The Penalty - Trest smrti

27. 10. 2017 / Sam Graeme Beaton

To vedlo v celé řadě případů k nepořádnému filmařství, kde se filmaři znovu a znovu navracejí velmi podobným způsobem k týmž diskursům. Přitom často předčítá nadosobní komentář statisticky anebo apeluje na naše vlastní lidství. Zejména se tímto přístupem proviňují filmy zabývající se trestem smrti - za sklem vidíme lidi bez tváře v oranžových kombinézách, kteří čekají na smrt, anebo sledujeme politiky a "experty", kteří mechanicky opakují tytéž informace, které poskytovali už stokrát předtím. Proto jsem přistupoval k promítání filmu The Penalty - Trest smrti s velmi nízkým očekáváním, předpokládal jsem, že to bude opakování mnoha výše uvedených témat.

Mýlil jsem se. Je nutno od samého začátku říct jasně, že toto je film, který se velmi ostře staví proti trestu smrti. To bylo vidět už v dřívějších upoutávkách z doby před dvěma lety, které se zaměřovaly na finanční náklady poprav, které musí hradit daňoví poplatníci, a na nic moc jiného. Tyto upoutávky byly naštěstí kompletně odstraněny a režiséři Mark Pizzey a Will Francome dovolili silným osobním narativům tří jednotlivců (matky, která hledá spravedlnost pro své zavražděné dítě, muž, který byl odsouzen k trestu smrti, ale před popravou byl shledán nevinným, a trestního právníka, který bojuje proti používání smrtící injekce), aby se octly v ohnisku filmu. Tím, že film dává přednost osobním příběhům, vytváříme si k postavám osobní vztah, a ten je pak dán do protikladu s byrokratickým, na média zaměřeným monolitem amerického soudního systému. To se nutně netýká legálnosti samotného systému - jedním z nejsilnějších příběhů v tomto filmu je příběh Damona Thibodeauxe, muže, který strávil patnáct let čekáním na popravu za vraždu, kterou nespáchal. I když je velká část filmu věnována zpochybňování policejní taktiky a duševnímu mučení lidí, kteří čekají na smrt, jsou to záběry Damona, který se přizpůsobuje životu poté, co strávil dlouhá léta ve vězení, které jsou nejefektivnější při tomto přístupu, natolik zaměřeném na jedno konkrétní téma, a kontrastují dobře s příběhem Darlene Frahové, která strávila několik let u soudů i mimo ně ve snaze získat spravedlnost pro svou zavražděnou dceru.

V mnoha ohledech je The Penalty aktivistický film, který neskrývá, že mu jde o to zpochybniy používání trestu smrti v USA. To je nutno přivítat - příliš často se dokumentární filmy snaží vytvářet dojem vyváženosti, což je slabé a působí to uměle, a v důsledku těchto snah film ztrácí svůj hlas. Film Errola Morrise The Thin Blue Line se nestyděl za to, že se pokusil, a to úspěšně, napravit selhání justice, a jak producentka Laura Shacham objasnila v diskusi po promítání, cílem filmu The Penalty je hrát obdobnou roli. Očekává se, že tohoto dokumentárního filmu budou používat organizace, jako je Amnesty International, a že se bude promítat pro vzdělávací účely v USA i jinde. Kdyby bývali režiséři zachovali své původní zaměření na čistě statistický, ekonomický přístup k trestu smrti, film by zdaleka nebyl tak úspěšný při dosažení svého cíle. I když, jako v mém případě, nepotřebujete dokumentární film, abyste si potvrdili svůj odpor k trestu smrti, film stále ještě stojí za devadesát minut vašeho času.