V čele obrovské, třinácté propalestinské demonstrace v Londýně bylo jedenáct židů, přeživších holocaust

28. 4. 2024

čas čtení 3 minuty

Na Trafalgarském náměstí stojí vedle skupiny lidí, kteří přežili holocaust, a jejich potomků žena, která se drží vodítka svého psa a na svůj telefon živě přenáší výzvu účastníkům propalestinského pochodu. „Proč nikdo z vás neodsoudí Hamás?“ opakuje několikrát pro ty, kteří se dívají online.

Většina účastníků pochodu ji ignoruje a raději dává najevo své uznání skupině jedenácti  židů přeživších holocaust, kteří se staví proti izraelským akcím  v Gaze. Jeden muž na ženu křičí, ale jeho přátelé ho rychle vedou dál.

Jde však o pochod mnoha tisíců lidí a jeden Londýňan, pravděpodobně padesátník, se chytí její návnady, křičí na ni „vy zatracení evangelikální křesťané“ a vyrazí jí telefon z ruky, když se žena otočí, aby ho natočila. „Kde je policie?“ volá a ve zmatku skončí na zemi a pořeže si nohu o rozbité sklo. Někteří z účastníků demonstrace jí přicházejí na pomoc a ona si kapesníkem utírá krev a vrací se ke svému živému vysílání. Odmítá sdělit své jméno, jen říká, že „reprezentuje Boží království“.





Stephen Kapos, 87letý muž z Budapešti, který přišel o většinu své rodiny během holocaustu, byl v centru demonstrace, když procházea centrem Londýna.

„Chceme zdůraznit naši solidaritu s palestinským lidem,“ řekl a dodal, že vzpomínky na holocaust by neměly sloužit jako zástěrka pro izraelské akce v Gaze. „Pravice tvrdí, že v Londýně jsou pro židy nepřístupné oblasti. Chceme dokázat, že to není pravda - jsme zde vítáni.“

Simon Moore, praktický lékař z Muswell Hill v severním Londýně, měl na krku ručně vyrobenou ceduli o svém otci, který přijel v Kindertransportu.

„Vím, že můj táta by věřil v palestinskou věc,“ říká. „Byl obětí toho samého, co se děje teď. Je velmi důležité, aby židé nebo lidé s židovským dědictvím řekli, že je to špatně.“

Na Trafalgarském náměstí se lidé zastavovali, aby pozdravili skupinu přeživších holocaust. Mark Etkind je jedním z organizátorů - jeho otec Michael pocházel z polské Lodže a přežil poté, co ho  Společnost pro pomoc 1945 přivezla do Velké Británie.

„Od začátku bylo zcela jasné, že Netanjahu hodlá využít této příležitosti k masivní etnické čistce, která by se mohla stát genocidou,“ řekl. „Já a moji přátelé ve skupině jsme si uvědomili, že máme povinnost dát jasně najevo, že jsme proti tomu.

Je těžké o tom mluvit, aniž bychom se trochu rozčílili,“ dodal. „Když jsme na tomto protestu, protože jsme otevřeně židé, míra vřelosti a podpory byla ohromující.“

A co názor, že některé způsoby, jakými se holocaust v debatě používá, jsou zkreslené?

„Myslím, že lidé, kteří přirovnávají dění v Gaze k holocaustu, nejsou antisemité,“ říká Etkind. „Každý, kdo zná historii, ví, že věci nemůžeme chápat jinak než ve vzájemném srovnání. To, co se děje nyní nebo v budoucnu, nikdy nebude mít takový rozsah jako tragédie, která se stala za druhé světové války.

Ale to není útěchou pro někoho, kdo v Gaze přišel o celou rodinu, a bylo by kruté mu to říkat.“

Podrobnosti v angličtině ZDE

2
Vytisknout
4222

Diskuse

Obsah vydání | 2. 5. 2024