Za xenofobní hysterií politiků je zřejmě jejich vlastní strach o postavení

4. 8. 2016 / Boris Cvek

O Andreji Babišovi, de facto majiteli druhé nejsilnější (či dokonce možná už nejsilnější) politické „strany“ v Česku, je známo, že nemá problém s názorovými „veletoči“ a že mu takové jednání neubírá na veřejné podpoře.

Jeho poslední tažení proti kvótám a přijímání uprchlíků vůbec je tedy obtížné chápat jako definitivní postoj, zejména když k němu mlčí zbytek jeho „strany“ a když je velmi málo pravděpodobné, že by se svým názorem uspěl. Spíše se zdá, že je to humbuk pro veřejnost: většina jeho voličů nemusí mít takové postoje, nicméně stabilizuje tím přinejmenším „okraje“ a málokdo ho za to opustí.

Babiš a jeho hnutí nejsou u moci díky uprchlické krizi a xenofobní, národovecká rétorika zjevně k závratnému růstu voličské podpory nevede, jak je vidět na tradičních krajně pravicových stranách. Je proto zvláštní, jak média i politici v Česku postupně propadají krajně pravicové rétorice, a to i z nitra sociální demokracie. Že to dělá „levicový prezident“, na to jsme si už zvykli. Je „svérázný“.

Nicméně levicová strana typu ČSSD by se mohla poučit na osudu Roberta Fica, že xenofobní, lidová, národovecká kampaň moc nefunguje. Pokud se nosné myšlenky ČSSD začnou příliš podobat nosným myšlenkám neonacistů, mohou její voliči dát přednost přímo originálnímu zdroji. Nicméně nezdá se, že by se v české politice něco dramaticky měnilo. Možná jsou mnozí – včetně Babiše – posedlí tím, že bez krajně pravicové rétoriky nemohou v dnešní době voliče udržet.

Je to vlastně defenzivní, ustrašená taktika, neboť skutečný útok na pár procent, která představují voliči rozdrobené ultrapravice, kteří stejně velké strany zřejmě volit nebudou, nedává moc smysl. Nicméně s tím, jak se tato kampaň stává stále lidovější a hloupější a jak je jí stále více, vzrůstá ve mně pocit, že se musí stávat pomalu směšně hloupou nejen pro nějaké vzdělané liberály, ale i pro většinovou veřejnost. Např. Zdeněk Škromach svými trapnými vystoupeními v bazénku žádnou spásu sociální demokracii nepřinesl. Bude rád, když se udrží v Senátu (ale, jak víme, do Senátu se mohou, díky nízké volební účasti, dostat i lidé, jako pan Valenta). Když se podíváte na wikipedii, na heslo „Senátní obvod č. 79 – Hodonín“, tak zjistíte, že Škromach zde v roce 2010 nedokázal – na rozdíl od své soupeřky z ODS – získat v druhém kolem voleb (při účasti necelých 28%) více hlasů než v kolem prvním. Něco přes 1000 hlasů z původních 17 476 v druhém kole ztratil. Dnes, po lánské schůzce, po vzestupu ANO, to musí být dost stresující situace… po šesti letech senátorského života. https://cs.wikipedia.org/wiki/Sen%C3%A1tn%C3%AD_obvod_%C4%8D._79_%E2%80%93_Hodon%C3%ADn

Krajské volby bývaly vždy volby o vládě, vlastně proti vládě. Proto má také ČSSD dnes v krajích tak silnou pozici. Letos to zřejmě bude poprvé jinak, neboť pravicová opozice, i kdyby se snažila sebevíce zhnědnout, ztratila ve veřejném životě svou bývalou relevanci (a zatím nedokáže účinně vyhodnotit, co s tím udělat). Skutečný soupeř, který může vzít socialistům jejich minulá vítězství v krajích, není pravice, ale Babišovo ANO. Bude to tedy nejspíše hlasování o vládní koalici a o tom, zda veřejnost chce „pustit“ ANO i do krajské politiky. V tomto smyslu jsou to volby velmi napínavé.

0
Vytisknout
2444

Diskuse

Obsah vydání | 8. 8. 2016