Smutným
faktem zůstává, že většinu obětí džihádistického teroru ve světě tvoří
muslimové, ač senzacechtivé titulky západních médií mohou vytvořit zdání opaku.
Stovky muslimských obětí sebevražedných atentátů v Iráku, Afghánistánu,
Sýrii či Nigérii nás nechávají netečnými až apatickými, jelikož máme za to, že jde
o tamní kolorit. Je to přirozeně dáno mediální exkluzivitou, která je vyhrazena
zavražděným Evropanům, a mnozí z nás tak snáze mohou podlehnout zemanovskému
blouznění o výhradním právu muslimů na terorismus.
Navíc
muslimové na evropské půdě čelí rapidně rostoucímu počtu trestných činů
z nenávisti. Islamofobie je vážným problémem v samotném Spojeném
království, kde se den po džihádistickém útoku na London Bridge, k němuž
došlo 3. června, počet rasisticky motivovaných
incidentů zvýšil o 40 procent. Víme, že před mešitou v londýnské čtvrti Finsbury Park
útočil 47letý Darren Osborne s výkřikem: „Zabiju všechny muslimy!“, muž
bílé barvy pleti, který se netajil svou záští proti muslimům a jejž k činu
patrně dohnalo džihádistické běsnění
na London Bridge.
Teroristickému incidentu před londýnskou mešitou předcházel případ brutálně ubité muslimské dívky, k němuž došlo o den dříve ve
Spojených státech. Ačkoli policejní orgány vraždu nevyšetřují jako trestný čin
z nenávisti, rodiče zavražděné jsou přesvědčeni, že jejich dcera byla
usmrcena kvůli své víře. Ať tak či onak, podle studie Rady pro
islámsko-americké vztahy se počet protimuslimských incidentů
v roce 2016 zvýšil o 57 procent oproti roku 2015. Korelace mocenského
vzestupu Donalda Trumpa s jeho vyhrocenou protimuslimskou rétorikou a útoků
proti muslimům žijících v USA je více než zjevná.
Stoupenci Daeše
na sociálních sítích považují útok u mešity ve Finsbury Park za důkaz
zakořeněné nenávisti, která je na Západě namířena proti muslimům. Není pochyb,
že tento násilný akt bude náležitě propagandisticky využit rekrutéry džihádistů
a další útoky proti Evropanům budou následovat. Pohybujeme se tak
v bludném kruhu násilností a odvet, který je nutno rozetnout.
Navzdory
zvyšujícímu se počtu džihádem inspirovaných útoků v Evropě není ideologie
Daeše atraktivní pro drtivou většinu
muslimů jak na Blízkém východě, tak na Západě. Daeši proto nezbývá nic jiného,
než do svých sítí lapit alespoň hrstku drobných kriminálníků a ztroskotanců. Je
pozoruhodné, že teroristé slaví úspěch téměř výhradně u mladých migrantů druhé
generace, především nihilistů, kteří nemají příliš mnoho společného s jakýmkoliv náboženstvím, zatímco zástupci první a třetí generace o jejich apokalyptické vize
nejeví zájem. Džihádisté z Rakká proto spoléhají na nenávistné reakce nemuslimů
na Západě proti muslimům, aby měli rekrutéři džihádistů snazší práci: nabídnou ohroženým komunitám ochranu
a zhoubné indoktrinaci nic nestojí v cestě. Ostatně podobná strategie se Daeši vyplatila
v sunnitských oblastech Iráku, kde džihádisté páchali teroristické útoky
proti šíitům, kteří se pak mstili na sunnitech.
Nicméně
jedno mají násilničtí džihádisté a evropští islamofobové společné – ani jeden
tábor nevěří na mírovou koexistenci muslimů, křesťanů a ateistů žijících na
Západě. Druhý tábor, byť nevědomky, postupuje přesně v intencích
apokalyptické doktríny Daeše. Jinak řečeno, evropští islamofobové jsou
užitečnými idioty džihádistů z Rakká. Mluvíme tedy o paradoxní symbióze dvou na
život a na smrt znepřátelených stran, jež bez sebe nemohou existovat. Oproti tomu je vlna spontánní solidarity a
jednoty, která přišla po předchozích teroristických útocích v Manchesteru
a Londýně, pádnou a racionální odpovědí na urputné snahy džihádistů a xenofobů
polarizovat společnost.
K uklidnění
situace rozhodně nepřispějí zvěsti o tom, že mešita Finsbury Park, kde působil
radikální imám Abú Hamza, v minulosti sloužila jako ideologický inkubátor
pro věhlasné džihádisty. Odstrašujícím příkladem budiž článek Parlamentních listů s titulkem „Útok
v Londýně: Bílý muž, byl to bílý muž, žalují postižení muslimové. Ale je tu
vážná věc o dotyčné mešitě, se kterou se nepochlubili“. V článku totiž chybí
několik podstatných informací, jež jsou pro pochopení komplexní situace
klíčové.
Důležité je, že narativ "války" mezi "bělochy" a "muslimy", který konstruují Parlamentní listy, je naprosto lživý. Napadení muslimové ve Finsbury Park nezdůrazňovali, že je atentátník běloch. Jejich stížnost byla jiná a zcela oprávněná: že některé sdělovací prostředky odmítaly zpočátku klasifikovat tento útok jako terorismus, protože útočník nebyl muslim, a atentátníka se snažily omlouvat. Není divu, že to vedlo k diskreditaci bulvárního ultrapravicového tisku, jako je Daily Mail či Daily Express, jejichž majitelé žijí v zahraničí v daňových rájích a svými deníky škodí Británii.
Tato mešita byla v roce 2003 z bezpečnostních důvodů
uzavřena, avšak o dva roky později byla otevřena pod novým vedením. Extremisté, jako ve všech britských mešitách, byli odsouzeni a exkomunikováni. Mešitu převzali normální lidé. Odsoudili extremisty z minulosti a zahájili čilou interakci s
veřejností a otevřený dialog s jinými vírami. Islámské středisko ve Finsbury Park je nyní významnou londýnskou kulturní institucí. Nicméně
v myslích evropských islamofobů, počítaje v to nenávistníky z Parlamentních listů, je islám jakýmsi
strnulým monolitem neschopným pozitivního dynamického vývoje. Přitom je paradoxní, že extremisté, zneužívající islámu k teroristickým útokům, mívají s tímto náboženstvím jen velmi málo společného. Proto také nemají například v Británii do mešit vůbec přístup a muslimové je okamžitě udávají policii.
Nenechme se tedy
svést na scestí pištci z Rakká, těmito perverzními hamelnskými krysaři, a
lék na zhoubný neduh džihádistického terorismu a bující islamofobie hledejme v kategorickém
odsudku ničivých západních intervencí a ekonomického a sociálního vyloučení
muslimů i nemuslimů, jež jsou extrémně plodnou půdou pro odcizení, bezmoc,
radikalizaci a koneckonců i pro terorismus.
.
Diskuse