Absurdní drama "protiimperialistické levice"

27. 4. 2014 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty

Pobaltské státy a Polsko se cítí ohroženy Putinovým počínáním na Ukrajině a lobbují za trvalé navýšení vojenské přítomnosti NATO na svém území. Polsko dokonce požádalo o celé dvě těžké brigády, dohromady 10 000 vojáků. Výsledek se postupně dozvídáme z denních zpráv: Do periferních členských zemí NATO bylo vysláno dočasně celkem 600 amerických vojáků a má k nim přibýt ještě maximálně 150 dalších. Německé letouny vyslané hlídkovat nad Pobaltí dokonce ani nebudou vyzbrojeny. Při jakémkoliv alespoň poněkud nezaujatém pohledu je jasné, že necelý prapor amerických vojáků nemůže mít téměř žádný vojenský význam a jde o čistě symbolický krok, který má za cíl uklidnit spojence.

Proruský a k Západu extrémně kritický bloger "Saker" před pár dny napsal ohledně ruského vojenského uskupení sestaveného ze sil dvou vojenských okruhů, západního a jižního: "Rozsah sil, které [ruský ministr obrany] Šojgu mobilizoval, je obrovský, potenciálně postačující k vybojování velké války na celé kontinentální frontě. Zahrnuje také nejlepší a nejsilnější a v boji nezocelenější ruské jednotky z jižního vojenského okruhu."

Ukrajinská analytická skupina Informační odpor uvádí zevrubnější údaje o ruských vojscích nashromážděných na hranicích. Jedná se zřejmě o celkem šest potenciálních úkolových uskupení rozmístěných po celém obvodu ukrajinského území. Dohromady čítají na 70 000 vojáků a podstatné počty bojové techniky. Pokud by byly pravdivé údaje ruské strany, která tvrdí, že Ukrajinci na východě země nasadili až 11 000 mužů (ale tolik bojeschopných vojáků Ukrajina nemá), stále by ruská vojska byla více než šestkrát početnější.

Mezi kvalifikovanými komentátory existuje shoda na tom, že pravděpodobnost vojenského angažmá NATO na Ukrajině je mizivá. Důvodů je celá řada, od prostého faktu, že Ukrajina není členem Aliance, přes minimální strategický zájem aliance na tomto území (zejména v kontrastu s Putinem), neochotu eskalovat konflikt do nebezpečné polohy, ubohý stav ukrajinské armády, aktuální stav americké pozemní armády i západoevropských armád, neochotu Baracka Obamy v posledním funkčním období zahájit velký konflikt zahrnující nasazení pozemních sil - až po strategickou kalkulaci, která říká, že by v podobném střetu NATO s vysokou pravděpodobností muselo prohrát. 600 amerických vojáků ani nevyzbrojené německé letouny v Pobaltí samozřejmě neposilují dojem, že by Aliance uvažovala o jakémkoliv zapojení do případného otevřeného vojenského konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.

Avšak co vidíme? Proruský bloger Saker si sice všímá rozsahu nashromážděných ruských sil, čeští "levičáci" se nicméně o rozsah a složení těchto sil ani v nejmenším nestarají. Namísto toho na sociálních sítích doslova zuří nad faktem, že do členských zemí NATO na východě Evropy - vůbec ne na Ukrajinu - míří nějaké čtyři roty Američanů. Jako by zmíněný fakt měl v praxi vůbec nějaký vojenský význam. Jako by snad čtyři roty vyslané na žádost příslušných zemí někoho ohrožovaly. Samotní ukrajinští separatisté mají mnohem početnější ozbrojené síly, než kolik čítá tento symbolický kontingent.

Rusko ovšem tvrdí, že na Ukrajině se údajně pohybují jednotky NATO. Zřejmě má na mysli zadržované evropské pozorovatele, které doněčtí separatisté hodlají vyměnit za zajaté spolubojovníky, zejména neonacistu Pavla Gubareva, "lidového gubernátora" oblasti.

***

Považuji za alarmující selektivitu, se kterou se na české "levici" soustavně přistupuje k hodnocení současné mezinárodní situace, a která je snad dokonce často ještě horší, než ideologická zaujatost tzv. mainstreamu. I když si mnozí jistě neuvědomují nebo odmítají uvědomit, do jaké míry Západ v posledních letech vojensky a zejména politicky zeslábl, měli by být myslím přesto schopni dospět k triviálnímu závěru, že 600 vojáků nemůže být za žádných myslitelných okolností ani sebemenším projevem agresívních úmyslů vůči uskupení čítajícímu 70 000 vojáků.

Ale zde je myslím skryto ono pověstné jádro pudla. Ti, kdo zuřivě útočí na tzv. mainstream za to, že zaujatě kritizuje pouze jednu stranu konfliktu, neusilují o odmítnutí propagandy jedné strany proto, aby zjistili, jak to doopravdy je - protože takového výkonu evidentně vůbec nejsou mocni - ale pouze proto, aby se sami marketingově odlišili od "mainstreamu". Proto jsou také neskutečně náchylní k tomu přijmout obratem nekriticky místo jedné hloupé propagandy propagandu druhou, o nic lepší - ba spíše ještě horší než tu, proti které se v první fázi jako pověstný "rebel bez příčiny" emfaticky vzbouřili.

0
Vytisknout
19703

Diskuse

Obsah vydání | 29. 4. 2014