Půl milionu Britů dnes závisí na potravinových darech charitativních organizací

7. 1. 2014

Pro své kolegy v zaměstnání je Charlotte Burtonová, která žije v anglickém městě Hull, samostatná a schopná žena, která pracuje na plný úvazek. Obdivují ji, že jezdí do práce na kole i v zimě, za každého počasí. Jenom její matka ví, že Burtonová (34) jezdí do práce na kole, protože si nemůže dovolit jízdné v autobuse, v noci doma mrzne pod přikrývkou, protože si nemůže dovolit topení a nedávno začala používat potravinové dary místních charitativních organizací. Protože koncem měsíce jedla už jen jedno jídlo denně - co bylo v supermarketu nejlevnější, nejčastěji těstoviny nebo chleba. Měsíčně má na jídlo cca 2000 Kč.

Zaměstnaní chudí, kteří jsou už dlouho běžným jevem v USA, nyní začínají být běžnější i na druhé straně Atlantiku, píše v listě New York Times Katrin Bennholdová. Roste také počet lidí, kteří v Británii pociťují hlad - není to bolest, ale paní Burtonová to popisuje jako unavující, otravující pocit, který ovládá veškeré vaše myšlenky i vaši energii.

V Birtánii za posledních pět let stoupl průměrný hodinový plat o 7 procent, zatímco životní náklady stouply skoro o 20 procent. Přibližně půl milionu lidí v Británii nyní závisí na potravinové pomoci od charitativních organizací. Je to třikrát tolik jako ještě před třemi lety. Steve Baker, konzervativní poslanec v jihoanglickém volebním okrsku Wycombe konstatuje, že dvacet procent dětí v jeho volebním okrsku chodí spát hladoví. Charakterizuje to jako "skandální obžalobu sociálního státu".

Místní potravinovou banku paní Burtonové v městě Hull zásobuje charitativní organizace, která do doby před čtyřmi lety vyvíjela činnost pouze v rozvojových zemích, jako je Sierra Leone. Dnes dělá 80 procent své práce v Británii. K obratu došlo r. 2007, kdy byl Hull postižen povodněmi a charitativní organizace se rozhodla místním lidem dočasně pomoci. "Byl to šok vejít do bytů některých lidí a vidět, jak žijí," říká jedna pracovnice. Vypráví například o muži, který odmítl přijmout jakékoliv potraviny, které by se musely vařit, protože plyn byl pro něho příliš drahý. O ženě, která žila s dcerou v prázdném bytě a postupně prodala skoro veškerý nábytek, aby za to mohla koupit potraviny. Charitativní organizace jim přivezla starou pohovku a holčička v bytě řekla: "Maminko, tak dneska nebudeme muset spát na podlaze?" Většina lidí má obrovský pocit trapnosti, že musí žádat o potraviny od charity.

"Vždycky jsme si mysleli, že když budeme pracovat tvrdě, naše situace se zlepší," říká šestašedesátiletá Jennifer Scales. "Dneska však už ten pocit nemáme."

Kompletní článek ZDE

0
Vytisknout
6375

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2014