Vizionář Marek Benda, aneb o čem také jsou tzv. církevní restituce

13. 6. 2012 / Jindřich Bešťák

Reaguji na pořad České televize, převážně zmatečný a v podstatě zbytečný pořad redaktorky Jílkové -- Máte slovo.

Minulý čtvrtek se však v rámci ohlášeného tématu o církevních restitucích zúčastnili za opozici mj. spisovatelka, odvážná publicistka a disidentka Lenka Procházková, která se tématem již dlouhodobě zabývá, za ČSSD byl přítomen její přední politik Jeroným Tejc, za koalici byl bývalý ministr kultury Besser a "dinosaurní" poslanec Marek Benda, kromě dvou dalších.

Pouze na okraj bych zmínil až vulgární aroganci pana Bessera, bývalého ministra kultury (sic!). Ten paní Procházkové vmetl, nejsa mocen relevantní diskuse, slova o tom, že to ona je demagog a že si jí přestal vážit. Podobně urážel a doslova se vysmíval vcelku dobře argumentujícímu panu lesníkovi (t.č. v důchodu), který si některé důležité údaje připravil v písemné formě.

Jako vždy skvělý Matek Benda se utápěl v trapných reakcích, obehrávajících jak stará gramofonová deska mantru, že co bylo ukradeno, musí být vráceno. Samozřejmě bez ohledu na faktický historický a právní stav věcí. Nakonec upřímně vyjevil - "Ano, chceme to dotáhnout až do stavu před Josefem II. Toto pravil tento plzeňskými právy "osvícený" poslanec ODS. Z toho lze snad odvodit, že tím pádem si představuje kýžený stav v překonání i řady zásadních změn daných Francouzskou revolucí. Pravil rovněž, že bez církve se z toho marasmu nevyhrabeme. Možná, že bych zde nyní neměl účelově připomínat závažné hříchy zejména katolické církve, četné hříchy jejich kněží při "péči o mládež", neřku-li svěcení německých zbraní v průběhu 2. světové války, a jistě i řadu jiných. Nějak mi to ale nedalo. Samozřejmě chápu, že otázky historické a současné role působení církví je neskonale složitější a mnohostrannější.

Osobně vůbec nejsem proti řádnému fungování církví ve prospěch svých upřímných věřících a ve prospěch chudých a nemocných. Je však nepochybné, že ve věci tzv. církevních restitucí jde rovněž také o něco zcela zásadně jiného. Ačkoli?

Běžně se u nás říká, že politika je v podstatě vyprázdněná, bezobsažná, bez cíle a ideálu. Je obtížné tvrdit opak. Přesto mám svůj, prosím, laický dojem již po řadu let, že pod pěnou dní a aktuálních kauz hýbajících sdělovacími prostředky lze vysledovat v části pravicového, neoliberálně zaměřeného politického spektra vcelku znatelný trend, řeklo by se jakýsi cíl, kterému podřizují téměř vše. A ten souvisí s tím, co možná mimoděk a nechtěně vyjevil také M. Benda.

Již před více lety jsem četl názory některých evropských sociologů, u nás Jan Keller ("Teorie modernizace"), kde je seriózně pojednána možná alternativa postupného přechodu k předdemokratické, k jakési neostředověké společenské struktuře, dané úzkou vládnoucí vrstvou, tentokrát zřejmě především z finančnicko-ekonomických kruhů. Ta je pak zaštítěna zbytky šlechtických (třeba již usínajících) jmen a bezpochyby také církví, která se může velice hodit a opět v plné míře plnit svoji historickou roli. Vládnoucí vrstva, novodobá šlechta, by byla podpořena potřebnou služebnou vrstvou umožňující její blahobytné a bezpečné přežívání. Ostatní se stanou v podstatě nevolníky, do budoucna možná i bez volebního práva (však se o tom v určitých vrstvách u nás již mluví).

Domnívám se, že toto by mohlo být tentokrát jedno ze zajímavých "poučení" výše zmíněného televizního pořadu ČT. Pokud si dáme do souvislostí řadu věcí za posledních dvacet let, odpor k evropské integraci u části politiků (nejen) a nyní zákony až hekticky prosazované současnou vládou, není tato malá úvaha možná pouze ryze spekulativní.

Snad jen dodatek, že svět je již od časů Josefa II samozřejmě diametrálně odlišný, globalizovaný, propojený sítěmi atd. Jenže regresivní společenské a úpadkové kulturní trendy lze těžko nevidět.

0
Vytisknout
11700

Diskuse

Obsah vydání | 15. 6. 2012