Trumpův arabský gambit

25. 3. 2019 / Daniel Veselý

Ve svých předchozích článcích na Britských listech jsem jednání Trumpovy administrativy v domácí a světové politice připodobnil k demoliční četě utržené ze řetězu. Pomineme-li zásadní globální rizika, tedy hrozící klimatický rozvrat a potenciální jaderný střet, patrně nejhorlivěji demoliční četa z Bílého domu pracuje na Blízkém východě. Trumpovo neoficiální (a jako vždy zbrklé) uznání izraelské suverenity nad okupovanými Golanskými výšinami, jež mají podle mezinárodního práva patřit Sýrii, vyvolalo značné pobouření nejen mezi tradičními nepřáteli USA, ale i u jejich spojenců.

Můžeme samozřejmě dumat o tom, zda Donald Trump zase jednou nečeří vodu, nicméně některé výroky jsou v kombinaci s citlivými politickými reáliemi vysoce třaskavou směsí. Uznání Golanských výšin za součást Izraele lze chápat jako jeho další dárek (purimský zázrak, jak se dojatý Netanjahu svěřil) zkompromitovanému izraelskému premiérovi. Loni Trumpův kabinet navzdory protestům mezinárodního společenství uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele a přemístil svou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma; Trumpův Bílý dům také roztrhal jadernou dohodu s Íránem, přestal financovat palestinské uprchlíky a visí Netanjahuovi doslova na rtech. Sám Donald Trump je zkorumpovaný šarlatán a podvodník, který si s lidskými právy nikdy nelámal hlavu, takže jeho romance s izraelským premiérem i jeho postoj ke Golanským výšinám dávají naprostý smysl. Svůj k svému, dalo by se říct.

Benjamin Netanjahu, na jehož hlavu nyní dopadají obvinění z korupce, je připraven obhájit svou pochybnou čest za každou cenu – uzavřel dokonce i ďábelský politický deal s vyznavači rasistického rabína Meira Kahaneho. Případná Netanjahuova vláda by se tak vychýlila prudce doprava. Není sporu o tom, že mu Trumpův kontroverzní tweet o údajné izraelské suverenitě nad Golanskými výšinami přišel náramně vhod. Trumpova administrativa na rozdíl od předchozích vlád otevřeně schvaluje anexi syrského území Izraelem, což představuje prolomení dalšího zahraničně-politického tabu. Bude teď zajímavé sledovat, jak si s tímto čerstvým trumpovským kouskem poradí tuzemští komentátoři, kteří tak zuřivě odsuzovali Zemanův blahosklonný postoj vůči ruskému záboru Krymu.

Izrael dobyl Golanské výšiny v šestidenní válce v červnu roku 1967, záhy začal toto území kolonizovat, a to v naprostém rozporu s ženevskými konvencemi. Stovky tisíc Syřanů uprchly ze svých domovů nebo byly donuceny emigrovat. Ti, kdo se rozhodli ve své domovině zůstat, byli podrobeni a diskriminováni. Dnes je na Golanech asi 34 ilegálních osad, kde žije zhruba 20 tisíc Izraelců. Na sklonku roku 1981 Tel Aviv Golanské výšiny de facto anektoval, což se setkalo s rázným odsudkem Rady bezpečnosti OSN.

Jestliže Trumpova vláda uznala izraelskou anexi východního Jeruzaléma a totéž nyní platí i pro Golanské výšiny, můžeme se logicky zeptat, zda na řadu přijde také legitimizace okupační mašinerie na Západním břehu. Trumpův výbušný tweet shodou okolností rámcuje „blízkovýchodní mírový plán“, který uzrál v hlavě Trumpova zetě Jareda Kushnera. Kushnerova ambiciózní vize se podle všech indicií už pomalu začíná realizovat; jednak zrušením financí pro palestinské uprchlíky, jednak uznáním části okupovaného území za součást Izraele. 

Trumpův krok dozajista potěšil ruského prezidenta Vladimira Putina, který sám čelí mezinárodní nevoli kvůli anexi Krymu, třebaže navenek Ruská federace Trumpův výrok ostře odsuzuje. Kreml od nynějška nemusí neustále vysvětlovat a omlouvat zábor Krymu, stačí jen poukázat na Izraelem dekády okupované a kolonizované Golanské výšiny a Trumpův vřelý souhlas s tímto ilegálním jednáním. Trumpova pohrkaná tweetová „diplomacie“ navíc některé blízkovýchodní země utvrzuje v přesvědčení, aby ještě více posílily své vazby na Ruskou federaci. Asadův režim, jenž je vděčný Kremlu, že jej v kritické chvíli podržel, rozhořčeně Trumpův krok odmítá a hovoří o „ohrožení mezinárodní bezpečnosti a stability“. Damašek je nyní odhodlán Golany bránit všemi dostupnými prostředky, jako by snad syrský konflikt neničil Levantu už devátým rokem. Syrský režim nyní bude trvat na stálé íránské vojenské přítomnosti v Sýrii, aby zmírnil obavy z případné realizace Trumpova nesmyslného postoje.

Erdoganův režim patrně prohloubí čím dál tím srdečnější styky s Moskvou a Teheránem, a to k nemalé radosti Bílého domu. Washington tímto neuvěřitelně neumětelským počínáním sabotuje svůj grandiózní plán spočívající v instalaci spřáteleného režimu v Íránu s izraelsko-arabskou podporou, neboť arabské monarchie by si veřejným souhlasem s Trumpovým výrokem efektivně podkopaly leckdy násilím vynucovanou loajalitu u svých poddaných.  

Trump se ocitá v palbě kritiky jak ze strany svých nepřátel, tak svých spojenců – kupříkladu v Teheránu, Ankaře, Káhiře, Berlíně, Paříži apod. Americkému prezidentovi laje nejen arabské obyvatelstvo Golanských výšin, ale i tamní Drúzové, kteří v drtivé většině odmítli přijmout izraelské občanství, protože se stále považují za Syřany. Jinými slovy: diletanti v Bílém domě opět demonstrují pohrdání mezinárodním právem, ignorují vůli světového společenství a aktivně sabotují vlastní mocenské ambice na Blízkém východě, aby se tak propadli do ještě hlubší mezinárodní izolace. Neexistuje tedy žádný racionální důvod nahlížet na Bílý dům jako na studnici politické inspirace a nestoudně jej glorifikovat, jak k tomu běžně dochází v českých médiích.

 

                                           

0
Vytisknout
3664

Diskuse

Obsah vydání | 28. 3. 2019