Čtyři kroky k překonání kapitalismu

20. 6. 2014 / Jiří Paroubek

(Autor není politik ze strany LEV 21, je to shoda jmen.)

Diskuse ve společnosti se v posledních asi dvou letech značně změnila. Je to vidět i v Britských listech. Již se připouští možnost změny současného společenského zřízení, dokonce se k takové změně někdy vyzývá. Někdy se přímo mluví o překonání kapitalismu. Vznikají i různé iniciativy, jejichž požadavky, i když často trochu popletené, jsou takto zaměřeny. To všechno vytváří předpoklady pro směřování k radikální změně, která, jak se postupně ukazuje, bude asi jediným možným řešením krize pozdního kapitalismu. Je otázka, jak má tato změna vypadat.

Hlavním problémem dneška je přílišná moc elit, která dokonce vzrůstá. Je nutné její zásadní omezení. Proto si myslím, že k postupnému vybřednutí ze současné krize a položení základů nového režimu, v kterém bude moc mnohem více rozdělena mezi lidi, jsou potřebné čtyři kroky: zavedení přímé demokracie, znárodnění informací, zavedení kontroly peněz a zajištění prosazování práva.

        Lidé, kteří rozhodují o našich životech, tak mohou činit proto, že mají nesrovnatelně větší vliv na rozhodování zastupitelských sborů a ostatních veřejných orgánů než běžní občané; že mohou před běžnými občany utajovat informace důležité pro život společnosti; že drží většinu majetku, hmotného i peněžního, který je pro fungování společnosti důležitý, nebo mají na něj zásadní vliv; a že tam, kde je zákony přece jen v jejich jednání omezují, mají možnost tato omezení protiprávně obcházet (to přitom platí i pro vrstvy, které obvykle za elity považovány nejsou: sprosté zločince a podobné porušovatele zákonů). Tyto čtyři výhody, které mají příslušníci elit proti obyčejným občanům a které jim umožňují mít nesrovnatelně velký vliv na chod společnosti, je možné podstatně omezit čtyřmi opatřeními, čtyřmi kroky, o kterých dále.

1. Přímá demokracie

        Zavedení přímé demokracie je nejzásadnější požadavek a přitom požadavek, kterému ze všech čtyř lze vyhovět nejrychleji. Jeho splnění nevyžaduje dlouhá léta nebo dokonce desetiletí. Přímá demokracie, samozřejmě přímá elektronická demokracie, protože papírová nemá smysl, by při dnešních technických možnostech mohla být zavedena nějaké dva tři roky poté, co by se o jejím zavedení rozhodlo. Donedávna bylo prosazení přímé demokracie jen okrajovým tématem, nyní se konečně o ní jedná vážněji, ač se politické strany snaží, aby měla, když už, jen malý dosah. Je s podivem, že požadavek zavést přímou demokracii nemá veškerou podporu všech, kdo se hlásí k levici. Vždyť co je levice? Je to hnutí požadující ani ne tak svobodu, ani ne tak sociální stát, ale hlavně rovnost, to znamená stav, kdy každý má na rozhodování o společných záležitostech pokud možno stejný vliv. Levice koncem 19. století a ve 20. století prosadila všeobecné volební právo, které v rovnosti lidí způsobilo nebývalý skok a které vedlo nakonec právě ke vzniku sociálního státu, k uznání svobod a dalších práv do té doby utlačených společenských vrstev a jejich příslušníků. Nyní rozvoj techniky poprvé v dějinách umožňuje, aby byl v rovnosti lidí učiněn další skok, aby se přímá demokracie uskutečňovala bez vysokých provozních nákladů nejen v malých společenstvích, ale i v celcích s miliony či desetimiliony hlasujících. Této příležitosti je třeba využít, protože zastupitelská demokracie funguje čím dál hůř. Ukazuje se čím dál zřetelněji, že zastupitelé mají vlastní zájmy, které se ani zdaleka neshodují se zájmy voličů. Prosazují vůli voličů jen omezeně, jen natolik, aby je jejich voliči volili. Jinak fungují jako každá jiná elita, a to i zastupitelé levicoví.

        Lid musí mít možnost učinit v referendu jakékoli rozhodnutí, jako má dnes parlament, to znamená vůbec jakékoli. Jeho rozhodnutí musí mít právní sílu ústavního zákona a nikdo, žádný ústavní soud, parlament ani nikdo jiný, nesmí mít možnost je změnit. Změněno může být jen novým referendem. Velká většina rozhodnutí se samozřejmě i nadále bude uskutečňovat postaru, mimo referenda. Jistě není možné více než, řekněme, jedno referendum za týden. Občané si je budou nepochybně žádat jen k rozhodnutí zásadních otázek nebo otázek přitahujících mimořádnou pozornost.

2. Znárodnění informací

Přímá demokracie zásadně omezí moc elit a přitom nezhorší fungování společnosti, nesníží efektivnost společenských procesů, naopak ji zvýší. Totéž platí pro druhý ze čtyř kroků k přebudování společnosti, kterým je informační otevřenost. Stejně jako přímou demokracii umožňuje informační otevřenost nynější technika. Elity se bojí informační otevřenosti snad ještě víc než toho, že přijdou o majetek. Proto existuje zákon o ochraně osobních údajů a úřad touto ochranou pověřený, proto je tak omezena možnost odposlouchávat telefonní hovory, proto jsou vznášeny a často i realizovány tak absurdní návrhy, jako je zrušení rodných čísel, omezení v odebírání vzorků tkání zločincům a podezřelým ze zločinů za účelem identifikace pomocí genetické informace a další. Bohužel i mnoho levičáků tento trend podporuje, ač obyčejní lidé, kteří dodržují zákony a morální zásady, nemohou tím, že všechny informace o nich budou přístupné, nic ztratit.

Důvodem pro zahájení procesu otevírání existujících a vytváření dalších informačních fondů a jejich zpřístupňování všem lidem je také to, že budoucnost si nelze představit bez ohromného rozvoje vytváření, shromažďování, uchovávání a zpřístupňování informací nejrůznějšího druhu. Základním vysledovatelným trendem ve vývoji společnosti je zvyšování množství informací, které má lidstvo k dispozici. Tento proces bude pokračovat bez jakýchkoli mezí a je směšné si myslet, že by mohl být trvale omezen. Postupně bude shromažďováno čím dál víc informací o všem, co se děje, o každém jednotlivci a tom, co dělá, vše bude nahráváno, sledováno kamerami, na věky archivováno a všem přístupno. Budoucnost je bez informační exploze nemyslitelná. Zahrne všechny stránky života, všechny součásti existence a nakonec se stane jediným jejich cílem.

Je též třeba vidět, co se v posledních letech děje s placenými informacemi. Dochází k jejich živelnému znárodňování a nakonec nezbyde než toto znárodnění uzákonit. Zřejmě již většina shlédnutí filmů, vyslechnutí hudebních skladeb a přijetí jiných podobných informací se děje mimo zákonný rámec. Vzestup tzv. pirátských stran ve světě napovídá, že řešením bude asi muset být znárodnění těchto informací, to znamená zrušení práva na udělování souhlasu s užitím autorského díla a zavést odměňování autorů ze státního rozpočtu. Stejné řešení nejspíš bude muset být přijato i v jiných případech duševní práce. Jak již dříve napsaly Britské listy, jestli se rozvine tzv. trojrozměrný tisk, nastanou vážné problémy s udělováním práva na reprodukování výrobků. Bez toho, aby držitelé těchto práv byli odměňováni paušálně ze státních rozpočtů nebo nějakých nadnárodních veřejných fondů, se tento problém pravděpodobně nevyřeší. To mj. povede k podstatnému posílení veřejné sféry na úkor soukromé a nakonec návratu státem řízené společnosti, ovšem na demokratickém základě a se zásadně oslabenou úlohou elit.

3. Kontrola peněz

        Kontrola peněz je opatřením úzce spojeným s tím, co je zde nazváno znárodněním informací, to znamená v zásadě odtajněním soukromě držených informací a jejich poskytnutím veřejnosti. Peníze jsou tam, kde elity nevládnou prostřednictvím přímého uplatňování moci, rozhodujícím nástrojem jejich nadvlády. Jsou tím důležitější, čím víc se toho za ně dá koupit. Byly doby, kdy si elity mohly koupit do svého vlastnictví jiné lidi, pořídit si armádu, podplatit úředníky. Dnes již vlastnění člověka člověkem neexistuje, ale schopnost peněz plnit přání jejich držitelům je i dnes ohromná a v posledních desetiletích a letech se značně zvyšuje. Zároveň se ale místo přesunů hotovosti, které jsou v podstatě nekontrolovatelné, čím dál víc uplatňují převody bezhotovostní, které mohou být kontrolovány velmi dobře. Rozvoj techniky tak i zde, stejně jako v případě přímé demokracie a znárodnění informací, vytváří předpoklady pro omezení moci elit. Přímá demokracie, skutečná a účinná, není možná bez Internetu; shromažďování a zveřejňování informací není možné bez moderních elektronických zařízení a sítí; bez nich, bez Internetu a bez technického zajištění bezhotovostních převodů u všech plateb není možná kontrola peněz.

        Je třeba postupně odstranit hotovostní platby, nakonec hotovost zcela zrušit a všechny platby provádět bezhotovostně prostřednictvím terminálů, jako jsou mobilní telefony, s identifikací plátce. Zruší se bankovní tajemství a všichni budou mít přístup ke všem bankovním údajům, to znamená ke stavům a pohybům všech účtů všech subjektů kromě tam, kde jde o státní tajemství. Rozhodnutí soudů a státních orgánů o platební povinnosti budou moci být vykonávána odčerpáním příslušné částky soudem nebo státním orgánem z účtu. Bude možné prosazovat opatření, jaká by v dnešní době pro jejich neproveditelnost nemělo smysl přijímat. V úplné přímé demokracii se dá očekávat, že budou přijata opatření k rozšíření rovnosti občanů, jako je omezení výdajů na parazitní spotřebu. Něco takového není možné bez zavedení plně bezhotovostního kontrolovaného platebního styku provést.

4. Prosazení práva

Neschopnost prosazovat dodržování zákonů je základním rysem všech společností v úpadku a pro pozdní kapitalismus to platí obzvlášť. V důsledku stále větší složitosti techniky, hospodářství a života vůbec se právo nesmírně komplikuje. Dříve Sbírka zákonů zabírala regál, nyní celou knihovnu. Zároveň se povinnosti, které právní předpisy stanoví, plní čím dál méně. Neschopnosti státu kontrolovat a vynucovat dodržování práva využívá jednak elita, která tam, kde ji zákony přece jen omezují, se jejich dodržování většinou dosti úspěšně vyhýbá a která účinnějšímu prosazování práva klade všemožné překážky, a jednak lidé považovaní za opačný pól společnosti. Leckdo si myslí, že náprava je tam, kde problémem je značná složitost práva, možná tím, že se právo zjednoduší a že když bude méně povinností, budou se více plnit. Rostoucí složitost života však něco takového neumožňuje. Vývoj k větší složitosti je objektivní a nelze se mu vyhnout. Jedinou možností je co nejdokonaleji sledovat, jak lidé a ostatní právní subjekty své povinnosti plní, a neplnění zákonů a vůbec právních povinností přísně postihovat. To ale předpokládá to, co je uvedeno výše, tedy dokonalé informování o všech a o všem, přístupnost těchto informací, zrušení hotovostního placení a přístup veřejnosti ke všem bankovním údajům.

Dnešní znechucení občanů je z podstatné části způsobeno právě neschopností státu prosazovat dodržování zákonů, a to nejen elitami, ale také v opačné vrstvě společnosti. Občané, kteří jsou odsouzeni k bydlení v problémových čtvrtích a obcích, trpí ještě více než nespravedlivým sociálním systémem tím, že v důsledku protizákonného jednání různé sebranky nemohou v klidu žít. Vyřešit tento problém není možné různými proklamacemi a podobnými metodami, ale jen důsledným potlačováním takového jednání, což je možné jen na základě informační otevřenosti, jak je výše popsána, a vtažení občanů do řešení.

Cílem změny režimu, která nás čeká, by neměla být výměna elit, jak je při revolučních změnách obvyklé, ale jen omezení jejich moci ve prospěch veřejnosti. Většina příslušníků elit, zvláště v intelektuální oblasti, méně ve sféře řízení, jsou lidé na svých místech. Ovlivňují však náš život bez toho, abychom jim ve významnější míře určovali směr a kontrolovali je. Jednají tak proto, že systém je tak postaven, v zásadě bez zlé vůle. Je třeba nás i je od tohoto systému osvobodit.

Všechny zásadní změny musejí být provedeny samozřejmě jedině na základě rozhodnutí referenda. Vzhledem k značné setrvačnosti myšlení ve společnosti je možné, že změny budou trvat desítky let. Zásadní chybou by ale bylo prosazovat změny silou, proti většinové vůli lidí. Víme, co po revolucích, které demokracii potlačily, následovalo. I když se změny budou prosazovat dlouho, kapitalismus nakonec bude překonán, protože navěky vzdorovat vývoji možné není.

0
Vytisknout
6595

Diskuse

Obsah vydání | 24. 6. 2014