Brexit a slabost Západu

27. 6. 2016


Britové, nebo přesněji Angličané a Velšané s přesvědčivou převahou hlasovali pro opuštění Evropské unie. Pro Británii to bude obtížná změna; rozvody jsou obyčejně mnohem dražší a přinášejí více hořkosti, než každá ze stran zpočátku očekává, a vyjednávat nová obchodní a bankovní pravidla britských vztahů se sousedy bude drsný podnik, napsal Walter Russel Mead.


David Cameron po hlasování učinil tři správná rozhodnutí. Správně odstoupil, správně to neudělal bezprostředně a správně ponechal úkol zahájit formální procedury oddělování svému nástupci. Finanční trhy i britská politika potřebují nějaký čas na přizpůsobení novým skutečnostem a období neformálních konzultací a jednání předtím, než bude mít smysl zahájit formální proces.

Pro Američany je britské rozhodnutí hořkou pilulkou. NATO, Evropská unie, Velká Británie, Německo a obecně Západ jsou všichni v horším postavení než před hlasováním. Nejen že se západní instituce obrátí dovnitř, aby se vyrovnaly s důsledky britského odchodu - poměr sil uvnitř EU se změní v neprospěch navenek zaměřeného a dynamického severu a nahraje protekcionističtějšímu jihu. Třebaže globální situace se zhoršuje a Blízký východ se propadá hlouběji do hrůz sektářské války, nejbližší američtí spojenci v Evropě se budou dohadovat o detaily rozvodu - a EU i Británie se budou stravovat vnitřními problémy. Skotsko možná teď bude chtít Británii opustit a populističtí politici napříč Evropou již hovoří o dalších odchodech a dalších referendech.

Hlasování a oslabení Západu, které přineslo, oslabí také zahraničněpolitický odkaz prezidenta Obamy. Americká politika vůči Evropě pod jeho vedením je naprostým selháním. Jeho nejzřejmější selhání a to, na nějž historici budou pohlížet nejpřísněji, je selhání při předcházení katastrofě v Sýrii. Miliony zoufalých uprchlíků snažících si zachránit životy znamenají mnohem více než jen humanitární katastrofu; jsou politickou katastrofou a zátěž vyrovnávání se s přílivem uprchlíků navrch k dalším evropským problémům vyvolávající napříč kontinentem podezření a strach výrazně posílila moc protievropské kampaně v Británii.

Ale kromě hrůz v Sýrii udělal Obama pro Evropu méně než kterýkoliv americký prezident od 30. let. Americká reakce na eurokrizi a její dlouhodobé a hořké následky byla krátkozraká a slabá. Pokud už Obama vůbec něco udělal, naštval Němce kritikou jejich zvládání krize, zatímco zklamal dlužnické země absencí účinné podpory. Spojené státy měly ve hře významné zájmy, když šlo o Cameronovo jednání s EU; prezident Obama během těchto rozhovorů strávil více času hraním golfu než prací na tom, aby předešel rozkolu mezi nejbližšími partnery a spojenci. Chytrá americká diplomacie by intenzívně pracovala na dohodě mezi Londýnem a jeho partnery, kterou by britský lid podpořil, ale navzdory prezidentově dechberoucí sebedůvěře nepatří chytrá diplomacie mezi jeho dovednosti.

Jeden by doufal, že aspoň takto opožděně si Obamova administrativa uvědomí, že budoucnost vztahů mezi Británií a EU má pro americké národní zájmy takřka nekonečně větší význam než zahájení další mizerně připravené mírové ofenzívy na Blízkém východě. Američtí diplomaté a úředníci ministerstva financí musejí tvrdě pracovat, aby umožnili minimalizovat škody, jež toto rozhodnutí Západu způsobilo.

Britský lid má právo vybrat si, zda zůstane v Evropské unii nebo ne, a zatímco v Evropě jej někteří budou chtít za volbu potrestat, americký zájem v této věci je jasný. Přejeme si silnou Británii, silnou Evropu, dobré vztahy na obou stranách kanálu a obchodní systém, který nepoloží do cesty americkému exportu a investicím do cesty překážky. Nepřejeme si zahořklost a třenice kvůli rozchodu, které by házely písek do soukolí západní politické a bezpečnostní spolupráce ve stále nebezpečnějším světě. Nepřejeme si, aby se rozdělená Evropa stala příležitostí pro Putina. Chceme Evropu jednotnou a chceme, aby Británie byla Velká.

Současně musí americká vláda dělat něco jiného, co současná administrativa v posledních sedmi letech nezodpovědně zanedbávala: Vyvinout strategii, jak napomoci záchraně EU. Evropská unie má problémy; nejodvážnější světový experiment v mezinárodních vztazích vypadá křehce a skleroticky. Britové nejsou jediní, kdo si myslí, že Brusel je katastrofa, a existuje nebezpečně velká šance, že EU po brexitu bude dál oslabovat a rozpadat se. Příliv uprchlíků z Blízkého východu a Severní Afriky bude pokračovat. Existuje jen málo známek ekonomického oživení na jihu. Tupá byrokracie a nefunkční politické organizace v Bruselu nedokážou přijít s reálnými řešeními evropských problémů, ale evropské národní státy předaly EU tolik pravomocí, že jim v mnoha případech chybí schopnost jednat tam, kde Brusel selhává.

Od 20. let až dodnes americké angažmá v Evropě představovalo nutnou, třebaže ne postačující podmínku evropského úspěchu. A když Američané odejdou, Evropa má sklon selhat. Američané odešli během Bushovy a Obamovy éry a důsledky začínají být zřejmé. Kdybychom se zapojili dříve a účinněji, k brexitu by možná nikdy nedošlo. Teď když nastal, promyšlené a solidní americké znovuzapojení v Evropě je důležitější než kdy dříve.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2289

Diskuse

Obsah vydání | 29. 6. 2016