Solejmáního spektakulární mord aneb Klasické vrtěti psem?

6. 1. 2020 / Daniel Veselý

Šokující politickou popravu Kásima Solejmáního a devíti dalších lidí na dálku řízeným robotickým zabijákem lze považovat za další vysoce nezodpovědný a rizikový krok Trumpova Bílého domu, který se nikterak netají tím, že chce teheránský režim svrhnout, nehledě na možné katastrofální následky pro celý blízkovýchodní region. Írán včera odstoupil od jaderné dohody (JCPOA), což bylo ostatně dlouhodobým cílem jestřábů Trumpova kabinetu. Ti mají nyní důvod k další eskalaci konfliktu. Na první pohled se zdá, jako by Trumpův tým neměl ucelenou protiíránskou strategii a jednal zbrkle a impulzivně. Jenže Donald Trump je všemi mastmi mazaný populista umně používající všelijaké distrakce a úhybné manévry, jemuž na domácí půdě notně teče do bot. A prezidentské volby se blíží.

Nemohu si pomoci, ale usmrcení nepřátelského politického představitele na území nominálně suverénního státu považuji za akt státního terorismu, ať už jej spáchá kdokoliv. Z toho nikdy nemůže vzejít nic dobrého. Solejmání byl bezesporu kontroverzní figurou, jejíž ruce nemohly při plánování a vedení operací íránských elitních jednotek Quds na Blízkém východě zůstat čisté. To však žádné zemi na světě nedává právo jej bez řádného soudu připravit o život. I když se Trumpovi předchůdci Bush jr. a Obama neodvažovali provést Solejmáního likvidaci, bezesporu pro tento nesmyslně kontraproduktivní akt připravili půdu.

Mám na mysli patrně nejrozsáhlejší státně teroristickou kampaň dronů posledních let, jíž padlo za oběť tisíce lidí, aniž by měli šanci na řádný soudní proces, nemluvě o vysokém počtu zabitých civilistů. Barack Obama sice nasadil laťku vysoko, nicméně Donald Trump ji dokázal snadno přeskočit. Tzv. bezpilotní kampaň terorismus nepotlačuje a už vůbec nezkoumá jeho četná napajedla, spíše mu vhání novou krev do žil, jak dokazují uniklé dokumenty The Drone Papers. Proč se vlastně o této globální státně teroristické kampani téměř nehovoří?

Experti na mezinárodní právo včetně zvláštní zpravodajky OSN pro mimosoudní, sumární a svévolné popravy soudí, že atentát na šéfa jednotek Quds porušil mezinárodní právo. Někteří demokratičtí kongresmani požadují, aby byl prezidentem Obamou zostřený zákon National Defense Authorization Act (NDAA) umožňující zatýkání a unášení osob a jejich zadržování na dobu neurčitou doplněn o dodatek, který by zmrazil veškeré finance potřebné k vojenskému úderu na Írán.

Bouří se i samotní Iráčané, ať už hovoříme o politické reprezentaci nebo běžných lidech, neboť bezpilotní útok porušil suverenitu této země. Bagdád rozezlila také „mimosoudní poprava“ šéfa proíránské irácké milice Kata'ib Hizballáh Abú Mahdího Muhandise, který byl usmrcen spolu se Solejmáním a osmi dalšími osobami. Jak by asi svět reagoval na likvidaci předního Trumpova jestřába Mikea Pompea a několika dalších amerických pohlavárů íránskými agenty na půdě dejme tomu Velké Británie? Podle zvrácené logiky Washingtonu na to má Írán vlastně právo.

Vzhledem k tomu, že Trumpova politika „maximálního tlaku“ na Írán v podobě extrémní ekonomické blokády nevede ke kýženému cíli, je třeba přitvrdit. Spojené státy hodlají na Blízký východ poslat další tři tisíce vojáků. Takto v reálu vypadá údajné stahování amerických jednotek z Blízkého východu. Novináři a odborníci na Blízký východ varují před možným vypuknutím regionálního konfliktu v Iráku, potenciální reaktivací džihádistických aktivit Daeše nebo před posílením íránských hardlinerů, a to jen několik týdnů před parlamentními volbami.

Jestliže Washington obviňuje Írán z vyzbrojování a financování proxy sil po celém Blízkém východě, je to čiré pokrytectví, neboť Pentagon poskytoval trénink a zbraně iráckým ozbrojeným složkám, zejména protiteroristickým jednotkám. V severním Iráku a v Sýrii se vojenské podpoře těšily též kurdské milice. Trumpův Bílý dům akcentuje represivní aktivity teheránského režimu, aby před světem získal legitimitu třeba i pro případný útok na Írán. Jediné, o co mu skutečně jde, je obnovení kontroly nad íránským nerostným bohatstvím. Zkrátka a dobře: Trumpova vláda nyní dělá vše pro to, aby se tenze dostala do takové fáze, z níž už nebude návratu. Americká vojenská přítomnost (nejen) v Iráku představuje vysoce rizikový faktor a aktivity amerických vojáků mohou být potenciální rozbuškou rozsáhlého regionálního konfliktu.

Trumpův tým se podle všeho snaží odvést pozornost od probíhajícího impeachmentu a bossova ukrajinského skandálu. Je to klasické vrtěti psem, vždyť Trump je protřelý podfukář a iluzionista. Okázalé usmrcení předního představitele íránského režimu je rovněž skvělým předvolebním tahem, třebaže se jedná o značně kontraproduktivní čin. Donald Trump by nebyl ani prvním, ani posledním americkým prezidentem, který by si rád zvýšil rating okázalou vojenskou kampaní.

Avšak režim ajatolláhů se patrně neunáhlí a odvetu si důkladně promyslí. A pomsta může být zničující, pokud Teherán uvede do pohotovosti své proxy síly v Libanonu, Iráku a Sýrii a zaměří se na americké a izraelské cíle v oblasti. Bylo by také dobré vědět, proč byl Solejmání zabit, když se měl podle iráckého premiéra údajně podílet na deeskalaci politického napětí v Iráku. Jistě, Solejmání má na svědomí nejeden zločin, dokonce i životy amerického vojenského personálu; jenže tyto kriminální aktivity blednou v porovnání se zločiny takových jestřábů, jako je loni propuštěný poradce pro národní bezpečnost USA John Bolton nebo samotný Trump mající ruce po lokty namočené v krvi saúdského genocidního tažení v Jemenu.

Irácký parlament včera schválil nezávaznou rezoluci o odsunu všech zahraničních vojsk z iráckého území, přičemž vlivný šíitský klerik Muktada Sadr volá po „ponižujícím“ odchodu amerických vojsk ze země. Ačkoli spousta Iráčanů krok iráckého parlamentu oslavuje, mnozí kurdští a sunnitští poslanci zasedání parlamentu bojkotovali. Nastala značně vyhrocená situace, k níž podle očekávání vedla systematická destabilizační kampaň zběsilé Trumpovy kamarily.

0
Vytisknout
5760

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2020