O těžko řešitelné situaci v Iráku

21. 6. 2014 / Daniel Veselý

Je to něco jako nekončící noční můra. Irák, jehož celistvost byla efektivně zničena ilegální invazí a okupací v roce 2003, se vrací na přední stránky novin. Je třeba si uvědomit, že za nynější eskalací násilností v této zemi stojí několik jednoduše identifikovatelných faktorů.

Spousta zahraničních komentátorů se shodne na jedné věci, již česká média moc nevyzdvihují, a to z jasných důvodů ZDE . Úspěšné tažení džihádistů z Islámského státu v Iráku a Sýrii (ISIS) a nová tsunami násilí, které cupuje Irák na třetiny, je přímým důsledkem angloamerické invaze v roce 2003 a vypuknutí sektářské války, již konkrétními rozhodnutími rozpoutala Bremerova okupační správa protěžováním šíitů před sunnity třeba čistkami v irácké armádě ZDE, státní sféře a privatizací veřejného prostoru ZDE. Kvůli těmto neblahým politickým krokům se bez práce ocitly stovky tisíc Iráčanů a bylo zaděláno na sunnitské povstání proti okupantům a jejich šíitským spolupracovníkům.

Invaze do Iráku byla založena na tvrzeních, která se ukázala jako nepravdivá. Podpořili ji nekriticky i někteří intelektuálové a politikové včetně exprezidenta Václava Havla, který bez pochybností přijal názory amerických neokonzervativců.

Ačkoliv nikdo nepochybuje, že režim, který byl v Iráku svržen, byl brutální, angloamerické sankce, jež bývalý vysoký činitel OSN Dennis Halliday označil za genocidní ZDE, životy obyčejných Iráčanů zdecimovaly.

Další závažnou skutečností, která Irák přeměnila v sektářské peklo, je fakt, že před invazí v roce 2003 v této zemi téměř neexistovala žádná teroristická hrozba -- ať již ze strany Al-Káidy, či jiných islamistických seskupení. Americká vláda byla ještě před provedením útoku na Irák varována, že teroristická hrozba se v Iráku stane realitou, a to navrch na globální úrovni, jak se můžeme dočíst v této známé studii ZDE.

Zatímco hlavní díl viny leží na Bushově administrativě a vládě Tonyho Blaira, "liberální" Obamova vláda se na tragédii, jež se od začátku roku plynulým tempem zhoršuje, také přímo podílí ZDE, a to podporou nepopulárního Málikího režimu v podobě zásilek stíhacích letounů, raket hellfire a dalšího vojenského materiálu.

Mezitím prezident Obama prohlásil, že do Iráku vyšle 300 příslušníků Zelených baretů, aby irácké armádě pomáhali při bojích se vzbouřenci z ISIS ZDE. Prezident také oznámil, že Spojené státy jsou připraveny v Iráku nasadit bezpilotní letadla a vedle zelených baretů posílají do země 275 mariňáků, aby se podíleli na obraně americké ambasády. Globální bezpilotní kampaň se tak rozšíří o novou frontu poté, co byly po pětiměsíční pauze v Pákistánu útoky dronů s prvními oběťmi obnoveny ZDE. V Perském zálivu se nachází americká letadlová loď USS George H. W. Bush a "několik dalších vojenských plavidel", jak dodává politická analytička Phyllis Bennisová ZDE, která jedním dechem dodává, že vojenské řešení konfliktu je nemožné.

Prezident Obama se obyčejných Iráčanů nezeptal, zda chtějí, aby se ozbrojené složky Spojených států vrátily zpět do jejich domoviny. Tito nešťastní lidé mají přehršel neblahých a tragických zkušeností s americkými okupanty a logicky si jejich návrat nepřejí ZDE. Iráčtí sunnité se nechali slyšet, že by intervence amerických vzdušných sil včetně taktiky cíleného usmrcování decimovala i povstalce, kteří po boku ISIS bojují s Málikího vládou. Dokonce i turecký premiér Recep Tayyip Erdogan prohlásil, že americké letecké útoky by mohly připravit o život velké množství lidských bytostí, a zdůraznil, že v řadách ISIS jsou obyčejní civilisté a zadržovaní turečtí občané ZDE. Spojené státy by mohly letecké útoky proti ISIS podle expertů provádět ze svých základen ve východním Turecku, a to Ankaru poněkud znepokojuje.

To je další skutečnost, která není v západních ani našich médiích dostatečně slyšet. Řada ozbrojených sunnitských seskupení, jež vedou lokální kmenoví vůdci, nemá se zvěrstvy ISIS nic společného a jejich boj proti zkorumpované vládě považuje za legitimní. Jak na to opakovaně poukazuje společnost BBC a jak v listu Guardian píše i Seumas MilneZDE , že povstalci z ISIS tvoří součást velkého sunnitského povstání namířeného proti šíitské vládě v Bagdádu. Milne upozorňuje na celkem paradoxní situaci, kdy USA a jejich spojenci podporují sunnitské rebely v Sýrii, zatímco v Iráku dosud stály za vládou vedenou šíity.

Sunnitští civilisté, kteří utíkají z centra bojů v provincii Anbár a města Tikrít, ve velkém tvrdí, že mnoho lidí z jejich komunit tam zůstává, aby čelili Málikího armádě. Podle vyjádření jednoho uprchlíka většina povstalců v centru odporu proti irácké vládě ve Fallúdži nebojuje pod hlavičkou ISIS, ale nezávisle na ní.

Kurdské milice pešmerga na druhou stranu chrání hranice iráckého Kurdistánu na dvou frontách a válčí jak s ISIS, tak s centrální vládou. Americká vojenská přítomnost by Kurdům příliš nevadila, přestože Bílý dům podporuje centrální vládu, proti níž sami bojují. Šíitský klerik Muktada al Sadr povolal do zbraně více než 10 000 svých stoupenců, které vyzval, aby bok po boku bojovali s iráckými ozbrojenými složkami proti rebelům z ISIS ZDE. Sadr prohlásil, že jeho muži budou bránit Bagdád před nepřáteli.

Málikího armáda se počínaje lednem tohoto roku při bojových operacích s ISIS dopouštěla válečných zločinů, informoval investigativní novinář Dahr Jamail, který dění v Iráku monitoruje řadu let ZDE.To samé se samozřejmě týká i výrazně medializovaných zločinů povstalců z ISIS. Nicméně se příliš nehovoří o tom, že tito zběsilci se rekrutují z řad sunnitských bojovníků, kteří byli upláceni desítkami milionů dolarů z kapes amerických poplatníků během takzvané "surge" v roce 2007, jak píše historik Joseph A. Palermo ZDE. Nyní je pro změnu vyplácejí spojenci Bílého domu: Saúdská Arábie a Kuvajt, píše známý blízkovýchodní reportér Robert Fisk ZDE. Rijád a Kuvajt sytí též konflikt v sousední Sýrii, kde za obrovských obětí válčí s režimem prezidenta Asada. Fisk rovněž napsal, že dosavadní umělé rozdělení regionu podle Sycot-Picotovy dohody mezi koloniální velmoci Francii a Británii staré téměř sto let je mrtvé.

Zajímavá je také role Teheránu v tomto konfliktu, který má ve válkou zmítaném Iráku po stažení amerických okupačních sil enormní vliv. Zpočátku se spekulovalo o tom, že tato převážně šíitská země spojí své síly s iráckou vládou a Washingtonem, aby čelila ISIS. Šlo by jistě o unikátní spoluprací dvou znepřátelených zemí, nicméně Washington po krátkém přemítání vyloučil možnost vojenské spolupráce s Íránci a omezil se na jednání týkající se íránského jaderného programu.

Obamova administrativa už však dala najevo, že by ráda viděla, kdyby její "vysloužilý" satrapa v Bagdádu padl a vznikla nová irácká vláda, ZDE informuje indický novinář a historik Vijay Prashad. Spojeným státům totiž konečně došlo, že je pro ně nepřijatelné podporovat jen jednu stranu občanského konfliktu v Iráku. Washington má bohatou historii co se "opouštění" svých oblíbených diktátorů, jejichž pozice není nadále udržitelná, týče.

Suma sumárum: Je celkem zřejmé, že vojenské angažmá USA v Iráku, které zemi opakovaně uvrhly do nesmírného chaosu a mizérie, není optimálním řešením. Pachatel by se jednoduše neměl vracet na místo činu a hasit oheň požárem. Rozhlas BBC ovšem v sobotu konstatoval, že iráčtí civilní občané mají hrůzu nejen ze zabijáků z organizace ISIS, ale i z ozbrojenců, které proti nim nyní mobilizuje Málikího vláda -- jsou to prý "zabijáci, kriminálníci a zločinci".

0
Vytisknout
4817

Diskuse

Obsah vydání | 24. 6. 2014