Nešlechtíme si extremisty sami?

25. 7. 2011 / Milan Daniel

V den, kdy jsem se dozvěděl o hrůzném masakru v Norsku, se ve Svitavách konal vzpomínkový akt na skinheada Vlastimila Pechance, člověka, který byl před deseti lety odsouzen za vraždu Roma Oto Absolona, k níž došlo na místní diskotéce.

Vlastimil Pechanec, který se k činu nikdy nepřiznal, byl potrestán sedmnácti lety vězení. Jeho postoj jsem bez znalosti celé kauzy pokládal za obyčejnou zatvrzelost a nenapadlo mne v té době zdůvodnění rozsudku nijak zpochybňovat. Udělali to za mne jiní: např. na serveru Altermedia je umístěn materiál, který obsahuje i shrnutí výhrad ke způsobu vyšetřování celé kauzy.

Norsko truchlí nad obětmi útoků

23. 7. 2011

Norsko truchlí nad obětmi masakru na ostrově, kde se konal letní mládežnický tábor, a nad obětmi bombového atentátu v Oslo.

Na ostrově Utøya usmrtil dvaatřicetiletý Nor Anders Behring Breivik nejméně 85 osob a bomba v centru Osla zabila sedm osob. Čtyři další osoby na ostrově jsou nezvěstné. Breivik, podezřívaný z útoku na ostrově i z bombového atentátu ve městě, se okamžitě vzdal a přiznal, že na ostrově použil zbraně, uvedla policie. Policie má podezření, že se na útocích mohla podílet ještě jedna osoba. Breivik měl prý styky s pravicovými extremisty. Policie v noci prohledala jeho byt a vyslýchá ho.

Ostrov Utøya je nyní policejně uzavřen. Norsko mělo v minulosti problémy s ultrapravicovými extremisty, avšak stát se domníval, že takové organizace byly v podstatě eliminovány a jsou neškodné.

Britský list Guardian uvádí, že se Breivik vytahoval styky s britskými ultrapravicovými protiislámskými organizacemi.

Anders Breivik se k útokům přiznal, avšak odmítá trestní odpovědnost. Zabíjení podle něho bylo sice hrůzné, ale nutné. Norská policie zatkla dalších šest osob. Několik Breivikových fotografií v neoprenovém obleku s automatickou zbraní je součástí 12 minutového protimuslimského videa s názvem Templářští rytíři 2083, které bylo krátce na YouTube. Několik hodin před útoky se také na internetu objevil patnáctisetstránkový dokument zveřejněný pod pseudonymem Andrew Berwick. Z dokumentu vyplývá, že Breivik útoky plánoval řadu let.

Dokument se opakovaně zmiňuje o multikulturalismu a o muslimském přistěhovalectví, autor se prohlašuje za následovníka středověkých templářských rytířů, kteří se podíleli na křižáckých výpravách. Bělošští supremacisté někdy templáře obdivují. Dokument se zmiňuje o tom, že je třeba zaměřit se proti "kulturním marxistům a multikulturním zrádcům". IDnes v dokumentu našla, že se Breivik snažil bezvýsledně kupovat zbraně i v Praze, ale lidi se ho báli a považovali ho za blázna. Praha je podle něj daleko bezpečnější než Oslo.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE ZDE

Byl to blonďák!

25. 7. 2011 / Michal Vimmer

Pátečního večera, kdy přicházely zprávy o vraždění z Osla, střihla si ČT24 svůj špičkový formát: nic nevíme, ale pojďme si o tom popovídat, soudruzi: Je to džihád!

Řeč je o vysílání po večerních zprávách: Ve studiu seděl jakýsi méně známý tlachal, který koordinoval vstupy a plky domácích expertů na zahraniční, bezpečnostní a světové události. Občas sice z piety k prehistorické disciplíně zvané "objektivita" zaznělo cosi ve smyslu - sice nemáme žádné důvody si myslet, že to spáchal mohemadán, ale to naše špičkové politology a žurnalisty nevyvede z míry. Když nevíme o čem, tak žvaníme o tom, čemu "rozumíme." A po zásluze dlužno říct, že celý ohňostroj blábolů o islámském terorismu, mstivém Kadáfím a karikaturách Proroka přece jen přinesl pár zásadních zjištění:

Když intolerance přejde od slov k činům, aneb God with guns

24. 7. 2011 / Karel Dolejší

"Jinak se toho roku nic závažnějšího nestalo. Odešel inspektor Colombo z předpotopního detektivního seriálu a do služeb starozákonního Hospodina se přihlásila plavá bestie." Také tak by se s cimrmanovskou ironií, která nakonec vlastně vůbec není k smíchu, dal předběžně shrnout rok 2011 - jako banální okamžik úmrtí Petera Falka a současně coby datum, v němž konzervativní křesťanství jednou provždy ztratilo pel politické nevinnosti. Anders Behring Breivik, chladnokrevný zabiják po řadu let rozhodnutý zahrát si počítačovou střílečku naživo, podle předem detailně promyšleného plánu spáchal šokující hromadnou vraždu - ve jménu kulturní intolerance, která se (nominálně) vymezila vůči multikulturalistům a marxistům.

Proč lovit marxisty

25. 7. 2011 / Michal Rubáš

Politicky nekorektní přesvědčení, že existuje vývoj či pokrok uskutečňovaný eliminací evolučního odpadu, jež před několika dny uzrálo v mysli jednoho mladého norského konzervativce a jež sdílejí darwinisté, tržní fundamentalisté, rasisté a ostatní sociobiologové, je kulturně historicky výrazem sekularizované protestantské úzkosti, která se dříve artikulovala v kategoriích predestinace a povolanosti.

"Ušlechtilá" revoluce proti "prohnilé současnosti!?

25. 7. 2011 / Boris Cvek

Znám lidi, kteří sní o "ušlechtilé" revoluci proti prohnilé současnosti. A k revolucím patřila většinou i krev a pozabíjení těch "špatných". Stačí vlastně věřit, že konáte dobro, mít ten "étos", rozjet gilotinu - nebo postřílet desítky lidí z tábora vašich ideových odpůrců. Možná ta příští "revoluce" bude "pravicová", bude proti muslimům, multikulturalismu, proti liberálům a svobodné občanské společnosti. A možná zachvátí i tak stabilní, rovnostářské a volnomyšlenkářské národy, jako jsou Skandinávci.

Přepisování dějin místo pokání

25. 7. 2011 / Miloš Pick

Česká média k poválečné odplatě a vraždění Němců vedou již asi rok systematickou, ale podle mého názoru opět jednostrannou kampaň, která může hlubšímu porozumění spíš ublížit a alespoň opožděnou, tolik potřebnou, upřímnou sebereflexi spíš ohrozit. Chtěl bych proto těm, kteří chtějí dnes tyto tragické události hodnotit, připomenout některé okolnosti, které tomu předcházely nebo je provázely a se kterými jsem se zblízka setkal s obou stran.

Img

Berlín jako obrovská omluva za nacistické a komunistické násilí

25. 7. 2011 / Jan Čulík

Strávil jsem poslední čtyři dny v Berlíně. Znovu jsem si potvrdil svůj předchozí pocit z minulosti, že určujícím dojmem z německého hlavního města je povědomí o jeho drsně násilné minulosti. Berlín tyto skutečnosti nijak nepotlačuje, ani, jak se zdá, je příliš neideologizuje - zejména svědectví o nacistických zločinech je nesmírně otevřeně a faktograficky připomínáno na každém kroku. Před každým domem v Berlíně, kde žili židi a byli nacisty odvlečeni do koncentračních táborů, je s příslovečnou německou systematičností umístěna na chodníku bronzová plaketa: "Zde žili Izaak Kohn a Eržika Kohnová, narozeni 2.11. 1900 a 5.12. 1901, odvlečeni do Terezína 12.4. 1942, zavražděni nacisty 15.8. 1943."

V Berlíně je obrovské množství židovských památníků. U Braniborské brány v centru je obří Památník židů vyvražděných v Evropě. V Berlíně je hypermoderní Židovské muzeum, též ZDE, dále sídlo židovské komunity též ZDE

Bydlel jsem v hotelu nedaleko někdejšího nádraží, nyní stanice S-bahn Anhalter Bahnhof. Z vybombardovaného nádraží zůstává jen troska průčelí, před nímž je pomníček, na němž je - zase s německou precizností - uvedeno, že z toho nádraží byli deportování do Terezína od začátku 40. let němečtí židé. Je přesně napsáno, kdy vlaky odjížděly a který vlak odvezl kolik deportovaných. Děsiví duchové minulosti jsou v dnešním, dynamicky se rozvíjejícím Berlíně, přítomni všude.

S děsivou precizností je zdokumentováno i komunistické násilí - na několika místech ve městě zůstávají pozůstatky berlínské zdi. Na všech místech, kde při pokusu o překonání zdi útěkem na Západ zahynuli lidé, jsou v zemi věcné plakety s jménem oběti, jejím datem narození a úmrtí.

Historie předchozích vražedných režimů je v Berlíně zdá se mi pociťována bezprostředně a daleko intenzivněji - není to město, které by bylo schopno se zatím s touto minulostí vyrovnat. Vyrovnává se s hrůzami minulosti prostě tím, že je bez komentáře staví na odiv.

Pokud jsem to jako outsider mohl posoudit, nevnucuje Berlín ani místním lidem, ani cizím, falešné či lživé narativy - tak, jak je to běžnou praxí v daleko pohodovější a domáčtější Praze. Tam si za posledních čtrnáct dnů frekventanti glasgowské letní školy o středovýchodní Evropě povšimli asi deseti falešných historických narativů, které Praha vnucuje místním i outsiderům - od lživé rekonstrukce historických budov v centru Prahy, přes bolestínský narativ o tom, jak Češi byli vždycky jen oběti, až po lži o tom, že je dnešní ČR údajně "nebezpečně zadlužena". Proč mají Češi potřebu sobě i cizím o sobě lhát?

Rozhovory mezi Obamou a republikány se rozložily

25. 7. 2011

USA se octly na pokraji velké ekonomické krize poté, co se v pátek za dramatických okolností rozložilo vyjednávání mezi Obamou a republikánskými vedoucími představiteli v Kongresu.

Po celý pátek odmítal šéf Republikánů ve Sněmovně reprezentantů John Boehner odpovídat na telefonáty z Bílého domu. Večer konečně Obamovi zavolal a sdělil mu, že se Republikáni rozhovorů už dál nebudou účastnit.

Nestudovala jsem čtyři roky na to, abych někoho přikrývala dekou

25. 7. 2011 / Jiří Baťa

Setkal jsem se před několika dny se svou známou, která si mi, vzhledem ke svému věku, postěžovala mj. i na své zdraví. Tak jsem se dozvěděl, že nedávno byla hospitalizována v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně a že co prožila, je prý snad jen zlý sen.

Na pokoji ležela spolu se dvěma ženami, jedna z nich měla amputovanou nohu. Vzhledem ke svému zdravotnímu postižení byla prý v dost "neutěšeném" stavu, tj. měla značné bolesti a byla i pohybově indisponovaná. Při návštěvě zdravotních sester (zřejmě v době podávání léků a nějaké kontrole), tato žena požádala jednu ze sester, zda by ji mohla přikrýt přikrývkou, která byla v tu dobu až daleko od jejího dosahu. Reakce oslovené zdravotní sestry byla : " Nestudovala jsem 4 roky na to, abych někoho přikrývala dekou!" A odešla.

Cíl vlády: realizace vládního programu "i kdyby na chleba nebylo!"

25. 7. 2011 / Jiří Baťa

Společenská bída neznamená jen hmotnou (finanční) nedostatečnost občanů, ale i bídu v politice. Bídu lze totiž spatřovat v panoptikální politice, kterou vláda předvádí od svého nástupu. Zásadovost je sice za jistých okolností velmi počestná vlastnost, pokud se ovšem nezmění v zběsilou, až nebezpečnou umanutost. A právě tato dogmatická či posedlá umanutost "vlády rozpočtové odpovědnosti" ODS, TOP 09 a STAN je nejen trestuhodná, ale již brzy může být přímo katastrofální co do následků životní úrovně jak samotných občanů střední a nižší třídy, tak pro společnost vůbec.

Reformy včera, dnes a zítra

25. 7. 2011 / Jan Kadubec

Slovník cizích slov (z roku 1985) uvádí:

reforma ž. 1. úprava, změna, přeměna něj. stavu n. řádu, zvl. též veřejného zařízení, směřující k jeho zlepšení; změna, reorganizace polit. státního zřízení apod., která se (na rozdíl od revoluce) nedotýká jeho podstaty; práv. ekon. pozemková (též zemědělská, agrární) r. = zásah státu do úpravy pozemkového vlastnictví; peněžní r. = opatření státu při které se zavádí nová měna; ekonomická r. neboli hospodářská r. 2. mlyn. stroj na čištění krupice a krupičky 3. náb. katolická r. = snaha o nápravu v církvi.

Obecně řečeno jde o systémový děj ve společnosti spojený s dlouhodobou změnou stavu. Tolik slovník.

Na Gotta a Vondráčkovou by měli Češi pohlížet s úctou

23. 7. 2011 / Jiří Jírovec

Československo a po něm Česká republika nikdy neměly příliš lidí, kteří uspěli díky obrovské píli s níž rozvíjeli talent, který jim byl geny dopřán. To platí napříč celým spektrem společnosti, jak se teď módně říká.

Kdysi dávno byl napadán Jiří Suchý -- už prý si vydělal dost a je třeba dát prostor dalším. Ti lepší se ale nerodí každé desetiletí a tak ani dnes, kdy je Suchému bezmála osmdesát, není potupně označován za "umělce". Moc těch lepších vskutku není.

Sporná, nikoli úsporná opatření vlády

25. 7. 2011

Tisková zpráva české koalice Social Watch

Česká koalice Social Watch přichází již počtvrté s výroční zprávou o vývoji a nedostatcích v boji proti chudobě a za rovnost mužů a žen. Zpráva s názvem Změny jsou nutné monitoruje rok 2010 v České republice.

Jak dál s reformami

25. 7. 2011

Reformy zdravotního a důchodového systému stále narážejí na nepochopení značné části myslícího obyvatelstva. Vládnoucí "(j)elita" si s tím hlavu neláme, což musíme chápat jako svobodu slova, totiž, že kdekdo může vládu kritizovat, ale vláda i bez mandátu k navrhovaným reformám si může svobodně dělat co chce. Ve skutečnosti jde o klasickou pravicovou totalitu. Když už pravice využívá této "svobody" doporučoval bych využít několik myšlenek, které by jistě mohly padnout na úrodnou (pravicovou) půdu, píše Josef Mezihorák.

Img

Monitor Jana Paula:

70 % lidí v České republice umírá v nemocnici, mnoho z nich na přístrojích za plentou, a to jen kvůli strachu

22. 7. 2011 / Jan Paul

Strachu lékařů a strachu blízkých. Lékaři často udržují starého člověka dlouho v terminálním stavu, přestože vědí, že své možnosti vyčerpali. Dokonalé přístroje ale v mnoha případech jen prodlužují utrpení. Než se tak stane, mají možnost nabídnout umírajícího k převzetí rodinou, jenže až na světlé výjimky mlčí, neřeknou: chcete-li, můžete si dědečka vzít umřít domů, či do hospice, my už mu nepomůžeme. Umírajícího na přístrojích už později nelze vzít zpět. Lékaři mají strach říci skutečný stav věcí také proto, že nechtějí zklamat falešné naděje blízkých, a ti zase mají strach přiznat si, že život jejich milovaného člověka končí, a nebo si alibisticky myslí, že zemřít v nemocnici je pro něho lepší. Není, a potvrdí to oficiálně i řada lékařů, kteří už se nebojí o této problematice veřejně hovořit.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za květen 2011

12. 6. 2011

V dubnu 2011 přispělo finančně na Britské listy 206 osob celkovou částkou 44 718.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.5. 2011 částku 117 797.11 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní

31842