Německo: Skutečný důvod, proč ve víkendových volbách může triumfovat ultrapravice

12. 10. 2018

Rostoucí úspěšnost ultrapravicové strany Alternativa pro Německo není jen výsledkem soucitné reakce Angely Merkelové na migrační krizi, ale také starých ran způsobených rozdělením na východ a západ, které se dosud nezahojily, píše Richard Ogier.

Na davu vykřikujícím v ulicích rasistická hesla je cosi znepokojivého, řekněme zcela vykolejujícího, zejména když se tento dav vyskytuje v Německu. Tak to v létě vypadalo ve východoněmecké Saské Kamenici (Chemnitzu), když sbírka tvrdých extrémistů ovládla sérii demonstrací po fatálním pobodání, jehož se měl údajně dopustit žadatel o azyl.

Umírněný Mnichov tak jako většina Německa zděšeně přihlížel - nejprve incidentu, pak reakcím na něj.

Rozdíl spočívá v tom, že veřejné mínění před nedělními volbami ve spolkových zemích naznačuje, že ultrapravicová Alternativa pro Německo (AfD) poprvé vstoupí do parlamentu největšího německého regionu. A to poté, co vloni ve spolkových volbách získala 94 křesel v Bundestagu.

Německá média si pospíšila přirovnat Saskou Kamenici k temné německé minulosti, stejně jako spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier. "Ti kdo nahlas volají po "svržení systému" si musejí vzpomenout na důsledky znechucení pociťovaného nad první demokracií na německé půdě," řekl prezident.

Ale roztříštěná současnost jen vzdáleně připomíná Výmarské Německo, čtrnáctiletou ústavní demokracii převálcovanou nacisty, když se v roce 1933 kancléřem stal Hitler. Výmar čelil krizi legitimity, protože mnoho Němců se v té době cítilo ponížených diktátem poválečného uspořádání. Pak přišly tvrdé ekonomické a sociální důsledky hyperinflace v roce 1923, poté krach na burze v roce 1929 a mimořádná úroveň násilí během meziválečných let. Hitlerovy úderné oddíly SA vznikly z vybraných zločineckých elementů v roce 1921 a dnes je mnoho historiků považuje za klíčový faktor vůdcova vzestupu. Mezi lety 1932-1933 čítaly statisíce příslušníků.

Dnes tu nejsou žádné SA. Není tu pocit chybějící legitimity vlády, ať už má jakékoliv problémy. Německá ekonomika je v Evropě předmětem závisti.

A přece pro historika Michaela Wildta v listu Die Zeit, "není poučením z Výmaru, že bychom měli zakázat rasistické skupiny, než se konsolidují a rozvinou... a jasně odsoudit rasistické násilí (jako v Kamenici), když je pácháno," což AfD neudělala?

Navzdory tomu všemu je definujícím faktorem nynější německé politiky fakt, že Německo na vrcholu migrační krize v letech 2015-2016 přijalo více než milion žadatelů o azyl. Během sedmi let před rokem 2014, tj. před válkou vyvolaným přílivem uprchlíků ze Sýrie a Iráku, Německo přijalo dalších 1,15 milionu imigrantů, z nichž je podle oficiálních statistik 600 000 stále na jeho území. Taková dramatická demografická změna během pouhé dekády přináší výhodu v podobě diverzity a nárůstu pracovní síly, ale také výjimečný sociální tlak a rozsáhlé logistické výzvy, a to v zemi, kterou někteří z kritiků soustavně označují - jistě nespravedlivě - za zahleděnou do sebe.

Navzdory uprchlíkům a částečně díky nim německá exportní ekonomika pokračuje v růstu, s nízkou nezaměstnaností a překvapivým rozpočtovým přebytkem.

Dá se říci, že Bavorsko to samo exemplárně dokazuje. Nezaměstnanost činí 2,9 %, nejméně ze všech spolkových zemí, přičemž Mnichov přijal druhý největší počet žadatelů o azyl ze všech 16 regionů. Během jediného víkendu na hlavní nádraží v Mnichově dorazilo 20 000 lidí.

Volby o tomto víkendu budou velkým testem pro kancléřku Merkelovou jakožto evropského lídra otevřeného přijímání žadatelů o azyl. Ale ani zde věci nejsou tím, čím se zdají být.

Bavorská sesterská strana CSU rozčílená kancléřčiným sociálním liberalismem (který umožnil prosadit sňatky stejnopohlavních párů, kvóty pro více pracujících žen a zrušil povinnou vojenskou službu), má před volbami preference 14 % pod svým standardem z posledních voleb v roce 2013. Pokud průzkumy nelžou, posun doprava ve věci přistěhovalců odvedl extrémnější voliče CSU k populistům a umírněnější sympatizanty k dalším stranám, jako náhle vzkříšení Zelení se 17 %.

AfD se svými 10 % očekává průlom nicméně před Kamenicí podle Bildu byla až na 15 %. "Pacifistická revoluce" proti "politickému systému" má být odpovědí spolupředsedy strany Alexandra Gaulanda, poté co televizní záběry ukázaly extrémisty štvoucí ulicemi muže blízkovýchodního původu.

"Před Kamenicí lidé hovořili o imigraci," říká hamburský manažer lidských zdrojů žijící v Mnichově. "Nyní hovoří o straně a tvrdém jádru příznivců, které hajluje."

Extrémisté jsou zdaleka nejsilnější v pěti spolkových zemích bývalé Německé demokratické republiky, kde je méně velkých firem, méně investic, nižší mzdy a mnohem méně cizinců.

Abych citoval Christiana Hirteho, zvláštního zástupce spolkové vlády pro východní Německo, takřka 30 let po pádu berlínské zdi se mnozí východní Němci "považují za občany druhé kategorie".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
1881

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2018