Kulturní úroveň televize

13. 2. 2012 / Michal Z. Čenko

Když jsem po rodinné hádce sebekriticky analyzoval důvody, proč nesleduji současnou českou televizní produkci, dospěl jsem k zajímavým poznatkům. Především jsem zjistil, že v České televizi sleduji jenom bývalý socialistický realizmus (socialistické filmy, retro a co bylo před 25 lety). Pokud je na pořadu současná produkce (včetně Televizních novin), když to spící rodina dovolí, tak přepínám na zahraniční kanály nebo od přijímače sobecky odcházím, a ponechávám rodinu jejímu osudu. Obvykle však také usnu.

Na zahraniční stanice přepínám také proto, že na českých kanálech jsou reklamy vždy ve stejnou dobu. Nebýt bývalé socialistické produkce, sledovanost televize by prudce poklesla. A pak, že vrchní rada pro televizní a rozhlasové vysílání nic nedělá a bere peníze za nic!

Také je mi divné, že například minulou sobotu na všech českých televizních stanicích vysílali podobné americké filmy. Byly na úplně stejné, odporné a úchylné téma. Takže jsem šel místo jejich sledování provinile spát s pocitem devianta. Je však docela možné, že jsem u bedny zase usnul a v hlavě se mi to všechno pomíchalo.

Dalším problém, který mne u českého vysílání sužuje, spočívá v tom, že všude na všech kanálech jsou stejní figuranti. Zřejmě přecházejí v jednom studiu z jedné místnosti do druhé.

Ne, nemusíte se bát, socialistický realizmus mi k srdci nijak nepřirostl, ani vězeňský režim, který jej pokrytecky produkoval. Důvody jsou jiné.

U sledování současné televizní produkce jsem si uvědomil, že vždy vím o chvíli dříve, co pak přijde. Napřed jsem váhal, zda mám být potěšen, že jsem takový inteligentní divák (ne-li jasnovidný věštec), ale posléze jsem si musel sebekriticky přiznat, že to díky mé prognostickou inteligencí není. Jsem totiž obyčejný hlupák, který si nepamatuje ani násobilku, natož kdo je kde právě ministrem.

V podstatě jsem negramotný, neboť píši pouze tak, jak se mi to jeví být "spisovně" přijatelné. Vysokou školu jsem ovšem vystudoval, ale na to nepotřebujete vůbec žádnou inteligenci. Právě naopak. Na školy se u nás nechodí kvůli vtipné kaši, ale kvůli papírům, které vám umožní orwellovsky přežívat v Kafkově Absurdistánu. Duševní i tělesnou deformaci si ze škol odnesete jako bonus zdarma.

Problém s tou současnou televizní produkcí, že u ní vždy předem víte, co trapného bude záhy následovat, nespočívá totiž v tom, že bychom my obyčejní diváci byli nějak příliš inteligentními, ale v tom, že velmi hloupá. Proto jí dobře rozumí i takový hlupák, jako jsem já. Nemohu ji shlédnout nikdy celou ani jednou. Hned dostávám osypky.

Ale ten socialistický realizmus však docela snáším a bez jakékoliv alergické reakce. Například proto, že je v něm počet mrtvol, nevěr, oplzlostí, souloží, blbostí a trapností na hodinu sledování minimální, nebo dokonce i záporný. Je pro mne zajímavý i tím, že mne vždy překvapí něčím novým, čeho jsem si nikdy předtím nevšiml, ačkoliv jsem to obvykle viděl již mnohokrát.

A co se týká socialistického filmu, tak v nich hráli HERCI a nikoliv jejich atrapy. Ale je docela možné, že je to také tím, že jsem už starý a hloupý, takže si nic pořádně nepamatuji a nic správně nevím. A věřte tomu nebo ne, že jsem tomu velmi rád. Dokonce jsem rád i za ten každodenní vypráskaný demokratický realizmus, neboť mi není vůbec líto, že bych o něco náramnýho přišel, až zhebnu...

0
Vytisknout
7057

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2012