O Jaroslavu Dietlovi z osobní zkušenosti

31. 8. 2012 / Alex Koenigsmark

Dietl privátně žádným režimistou nebo normalizátorem nebyl. Ani omylem. Pobaveně svedl svou soukromou válku s několika vedoucími televizními pracovníky (Zelenkou, Divišem, prof. Dvořákem atd.), kteří ho původně z televize vyštípali. Byla to napínavá hra.

Dietl byl totiž, jak víme, za a) nesmírně systematický a vášnivě pracovitý autor, bytostný autor scénářů, tj. útvarů, které se nedají psát do šuplete, což je pro celý jeho přístup klíčové; psal celé dopoledne od časného rána, pak odjel do televizní redakce, kde celé odpoledne pracoval jako dramaturg, b) hráč, přímo gambler -- věnoval se kartám, kulečníku, tenisu -- který ho nakonec zabil. Jednou jsme, už nevím proč, asi jsme na někoho čekali, hráli s dramaturgem E. V. v redakci dámu. Kolem prošel Dietl, vsadil 10 korun na E. V. a když vyhrál, inkasoval pětku a pokračoval v cestě. Později už odpoledne nedramaturgoval, ale měl schůzky -- a hrál ten tenis.

Jenže ho nebylo kým nahradit, což věděl a tak -- asi na nějaký 'pokyn shůry` -- dosti brzy následoval slavný návrat. Sice ne do vedoucích dramaturgických pozic, ale na trůn krále seriálu. S potěšením a rozkoší popuzoval bossy ČT svými bavoráky na parkovišti.

Bylo zřejmé, že Dietl byl i jedním z nemnoha těch, kdo by se zcela bezproblémově dostal do vyšší soutěže i třeba v sousedním Německu, konečně si od něj dost scénářů stejně koupili.

(Poznámka: pobavilo mě, když jsem si přečetl v německém tehdejším tisku recenzi na tam velmi populární Nemocnici, že je fantastické, jak satiricky tato předvádí nemožné poměry v nemocnicích socialismu a otázku, zda je něco takového možné i v NSR? :O))).

Jenže on nebyl typ, který by dovedl žít v cizině. Prostě by nebyl šťasten. O sobě a svém vztahu k psaní napsal trilogii o Dumasovi. Všechno o něm tam najdete. (A taky o televizi -- Dumas vyslovuje například název románu San Felice jednou "San Feliče" a po druhé San Feliko, protože v textu byl překlep 'Felico` a točilo se s odstupem, nikdo si toho nevšiml.)

Klíčová pro jeho techniku je myslím věta, kterou jednou řekl: "Jo, kladnej hrdina musí diváky překvapit, nejlépe tím, že se zachová ještě kladněji, než čekali." A také říkal: "Kluci, musíte si být pořád, v každý scéně, vědomi toho, jaký hlavní téma má celej opus. To je celý. Jenže syžet vás dožene."

Všimněte si, že v seriálech strana buď vůbec neexistuje, anebo je to přímo o ní -- viz Muž na radnici, lidem přezývaný Muž na zadnici, nebo zejména Okres na severu. Výjimkou je Žena za pultem, kde byl polovičatý.

Forma diktuje obsah a obsah diktuje formu. A tak to s jeho seriály je -- kvalitu jednotlivých opusů určuje víc než hlavní téma jejich syžet. Je krajně obtížné napsat v reálném socíku kvalitní společenský seriál o kombajnérech. On to věděl, a nezápasil s ním. Věděl, že by ztrácel čas. Můžeme to dnes posuzovat tak či onak. Ale to byla jeho cesta a jeho hra. Skončila příliš brzy.

0
Vytisknout
7915

Diskuse

Obsah vydání | 31. 8. 2012