Řecko: V EU prohrála demokracie

13. 7. 2015

čas čtení 6 minut

Velké mocnosti v Evropě prokázaly chuť měnit mikrozákony v malé zemi: předpisy pro pekárny, financování státní televize, co smí být zprivatizováno a jak. Ať už jsou v eurozóně či nikoliv, mnoho malých zemí a regionů si z toho vezme záporné poučení. A také z velkopanského rozhodnutí Německa na poslední chvíli navrhnout, aby Řecko odešlo z eurozóny, učiněnému navzdory polovině poslanců samotné německé vlády. Bylo by logické, že každá země v EU si nyní vytvoří nouzové plány proti takovémuto zacházení - ohledně fiskální politiky i jiných otázek, v nichž mají Brusel a Frankfurt suverenitu. Existuje množství paralel s jinými historickými debakly: Mnichov 1938, kdy byl zachráněn mír obětováním Čechoslováků, nebo Versailles r. 1919, kdy věřitelé dostali své peníze a vytvořili tím podmínky pro rozklad německé demokracie o deset let později. Avšak debakly minulosti byly jiné. Dopustili se jich státníci. Lidé, kteří věděli, co chtějí, ale přepočítali se. V neděli večer bylo velmi obtížné určit, co vlastně vládci Evropy chtějí.

Po celonočním vyjednávání, během něhož byl řecký premiér podroben, podle jednoho pozorovatele, "mentálnímu waterboardingu", vznikl základ dohody, která by měla umožnit udržet Řecko v eurozóně. Řekové v pondělí nemají dokument, ale máme určité podrobnosti, píše Paul Mason.

Řecko bude muset realizovat tvrdé škrty, které vyžadují věřitelé a předat majetek v hodnotě 50 miliard euro do privatizačního fondu, jehož prodej bude hradit řecké dluhy.

Za to dostane Řecko třetí záchranný balíček údajně v hodnotě 54 miliard euro, příslib, že bude restrukturalizován jeho dluh, a překlenovací úvěr na financování splátek, na něž nemá. Právě toto - plus bezodkladné otevření bank v rámci nouzového programu půjček od ECB - co umožní premiéru Alexisi Tsiprasovi zachránit si tvář u svých stoupenců, kteří zuří.

Pokud nevíte, jak na tuto "dohodu" reagují Řekové, viz palcový titulek v pravicovém bulvárním deníku Dikomratia: "Řecko v Osvětimi. Schauble se pokouší o holocaust v eurozóně".

V neděli večer prezentovali šéfové eurozóny Řecku ultimatum, které zlikvidovalo veškeré zbytky kontroly, kterou řecká vláda ještě měla nad rozvojem řecké ekonomiky a zrušilo vškeré zákony, které vláda strany Syriza zavedla od té doby, kdy v lednu zvítězila ve volbách s podporou 36 procent voličů.

Zatímco Řekové zuřili a hasthag #ThisIsACoup (Tohle je převrat) se virálně rozšířil po celém světě, Tsipras a jeho tým vyjednávali. Věděli, že pokud má řecký parlament dohodu schválit, musejí se osvobodit od angažmá MMF, musejí odmítnout vytvoření privatizačního fondu v zahraničí, musejí získat příslib, že bude restrukturalizován řecký dluh a musejí dostat ujištění, že ECB začne znovu půjčovat peníze řeckým bankám.

V pondělí ráno se zdá, že všechny tyto věci byly rozmlženy: privatizační fond zůstane v Aténách, nepůjde do Lucemburska, angažmá MMF sice pokračuje, ale v omezené formě, příslib restrukturalizce řeckého dluhu byl učiněn, ale nespecifikovaně.

Pořád si nejsem jist, zda tohle bude schváleno, konstatuje Paul Mason.

Máme-li pochopit, co se bude dít dál, musíme si uvědomit, že řecká centristická a konzervativní pravice jsou morálně a organizačně tak rozloženy svou porážkou v lednu a červnovým referendem, že prostě nemohou zemi převzít.

Existuje jediná parlamentní většina, pokud v jejím čele bude stát Tsipras.

Vzbouřenci v jeho straně jsou dvojí: tvrdá levice Levé platformy, jejíž šéf Panayotis Lafazani se v sobotu v parlamentu zdržel hlasování. Ta zřejmě bude v nadcházejících dnech odsunuta stranou, a organičtější levice, skupina 53, jejíž poslanci v sobotu hlasovali Ano, ale dál nemohou jít.

List strany Syriza Avgi vysvětlil, s jakým přístupem půjde strana do vyjednávání: Musí přijmout a prohlasovat výsledky bruselských jednání, má-li zůstat u moci, protože svržení vlády Evropskou unií je nepřijatelné (a taky nemožné, vzhledem k parlamentní aritmetice).

Eurozóna zašla v neděli večer na samý okraj propasti a ukáže se teprve později, zda její pověst a soudržnost to, co se stalo, přežije.

Velké mocnosti v Evropě prokázaly chuť měnit mikrozákony v malé zemi: předpisy pro pekárny, financování státní televize, co smí být zprivatizováno a jak. Ať už jsou v eurozóně či nikoliv, mnoho malých zemí a regionů si z toho vezme záporné poučení. A také z velkopanského rozhodnutí Německa na poslední chvíli navrhnout, aby Řecko odešlo z eurozóny, učiněnému navzdory polovině poslanců samotné německé vlády.

Bylo by logické, že každá země v EU si nyní vytvoří nouzové plány proti takovémuto zacházení - ohledně fiskální politiky i jiných otázek, v nichž mají Brusel a Frankfurt suverenitu.

Existuje množství paralel s jinými historickými debakly: Mnichov 1938, kdy byl zachráněn mír obětováním Čechoslováků, nebo Versailles r. 1919, kdy věřitelé dostali své peníze a vytvořili tím podmínky pro rozklad německé demokracie o deset let později.

Avšak debakly minulosti byly jiné. Dopustili se jich státníci. Lidé, kteří věděli, co chtějí, ale přepočítali se. V neděli večer bylo velmi obtížné určit, co vlastně vládci Evropy chtějí.

Získali globální katastrofu ohledně své pověsti: rozdrcení levicové vlády, která získala ve volbách obrovskou volební většinu, odmítnutí referenda, podpořeného 61 procenty obyvatelstva. Evropská unie - projekt, jehož účelem mělo být vyhýbat se konfliktům a vytvářet sociální spravedlnost - se proměnila v mechanismus realizace kruté finanční logiky na úkor čehokoliv jiného.

Obyčejní lidé nerozumějí dost dobře finanční logice na to, aby pochopili, proč se tohle muselo stát. Demokracii ale rozumějí. Všichni lidé na světě s chytrým telefonem rozumějí, co se stalo včera večer demokracii.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
14783

Diskuse

Obsah vydání | 15. 7. 2015