Konference v Senátu ČR, která by mohla být důležitá - ale zřejmě nebude

19. 9. 2016 / Jan Čulík



Pohled z terasy velvyslanectví ČR v Paříži, kde se v červnu 2012 konala konference o tom, jak prosazovat české zájmy prostřednictvím kulturní diplomacie v zahraničí. Od té doby se nic nepodniklo. Zámeček v těsné blízkosti Eiffelovky, v němž je velvyslanectví umístěno, získal pro Československo Milan Rastislav Štefánik. Má hodnotu 30 milionů euro.

19. a 20. září 2016 pořádá Stálá komise Senátu Parlamentu České republiky pro krajany žijící v zahraničí a partneři Akademie věd a Česká škola bez hranic z.s. konferenci „Diaspora jako partner mateřského státu“.

Hlavním cílem konference je definování politických cílů České republiky s ohledem na péči o českou diasporu a vytvoření efektivních nástrojů pro oboustranně přínosnou spolupráci, píše se v oficiálním oznámení. Konference má řešit tyto otázky:

Jaký vztah mají ke své zemi původu Češi žijící v zahraničí? Proč by se měl stát o svoji diasporu zajímat ? Co diaspora může své mateřské zemi přinést a co od ní očekává? Příklady z praxe: pozitivní i negativní; porovnání se zkušenostmi z jiných zemí.

Bohužel, téma konference je mylné. Snad každý Čech žijící v zahraničí sdělí českým politikům, že nejdůležitější není vztah států k nim, ale kulturní diplomacie v zájmu České republiky. Tomu v ČR nikdo nerozumí. Česká diaspora v zahraničí řekne českým politikům, kteří na to neslyší, že v dlouhodobém strategickém zájmu ČR je vytvářet si především podporu kulturologických a jazykových studií na západních univerzitách informované spojence v MÍSTNÍCH populacích jiných zemí.

Pokud dojde ke krizi, kdy bude ČR potřebovat pomoc ze zahraničí (dnes se to už nejeví tak vzdálené a nepravděpodobné jako před dvěma třemi lety), potřebujete v populacích západních zemí strategicky rozmístěné MÍSTNÍ INFORMOVANÉ SYMPATIZANTY S ČR, nikoliv jen tam žijící Čechy.

Příklad: Kdyby od ČR potřebovali pomoc třeba Ukrajinci, čí apel bude v ČR vlivnější na domáci populaci, nějakého Ukrajince, těžce lámajícího češtinu, nebo Čecha?

Česko tohle ke své škodě ignoruje. Psal jsem o tom poprvé před čtyřmi lety ZDE. Sakra jsem tehdy netušil, jak rychle se přiblíží krize, před níž jsem tehdy varoval.

Možná je tohle ale zcela ztracená kauza. Čechům není pomoci. Doba, kdy byli po světě uznáváni jako inteligentní kulturní národ, který stál mezinárodně v čele v literatuře i v kinematografii a "was punching above its weight" ("boxoval nad svou váhovou kategorii", jak říkají Angličané), totiž šedesátá a v důsledku činnosti českých exulantů dokonce ještě i osmdesátá léta, je dávno pryč.

Za poslední rok si Česká republika vytvořila po světě všeobecně známou pověst polofašistické, netolerantní, nepřátelské a uzavřené země. Jen se podívejte na fórum k článku v Guardianu o Ficově prohlášení, že visegrádské země budou požadovat na Británii volný pohyb osob. Samozřejmě, že tam většinou zuří proti Ficovi a visegrádským zemím především zastánci brexitu, jenže proti jejich argumentaci, "co si to ti fašisti dovolují, sami do svých zemí nechtějí vpustit uprchlíky" je bohužel těžko přinášet protiargumenty.

Tato informace je tak silná, že jakákoliv kulturní diplomacie s cílem dlouhodobé záchrany České republiky je asi už nemožná.

Co se dá dělat. Bez razantnější akce českého státu totiž rychle zmizí veškeré povědomí o české kultuře a historii ze zahraničních univerzit. A v příští krizi nikdo v zahraničí České republice nepomůže.

Byl jsem věštec, ale nelíbí se mi to:

Vážné myšlenky z Francie ČR nemá v občanstvu na Západě strategické spojence ZDE

Česká republika nemá v obyvatelstvu západních zemí informované, strategické spojence ZDE

Vážná výzva, kterou všichni ignorovali:

V. kongres světové literárněvědné bohemistiky vyzval český stát k podpoře výuky češtiny a české literatury v zahraničí ZDE

0
Vytisknout
2441

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2016