Česká mediální žumpa

25. 4. 2014 / Jakub Rolčík

Na plzeňském semináři s názvem "(Ne)závislá média" kritizoval mediální analytik Petr Žantovský práci většiny českých novinářů slovy: "... hlavním pravidlem novinářské profese je důsledně odlišovat zprávu, která usiluje o maximální objektivitu, od komentáře, který pak může přinést i subjektivnější postoj autora. Zásadně se tyto dva žánry nesmějí směšovat, protože to právě pak vede k manipulaci čtenářem, divákem či posluchačem. U nás je to však jev víc než běžný, a v tom především spočívá bída dnešní české žurnalistiky". Jako by mu chtěla dát za pravdu, zveřejnila MF Dnes týž den text Luboše Palaty s názvem Ruska se už bojí i jeho spojenci. Nejsme toaletní papír, zní z Minsku.

Slova Petra Žantovského si nežádají dalšího vysvětlení; podívejme se tedy rovnou na Palatův text, který je na serveru iDnes.cz (24. dubna 2014 ve 2045) publikován pod záložkou iDNES.cz / Zprávy / Zahraniční (tj., redakce tento text zřejmě za zprávu považuje). Pro názornost jsou z onoho textu vybrány pouze ty věty, v nichž Luboš Palata píšící (údajnou) zprávu používá emocionálně zabarvených výrazů, jež z jeho sdělení činí propagandistický materiál (veškerá zvýraznění provedl JR):

Kazašský prezident Nursultan Nazarbájev, hlava Běloruska Alexandr Lukašenko, vládce Uzbekistánu Islam Karimov a další představitelé postsovětských republik se sice na summitech s Vladimirem Putinem objímají, ale po zádech jim běhá mráz.

...

Občas, tak jako při nedávném hlasování v OSN o rezoluci o Krymu nebo v úterním vystoupení běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka před občany, dají nelibost dokonce veřejně najevo. Putinovi musela ještě dlouho znít v uších slova Lukašenka, který tvrdě odsoudil ruské snahy donutit nové ukrajinské vedení k federalizaci země a odmítl se připojit k tlaku Moskvy na Kyjev.

...

Ještě více se Putinovi musela zajídat ta pasáž, v níž Lukašenko pochválil prozatímního ukrajinského prezidenta Oleksandra Turčynova, kterého Kreml neuznává a označuje za pučistu.

...

Silné ruskojazyčné menšiny mají i další státy Střední Asie. Z Putinovy chuti obnovovat Sovětský svaz mají pramalou radost například i v Ázerbájdžánu.

Do očí bijící zaujatost takovým pilířům české žurnalistiky, jako jsou Luboš Palata, Jaroslav Plesl, Jindřich Šídlo, Radko Kubičko, Martin Veselovský, David Borek nebo Daniel Takáč, zjevně uniká. Ne tak čtenářům, divákům a posluchačům -- podobně jako v Západní Evropě, i oni dávají v nejrůznějších internetových diskusích stále častěji najevo znechucení a nesouhlas s tendenčním zpravodajstvím. Možná si to výše uvedení novináři neuvědomují, ale svou neprofesionalitou a zaujatostí získávají v současnosti nečekané sympatie pro Rusko a pro prezidenta Putina.

Opakovaná kritika českých médií (nejen) ze strany Britských listů se možná jeví jako zbytečné házení hrachu na zeď. Nelze ale nevidět, že dnes většina neobjektivních českých "žurnalistů" (a také mnozí čeští politici) štvavě ovlivňuje veřejné mínění ve prospěch konfrontace dvou největších jaderných velmocí. Ano, dnes se možná rozhoduje o třetí světové válce, jejíž fatální následky pro lidskou civilizaci jsou dokonale popsány v hraném dokumentu s názvem Threads (Vlákna). Sto let stará zkušenost s ideologickou a propagandistickou přípravou na zběsilou první světovou válku nás učí, že lhaní a manipulaci těch, kdo tak rádi formují veřejné mínění, je třeba se zavčas postavit.

0
Vytisknout
11086

Diskuse

Obsah vydání | 29. 4. 2014