Hamás a Fatah: Smíření

14. 2. 2012 / Jiří Kalát

Západní břeh Jordánu a Gaza by se mohly ocitnout pod sjednocenu palestinskou správou. Již před týdnem v katarské Dauhá podepsali dohodu o vytvoření prozatímní vlády Mahmúd Abbás (Fatah) a Chálid Mišal (Hamás). Nezávislí technokraté, kteří by měli tvořit tento krátkodobý orgán, budou mít za úkol připravit okupovaná území na nadcházející prezidentské a parlamentní volby. Pro některé je to historickým zlomem, pro jiné noční můrou.

Pro představitele dvou největších palestinských stran je to první krok na maratónu vyjednávání a kompromisů, které bude nutno v co nejkratší době uzavřít. Předešlé dohody padly a některé z nich nevydržely ani dvacet čtyři hodin. K vytvoření jednotné vlády nad celou Palestinou (tedy přesněji Gazou a některými částmi Západního břehu, které nekontroluje Izrael -- zóna A a částečně i B) však nestačí pouze mávnout kouzelným perem, podepsat několik lejster a usmívat se do objektivů fotografů. Před politiky leží mnoho překážek, které je nutno odstranit a to nebude lehké. Abbás i Mišal mají nesnadnou pozici ve svých vlastních stranách, která komplikuje již tak dost nestabilní situaci. Abbásovi je připomínána porážka z roku 2006. Mnozí se obávají, že by se situace mohla opakovat a Fatah by ztratil i tu moc, kterou disponuje nyní. Mišal je obviňován radikálnějšími směry Hamásu ze zrady základních myšlenek osvobozeneckého hnutí, ke kterým například patří destrukce Izraele či ozbrojený odpor proti němu. Ke smlouvě se prozatím nevyjádřily ani malé politické strany, jako je například komunistická FIDA, či teroristická organizace Islámský džihád. I ony mají jistý vliv na palestinských územích a v případě, že by se ke smlouvě nepřipojily, je možné, že by se naopak k nim přesunuli politici Hamásu a Fatahu, kteří s dohodou nesouhlasí.

Jednou z prvních zkoušek, je tak prosazení aliance na "kontrolovaném" území a zajištění bezpečnosti místních obyvatelů. Nynější křehký svazek musí vydržet silné vnitřní politické tlaky, které již několikrát veškerou snahu zmařily a pokud vydrží nyní, uběhne pár dalších kilometrů marathónu, ale rozhodně nebude v cíli.

Hamásu pomalu docházejí spojenci. Režim Bašára Asada se hroutí a nikdo neví, jestli budou mít vzbouřenci (pokud vyhrají a zemi přitom totálně nezlikvidují) stejné pochopení pro teroristické a sociální projekty, jako nynější "nenáviděný" prezident. Irán (přestože je neustále sužován sankcemi) stojí sice pevně na nohou, ale může to být pouze otázka času, kdy se i on propadne do pekla války. Mahmúd Abbás (a nejenom on) již příliš nevěří mírovým rozhovorů, které nyní nabraly kurz spíše přátelských setkání nad kávou, než konstruktivních debat mezi vyjednavači. Palestinský prezident se pokusil "získat nezávislost" v OSN, kde sice pohořel, ale mezi Palestinci tím získal na vážnosti a takřka přes noc se stal hrdinou. Racionálně uvažujícím palestinským politikům je tedy jasné, že spojení a nové volby, by mohly přinést průlom, nikoliv ve zprofanovaném míru (který je udržován jen díky útlaku, okupaci a civilním ztrátám na obou stranách), ale vytvoření svobodného a nezávislého státu, který by konečně mohl být rovnocenným partnerem svému židovskému sousedovi (pokud bude uznán).

Bohužel USA a Izrael se k danému problému staví přesně opačně. Benjamin Netanjahu Abbáse jasně varoval: "musí si vybral mír s Hamásem a nebo s Izraelem" a tím dal najevo, co si o budoucí vládě myslí. Pro Izrael je nejednotná palestinské samospráva výhodná. I samotný Hamás byl založen za tiché podpory izraelských úřadů, jako protiváha k Fatahu a jeho zkorumpované vládě. Izrael oficiálně nechce jednat s Hamásem, jelikož se jedná o teroristickou organizaci, která neustále vysílá své rakety na jižní Izrael a podniká i další útoky proti židovskému státu. V tomto se Izraelcům nikdo asi nediví. Nyní to bude krok na Hamásu, jak se postaví k této problematice a jestli změní svoje stanovy (stejně jako Jásir Arafat před lety) či nikoliv.

Mírová jednání se musí vést mezi rovnocennými partnery, nikoliv mezi únoscem a jeho rukojmím. Spojení Západního břehu a Gazy může být prospěšné pro všechny strany, nejenom pro Mahmúda Abbáse, ale i pro Izrael, Hamás, EU, USA i kvartet. Pokud se těmto dvěma organizacím podaří vytvořit silnou vládu, která bude ochotna se postavit na společnou barikádu a bojovat tak (i když pouze slovy) za svoji svobodu, vyhrají. Palestinci již v minulosti, stejně jako v přítomnosti, doplácí na arabskou nejednotnost, soupeření, hašteření a sobeckost jednotlivých frakcí. Připomeňme si jen prohrané války, kdy pro mnohé vládce byly jejich vlastní cíle přednější než ty společné, o těch palestinských ani nemluvě.

Marathón, dlouhý a únavný. Poběží se na horké půdě mezi kompromisy a ústupky všech stran. Horké hlavy budou povzbuzovat své "favority" a některý z extrémním fanoušků i na trať něco hodí. S chatrným zdravím, které zužují jak vnitřní nemoci, tak i venkovní chladné a deštivé prostředí, nebude lehké běžet, na tož doběhnout. Někteří budou chtít i závod zrušit, jako zbytečný a nebo nebezpečný. Mnozí si ho ni nevšimnou, jelikož jim přijde nezajímavý. Jiní se pokusí sledovat a rozebrat každou jeho sekundu. My můžeme jen všem účastníkům popřát hodně štěstí, moudrosti a poučení se z předchozích chyb, neškobrtnout a hlavně dobře i pravidelně dýchat.

0
Vytisknout
3698

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2012