Katastrofální úspěchy Gazpromu

1. 6. 2011

Po oznámení o odstoupení Německa od jaderné energetiky přicestoval do Moskvy německý ministr hospodářství a nových technologií Philipp Rösler, který má za úkol najít nové energetické zdroje. Moskva chce situace využít ke zvýšení dodávek plynu do Evropy. Jenomže takový růst exportu také tvrdě dopadne na ruské spotřebitele. Ještě před protijaderným rozhodnutím v Berlíně vláda plánovala zvýšit export o 22% a zvýšit ceny pro tuzemské malospotřebitele o 78%. A teď mohou nové požadavky Evropanů vést vládu k ještě radikálnějším opatřením.

Většina německých jaderných elektráren bude uzavřena do roku 2021 a poslední bude vyřazena v roce 2022. Německo má místo toho v úmyslu stavět elektrárny spalující zemní plyn a uhlí a rozvíjet alternativní energetiku. Přitom Berlín přiznává, že v německém energetickém mixu stoupne význam ruského plynu. Ten v současnosti pokrývá až 32% německé spotřeby plynu.

Německo ovšem není v ústupu od jaderné energetiky osamoceno - obodobná rozhodnutí přijaly i Švýcarsko a Itálie.

Podle údajů listu Financial Times dnes zemní plyn zajišťuje 23% energetické spotřeby Evropy. Mezinárodní i ruští experti předpokládají, že se nyní hlavním zdrojem energie v Evropě stane zemní plyn, protože obnovitelné zdroje jsou příliš drahé. A zcela se obejít bez plynu z Ruska je dnes pro Evropu nemožné. Ovšem konkurence existuje na straně Norska, Alžírska, Nizozemí a zejména Kataru.

Podle prognóz samotného Gazpromu v roce 2020 bude Evropa spotřebovávat 380 miliard krychlových metrů importovaného zemního plynu a v roce 2030 440 miliard. Předpokládá se, že ruský podíl do roku 2030 vzroste ze současných 23% na 32%. Alternativní prognózy dospívají ke srovnatelným výsledkům. Podle různých scénářů Rusko zvýší export zemního plynu do Evropy ze současných 140-150 miliard krychlových metrů ročně nejméně na 210 miliard krychlových metrů ročně, neboli o 35-40%.

Gazprom se kvůli tomu ve střednědobé perspektivě chystá zvýšit těžbu ze stávajících kapacit, v regionu Nadym-Pur-Taz v Tjumeňské oblasti a na poloostrově Jamal. V dlouhodobé perspektivě hodlá společnost stavět na ložiscích Štokmanského pole v Barentsově moři, na ložiscích na Východní Sibiři, Dálného Východu a v Obskám a Tazovském zálivu. Uvažuje se o společných rusko-evropských projektech a dokonce i o snížení dodávek do Číny.

Protože však export rychle roste, zatímco produkce takřka vůbec (jen asi o 1,3% ročně), zemní plyn se pro samotné Rusy brzy může stát cenově nedostupným. Podle již neaktuálních vládních dokumentů má v letech 2011-2014 vzrůst těžba plynu o 9,8%, avšak export o celých 22,4%. A ceny ovšem porostou také proto, že plyn z nově otevíraných ložisek bude dražší.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
5143

Diskuse

Obsah vydání | 3. 6. 2011