jak se za Rakousko-Uherska říkalo, krajcvajs (přelož si to každý jak chceš, nebo najdi v slovníku cizích slov).

Pokud jde o platbu, obě společnosti si ji připsaly na moje Sdružené inkaso, placené z mého účtu u Poštovní spořitelny, stejnou sumu, že prý mám platit obojí.

Chudák slečna Blanka z Ausigu an der Elbe, čili z Ústí, mi nejprve navrhovala vlastně sebezrušení, ptala se, zda jsem odmítnutí pofidérního komfortu provedl včas (což jsem na svou liknavost udělal  třetí kosmickou rychlostí už 5 dní před termínem, a 2 dny poté ve svém komfortním komfortu Na Poříčí (jak asi mnoho to panské sídlo eur nebo úesdé muselo stát, a já bych to měl, idiot, zaplatit, od čeho taky tady ty staré chudáky máme, proč už dávno nechcípli, příště je budeme humanitárně střílet) potvrdila dodejku.

Ovšem fa CE sídlí v komfortním tanku a hodila účetním panzerfaustem: dnešního dne mi došlo SIPO a elektřina tam byla účtována dvakrát, asi, že teče po dvou drátech.

Nicméně, holenkové, druhým drátem teče zpětný proud, takže já vlastně vůbec nic nedostávám a platím jen za Vaši fantasmagorii. Na poště, když mi zapřeli informaci od jedné babičky, totiž že ji mohu nechat vyškrtnout a umřít, že to nejde, tak jsem řval jak cirkulárka, a posílali mě na klientské kontaktní středisko; znají mě tam protože ty holčičky v klecích mám docela rád a sbírám papírky, které strašně důležití karlínští podúředníci důležitě házejí na zem.

Víte, špatně se mi chodí, skoro nechodím, má ty kýlo máš 10 kilo, pěkně občas sebou padnu rovnou na čelo, dokonce i doma, a teď si mám zajít na klientské středisko, bratru 1,5km, tramvaje s nepětadvacíticentimetrovými schody, ty normální s nimi jsou pro mě totalitárně neschůdné, jsou mi k ničemu a jejich intervaly se zvětšily, a nízkopodlažní jezdi zcela peridioticky.

Tak jsem šel domů si uvařit kafe. Na poště mi také řekli, že nejsem první, že takových lidí je mnoho, tedy šizených.

Když už se dvě firmy perou o zákazníky, prosím, ať si to rozdají jejich ředitelé (málem bych řekl soudruzi) a klienty pozvou zdarma, ale žádné fixlování, pěkně ať si vzájemně rozbijou ozubí.

Kdo i zaplatí ty hodiny, kdy jsem se musel otravovat -- a ještě budu muset otravovat s tímhle hnědým špenátem? Slibuju, že když mě ta rvačka nevynechá, požádám o asyl v putinovském Rusku anebo přeložím tento článek do němčiny a pošlu do Rakouska k vytištění v těch Česku nejnepříznivějších novinách. Howgh.

Pokud by se chtěli poškození tímto případem nějak organizovat, prosím volejte na 222 315 700, dr. Jaromír Máša.