Nenechme se svést na scestí pištci z Rakká

22. 6. 2017 / Daniel Veselý

Teroristický útok v Londýně, při němž řidič dodávky najel do davu muslimů před mešitou, jako by vypadl z manuálu teroristů z Daeše, třebaže nešlo o rychlokvašeného džihádistu, ale o rozhořčeného islamofoba. Snaha přenést perverzní ideologii tohoto kultu ze syrské a irácké pouště do ulic západních velkoměst, a vytvořit tak zdání apokalyptického zápasu mezi nevěřícími a „pravými muslimy“, je vpravdě jedinou účinnou zbraní džihádistů, neboť dny jejich kvazichalífátu  jsou sečteny. Je teď čistě na nás, zda přistoupíme na tuto zvrácenou hru, či těmto svodům odoláme.  

Je důležité zdůrazňovat, protože do českého prostředí se to jaksi z důvodů záměrně lživé manipulace veřejnosti nedostává, že všechny nedávné atentáty v  Británii vedly ke vzniku obrovské vlny solidarity veřejnosti ze všech etnických, kulturních a náboženských skupin. Solidaritu s muslimy vyjádřili křesťané, židé, síkhové i ateisté. Při útoku dodávkou na muslimy u mešity ve Finsbury Park zasáhl místní imám a ubránil atentátníka před útoky napadených osob. Byl to právě tento muslimský duchovní, který je přesvědčil, aby se chovali pokojně a vyčkali příchodu policie.

Smutným faktem zůstává, že většinu obětí džihádistického teroru ve světě tvoří muslimové, ač senzacechtivé titulky západních médií mohou vytvořit zdání opaku. Stovky muslimských obětí sebevražedných atentátů v Iráku, Afghánistánu, Sýrii či Nigérii nás nechávají netečnými až apatickými, jelikož máme za to, že jde o tamní kolorit. Je to přirozeně dáno mediální exkluzivitou, která je vyhrazena zavražděným Evropanům, a mnozí z nás tak snáze mohou podlehnout zemanovskému blouznění o výhradním právu muslimů na terorismus.

Navíc muslimové na evropské půdě čelí rapidně rostoucímu počtu trestných činů z nenávisti. Islamofobie je vážným problémem v samotném Spojeném království, kde se den po džihádistickém útoku na London Bridge, k němuž došlo 3. června, počet rasisticky motivovaných incidentů zvýšil o 40 procent. Víme, že před mešitou v londýnské čtvrti Finsbury Park útočil 47letý Darren Osborne s výkřikem: „Zabiju všechny muslimy!“, muž bílé barvy pleti, který se netajil svou záští proti muslimům a jejž k činu patrně dohnalo džihádistické běsnění na London Bridge. Teroristickému incidentu před londýnskou mešitou předcházel případ brutálně ubité muslimské dívky, k němuž došlo o den dříve ve Spojených státech. Ačkoli policejní orgány vraždu nevyšetřují jako trestný čin z nenávisti, rodiče zavražděné jsou přesvědčeni, že jejich dcera byla usmrcena kvůli své víře. Ať tak či onak, podle studie Rady pro islámsko-americké vztahy se počet protimuslimských incidentů v roce 2016 zvýšil o 57 procent oproti roku 2015. Korelace mocenského vzestupu Donalda Trumpa s jeho vyhrocenou protimuslimskou rétorikou a útoků proti muslimům žijících v USA je více než zjevná.

Stoupenci Daeše na sociálních sítích považují útok u mešity ve Finsbury Park za důkaz zakořeněné nenávisti, která je na Západě namířena proti muslimům. Není pochyb, že tento násilný akt bude náležitě propagandisticky využit rekrutéry džihádistů a další útoky proti Evropanům budou následovat. Pohybujeme se tak v bludném kruhu násilností a odvet, který je nutno rozetnout.

Navzdory zvyšujícímu se počtu džihádem inspirovaných útoků v Evropě není ideologie Daeše  atraktivní pro drtivou většinu muslimů jak na Blízkém východě, tak na Západě. Daeši proto nezbývá nic jiného, než do svých sítí lapit alespoň hrstku drobných kriminálníků a ztroskotanců. Je pozoruhodné, že teroristé slaví úspěch téměř výhradně u mladých migrantů druhé generace, především nihilistů, kteří nemají příliš mnoho společného s jakýmkoliv náboženstvím,  zatímco zástupci první a třetí generace o jejich apokalyptické vize nejeví zájem. Džihádisté z Rakká proto spoléhají na nenávistné reakce nemuslimů na Západě proti muslimům, aby měli rekrutéři džihádistů snazší práci: nabídnou ohroženým komunitám ochranu a zhoubné indoktrinaci nic nestojí v cestě. Ostatně podobná strategie se Daeši vyplatila v sunnitských oblastech Iráku, kde džihádisté páchali teroristické útoky proti šíitům, kteří se pak mstili na sunnitech.

Nicméně jedno mají násilničtí džihádisté a evropští islamofobové společné – ani jeden tábor nevěří na mírovou koexistenci muslimů, křesťanů a ateistů žijících na Západě. Druhý tábor, byť nevědomky, postupuje přesně v intencích apokalyptické doktríny Daeše. Jinak řečeno, evropští islamofobové jsou užitečnými idioty džihádistů z Rakká. Mluvíme tedy o paradoxní symbióze dvou na život a na smrt znepřátelených stran, jež bez sebe nemohou existovat. Oproti tomu je vlna spontánní solidarity a jednoty, která přišla po předchozích teroristických útocích v Manchesteru a Londýně, pádnou a racionální odpovědí na urputné snahy džihádistů a xenofobů polarizovat společnost.

K uklidnění situace rozhodně nepřispějí zvěsti o tom, že mešita Finsbury Park, kde působil radikální imám Abú Hamza, v minulosti sloužila jako ideologický inkubátor pro věhlasné džihádisty. Odstrašujícím příkladem budiž článek Parlamentních listů s titulkem „Útok v Londýně: Bílý muž, byl to bílý muž, žalují postižení muslimové. Ale je tu vážná věc o dotyčné mešitě, se kterou se nepochlubili“. V článku totiž chybí několik podstatných informací, jež jsou pro pochopení komplexní situace klíčové.

Důležité je, že narativ "války" mezi "bělochy" a "muslimy", který konstruují Parlamentní listy, je naprosto lživý. Napadení muslimové ve Finsbury Park nezdůrazňovali, že je atentátník běloch. Jejich stížnost byla jiná a zcela oprávněná: že některé sdělovací prostředky odmítaly zpočátku klasifikovat tento útok jako terorismus, protože útočník nebyl muslim, a atentátníka se snažily omlouvat. Není divu, že to vedlo k diskreditaci bulvárního ultrapravicového tisku, jako je Daily Mail či Daily Express, jejichž majitelé žijí v zahraničí v daňových rájích a svými deníky škodí Británii.

Tato mešita byla v roce 2003 z bezpečnostních důvodů uzavřena, avšak o dva roky později byla otevřena pod novým vedením. Extremisté, jako ve všech britských mešitách, byli odsouzeni a exkomunikováni.  Mešitu převzali normální lidé.  Odsoudili extremisty z minulosti a zahájili čilou interakci s veřejností a otevřený dialog s jinými vírami.  Islámské středisko ve Finsbury Park je nyní významnou londýnskou kulturní institucí. Nicméně v myslích evropských islamofobů, počítaje v to nenávistníky z Parlamentních listů, je islám jakýmsi strnulým monolitem neschopným pozitivního dynamického vývoje. Přitom je paradoxní, že extremisté, zneužívající islámu k teroristickým útokům, mívají s tímto náboženstvím jen velmi málo společného. Proto také nemají například v Británii do mešit vůbec přístup a muslimové je okamžitě udávají policii.

Nenechme se tedy svést na scestí pištci z Rakká, těmito perverzními hamelnskými krysaři, a lék na zhoubný neduh džihádistického terorismu a bující islamofobie hledejme v kategorickém odsudku ničivých západních intervencí a ekonomického a sociálního vyloučení muslimů i nemuslimů, jež jsou extrémně plodnou půdou pro odcizení, bezmoc, radikalizaci a koneckonců i pro terorismus.

.         

    
0
Vytisknout
6804

Diskuse

Obsah vydání | 27. 6. 2017