Omyl Bohumila Kartouse
8. 11. 2012
O tom, jak potřebný je "rezonující" reprezentant národa a státu, snad ani nelze polemizovat. Jde o fakticky o výběr osobnosti, která je pro většinu populace nejen akceptovatelná, ale navíc představuje uvěřitelný realistický ideál společný přirozeně většině lidí. Sociální nespravedlnost vzývají pouze sociopaté, a ti podle všeho nepředstavují většinu v žádné sociální entitě, píše Petr Ježek.
Jistá potíž je s údajnou "rezonancí" Obamy. Barack Obama je vzdělaný a inteligentní člověk a jeho cennou zkušeností je znalost různých vrstev společnosti. Ta potíž souvisí s oponou, před níž je Obama okouzlující vizionář a schopný exekutivec a legislativec, zatímco za ní není vidět. Většina nepříliš vzdělaných Američanů tuto oponu vůbec nevnímá a nemá potenciál klást si otázku, co je za ní a co to znamená. Za oponou se totiž odehrává to, co představuje formování "particular US" mantinelů prezidentského konání.
Od časů Philease Barnuma jsou Američané zvyklí na reklamní forbíny a tak nějak z pohodlnosti si zvykli je nekriticky přijímat. Proto se příliš nezajímají o to, kdo financuje volební kampaně, jaké aliance jsou v rámci těchto kampaní uzavírány, co říkají a činí vlivné osoby a instituce ve vztahu k prezidentovi a prezidentskému kandidátovi.
Tady je Obama skutečně velmi neviditelný. Nezveřejňuje své vztahy k finančníkům ani k představitelům silných obchodních a průmyslových korporací. Nezveřejňuje principy politické strategie v takovém detailu, aby bylo předem patrné, nakolik deklarované strategie naplní i reálná taktika.
Nesdílím názory, že Obama je pimprle vedené jeho loutkovodiči, neboť jsou zde patrné jeho postoje odmítající ukvapené a konfrontační kroky. V tom je potenciální síla integrujícího Obamy. Kolik se mu toho, co by rád k naplnění své "rezonance" ustutečnil, skutečně podaří prosadit, je otázka a sledování stopy US Army a US Navy (o výzvědných a útočných dronech nemluvě) vyvolává značné pochybnosti o Obamově přesvědčovacím talentu. Ale Obamu Bohumilovi Kartousovi až tak nevyčítám.
Hlavní výhradu mám k interpretaci prezidentského potenciálu Vladimíra Franze. Bohumil Kartous jej srovnává s Obamou, ačkoli nejsou splněny podmínky srovnatelnosti. S tmavou pletí se člověk narodí a je to zcela mimo jeho vůli. Na vůli Baracka Obamy ale bylo se s tímto svým původem a barvou pleti vyrovnat a z potenciální nevýhody učinit svou výhodu, za což mu právem náleží obdiv tím spíše, učinil-li to nekonfliktně a na vysoké kulturní úrovni.
Vladimír Franz se naproti tomu narodil nepoznamenán ničím, co by si společnost mohla vykládat jako odlišnost. Bylo zcela a výhradně jeho soukromým rozhodnutím odlišit se vizuálně dodatečně tetováním v situaci, kdy tetování není atributem vzhledu významné části populace (na rozdíl např. od černochů v USA).
Bez ohledu na to, jaké názory Vladimír Franz zastává a co oněm vypovídá jeho životní stopa, je tu jedna jistota. On svým odlišením se pomocí tetování doslova křičí na své okolí: Jsem jiný a vy se s tím nějak vyrovnejte!
To má být ta "rezonance" prezidentského kandidáta? Musím se přiznat, že mne překvapilo Kartousovo bezvýhradné strovnávání Obamy a Franze navzdory výše uvedené do očí bijící odlišnosti. Pokud se budeme ubírat cestou povrchních komentářů a soudů, pak se k realitě nepřiblížíme ani o píď. Je snad pro lidi výhodnější se rozhodovat na nereálných základech? Co vy na to, Bohumile Kartousi?
Diskuse