Přežití nejzdatnějšího?

15. 6. 2012

V důsledku britských úsporných opatření v posledních osmnácti měsících jsem sledovala, jak se se sociální stát rozpadá; zejména handicapovaní znatelně trpí, když je škrty kolektivně posílají pod hranici bídy. Nevěřte humbuku o "ochraně nejzranitelnějších" - jen v roce 2011 více než 1 600 lidí, jimž bylo oznámeno, že jsou "práceschopní" (a tak přišli o své dávky), zemřelo ještě předtím, než se mohli odvolat; dělá to přibližně 32 osob za týden.

Postižení a senioři byli v současném úpadku odhozeni do odpadkového koše a nedostatek empatie ze strany zbytku Británie byl ohromující - zločinů z nenávisti přibylo o 75% a poprvé od té doby co jsem v Británii se cítím nepříjemně, když se svou holí opouštím dům. V debatách online, když se postižení pokoušejí obhajovat návrat k důstojnosti a nezávislosti, se neustále cituje "přežití nejzdatnějšího" jako důvod pro vyřazení postižených, dětí a důchodců, kteří se o sebe nedokážou postarat. Jenže je vyřazení "zbytečného žrouta" (jak to pojmenovala německá propaganda 30. let) skutečnou známkou přežití, nebo jen dalším symptomem společenského kolapsu?

Tvrdím, že společnost, která opustí ty méně šťastné, je společností na cestě ke své destrukci. "Nejzdatnější" v naší době obyčejně znamená někoho s kariérou a tučným bankovním kontem. Byli jsme vycvičeni v uctívání fiskálního systému. Každý kdo nedokáže vydělat peníze a zaplatit daně státu je považován za ztrátu prostoru a času. Poprvé v dějinách Západ vybudoval domovy pro seniory a umístil je mimo rodinu, aby zemřeli, místo aby držel své stáří blízko rodiny. Nemáme prostě čas v jednu a tu samou chvíli vychovávat děti, dělat kariéry a pečovat o stáří.

Mnohé domorodé kmeny považují své staré příslušníky za poklad, ne protože pokračují v práci (ačkoliv někteří to dělají), ale kvůli vědění, které mohou předat mladším generacím, když kmen ohrožují špatné časy. Staří si pamatují minulá sucha a kde lze najít vodu. Pamatují si staré dovednosti, které ostatní už skoro zapomněli a během hladomorů je znovu vyučují. Zde v Británii si pamatují doby před zavedením státního zdravotnictví a státu blahobytu - když jejich bratři a sestry umírali před dosažením věku pěti let - a tak nám mohou přesně vysvětlit, proč by tyto systémy měly být zachovány. Pamatují si jak si udělat zásoby, jak plést, vypěstovat potraviny, stloukat máslo... Jsou to dovednosti, které ztrácíme každým dnem, zatímco dovolujeme, aby o naše staré pečovali úplně cizí lidé.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6317

Diskuse

Obsah vydání | 15. 6. 2012