Co chybí v programech politických stran?

10. 10. 2013 / Václav Adam

Politické strany opět slibují o sto šest a vymýšlí i různé perličky, kterými by se odlišily od ostatních politických stran (např. Zelení alespoň 1 vegetariánské jídlo v jídelnách, SPOZ jízdu vlakem na regionálních tratích mimo špičku zdarma, KSČM bezplatný vstup do Národního muzea, ...), ale jedna důležitá oblast je poněkud mimo zorné pole našich politických stran. Jedná se o to, že první 3 týdny nemoci platí místo státu zaměstnavatel.

Toto není vůbec předmětem volební kampaně, asi proto, že se na tomto principu hlavní strany shodly. Na toto téma se začalo uvažovat již v roce 2003. Cílem bylo omezit zneužívání nemocenských dávek jak ze strany zaměstnanců (simulování), tak zaměstnavatelů (posílání lidí na nemocenskou v období bez zakázek).

Návrh aktivně prosazoval tehdejší ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach (ČSSD). Sněmovna schválila zákon v dubnu 2006, kdy přehlasovala veto prezidenta Klause. Je paradoxní, že faktickou demontáž významné části sociálního státu (vysvětlím níže) prosadila vláda sociální demokracie, zatímco Václav Klaus byl proti. Více ZDE

Šlo o to, že prvních 14 dní nemoci by místo státu vyplácel zaměstnavatel. Až v případě dlouhodobé nemoci by nastoupil stát.

Účinnost zákona byla postupně odsouvána až na rok 2009 především z toho důvodu, že součástí bylo snížení sociálního pojištění pro zaměstnavatele (tak aby více než kompenzovalo náklady zaměstnavatelů na vyplácení nemocenských dávek). Toto opatření přineslo své ovoce. Nemocnost skutečně výrazně poklesla a stát ušetřil několik miliard. Možná proto byli politici spokojení a nemají důvod uvažovat o změně. Viz článek Nemocenská? Neznáme. Češi stonali nejmíň za 50 let. ZDE

Netvrdím, že v minulosti nedocházelo ke zneužívání především krátkodobé nemocenské, ale daný případ je typickým příkladem úsloví Vylít s vaničkou i dítě.

Ve skutečnosti samozřejmě nedošlo k tomu, že by Češi byli zázračně zdravější, ale lidé si místo nemocenské začali brát dovolenou nebo nemoci přecházeli. Více k tématu ZDE

nebo ZDE

Nečasova vláda pak přišla s dalším rozšířením tohoto opatření, když prodloužila dobu, kdy nemocenskou vyplácí zaměstnavatel, na 3 týdny, přestože se proti tomu postavili jak zaměstnavatelé, tak odbory. Více ZDE

Odbory i zástupci zaměstnavatelů měli nedůvěru k samotnému principu vyplácení nemocenské zaměstnavatelem už od začátku. Již v roce 2003 tehdejší předseda ČMKOS Milan Štěch uvedl: "Máme strach, že někteří naši zaměstnavatelé nejsou v takovém stavu, že je jim možné důvěřovat, že se toho zhostí odpovědným způsobem, a že to nebudou zneužívat. Bojíme se i toho, že budou zaměstnance, kteří jsou skutečně vážně nemocní, diskriminovat. I skrytou formou. Prostě takovému člověku mezi čtyřma očima řeknou: "Pepíku, jestli ještě jednou budeš marodit, tak tě při nejbližší příležitosti vyhodím. A tomu chceme zabránit,"" dodal Štěch.

Poslouchal jsem záznam z mítinku hnutí ANO v Českých Budějovicích a na dotaz z publika, proč mají poslanci 100% nemocenskou a ostatní občané nikoliv, odpověděla dvojka kandidátky manažer Kubíček takto: "Já bych k tomu doplnil jenom takovou maličkost. Já jsem manažerem u nadnárodní firmy více než 10 let. Kolik dnů si myslíte, že jsem marodil? Ani jeden. Když mi opravdu nebylo dobře, vzal jsem si dovolenou. Můžete se zeptat našich zaměstnanců, není to žádnej problém." ZDE (čas okolo 1:12:30)

Pan Kubíček to řekl po pravdě. Takto to opravdu v soukromém sektoru chodí. Tím, že vláda zavedla, že nemocenskou bude vyplácet místo státu zaměstnavatel, se lidé o to více bojí jít marodit. Měli by pocit, že okrádají zaměstnavatele. Zaměstnavatel chce platit lidem jen za práci. Nechce platit, když zaměstnanci leží doma. To je kapitalismus. Je smutné, když věci, které zavedl už v 19. století Otto von Bismarck v reakci na sílící dělnické hnutí, jsou odbourávány. Já jsem zažil, když kolegyně chodila do práce s angínou.

Já jsem slyšel na vlastní uši, jak bylo zaměstnanci, který si chtěl vzít tzv. paragraf (ošetřování člena rodiny), řečeno: "My jsme Vás zaměstnali jako svářeče, ne jako chůvu." Toto je jedním z důvodů, proč je kapitalismus ekonomicky výkonnější než socialismus. Ale je to také jeden z důvodů, proč kapitalismus nemám příliš v lásce. Tuším, že na podzim roku 2011 byla chřipková epidemie a kamarádka mi vyprávěla, že všechny její kamarádky, které pracují v soukromém sektoru, tak všechny do jedné, když byly nemocné nebo měly nemocné dítě, to řešily tak, že si vzaly dovolenou a nešly na nemocenskou ani na paragraf. Je přirozené, že ta vybraná dovolená pak chybí při plánování například letních prázdnin. Ve státním sektoru je to jiné. Tam to obvykle nikomu nevadí. Tam je v tomto ohledu ještě socialismus. Protože to sice taky platí zaměstnavatel, ale není to nikdo konkrétní.

Jsou to miliony daňových poplatníků a tak to nikoho nebolí. V této souvislosti se nabízí otázka, co vlastně může levicová strana pro občany pracující v soukromém sektoru nabídnout? Může prosadit lepší zákoník práce. Ale zákony jsou jedna věc a jejich praktické dodržování druhá. Kapitalismus si žije svým vlastním životem a větší váhu má ten, kdo platí. A je to zaměstnavatel, který lidi platí. To je možná hlavním důvodem toho, proč tolik lidí volilo pravici ve volbách 2010. Přitom se předpokládalo, že hospodářská recese nahraje výsledku levice.

Žijeme v éře globalizace, žijeme tedy v éře zostřené mezinárodní konkurence. Lidé se přizpůsobují, přizpůsobují se i politici. Vzpomínám si, že v roce 1996 měla sociální demokracie vedená Milošem Zemanem heslo "Lidskost proti sobectví". Dnes politické strany, asi úplně všechny, kladou kromě povinného boje proti korupci důraz na efektivnost. Na efektivnost všeho. A týká se to i stran levicových.

Strana, jejímž čestným předsedou je výše zmíněný M. Zeman, má proto v programu, že (v rozporu s rozhodnutím ústavního soudu) obnoví tzv. veřejnou službu pro nezaměstnané na podpoře. Nebo že bude tvrdě penalizovat překračování délky studia (již to penalizováno dávno je), penalizovat i opakování zkoušek.

Miloš Zeman kritizoval prý zbytečné kulturní antropology a další profese, od ekonomického experta SPOZ a premiéra Rusnoka zaznívá kritika kupříkladu základního výzkumu, že nemá výsledky (tento výzkum zajišťuje stát právě proto, že jeho výsledky se mohou dostavit za velmi dlouhou dobu a pro firmy je takové riziko nepřijatelné). Strany se předhánějí v tom, jak zatočí s tím nebo oním. A ta lidskost, mám alespoň ten pocit, se vytrácí.

0
Vytisknout
4656

Diskuse

Obsah vydání | 11. 10. 2013