Skočte si na oční

31. 7. 2012 / Václav Dušek

Řeknu vám rovnou, pan prezident Masaryk se musí v hrobě obracet, když vidí špitál nesoucí jeho jméno, tam nedaleko Labe, ve městě architektonických zázraků, kde hloh i tráva stále kvete, i když chemické fabriky vytrvale hnízdí v krajském městě Aussig!

U chřtánu špitálu odeberete lístek na parkování -- parkujte, budete-li mít kde! A prachy kapou, kapou -- komu? Malé nemravnosti se meze nekladou, že? Jo, chceš-li být ošetřen, bloude, musíš pustit chlup! Harpyje se s nikým nepářou.

S ožehnutými křídly hledáte pomoc lékařů, málo a nedbale placenými; milonový bourák na stálém místě parkoviště patřil jistě spíše údržbáři nebo sanitáři.

(Nezáviďme!)

Nemocnice Masarykova -- helikoptéry vzlétají a přistávají -- vot těchnika, bratři, tu nelze zastavit! Což je velmi dobře. Jenomže technika není všespasitelná; špitál vyžaduje sestry a lékaře netrpící citovou karencí. Hlavně, my neomylní, potřební a občasně stávkující, máme vzkaz lidem: neotírejte si laskavě o špitální personál držky, jo?! To bychom si vyprosili! Dokážeme se vyrovnat třaskavému plynu a přimáčknout ty dlící pantáty nahoře (politické hoře -- Absurdistán) k politickým kotrmelcům a přemetům.

Nemohl jsem v čekárně nevzpomenout slova básníka Pavola Országha Hviezdoslava, básnickou světlušku, stálici, lahodíci sluchu: Kto chce žiť, musí sa kývať, boriť, tvoriť a nie zívať! Ne být líný, jako vandrák v červenci -- i když je zrovna červenec!

V čekárně plno, já si vybavil starý vtip, jak ortoped hrál v ordinaci na skřipky sonátu, pacienta píchl do oka a řekl mu: Zatím si skočte na oční! Nemyslel jistě oční ambulanaci u Labe; nedaleko stojí Dubický kostelík, kde dávají pacienti na modlení, aby se jich dotklo štěstí půvabnými motýlími křídly a nezkejsli ve špitální noře zvané ambulance, kde se má jednomu dostat, světe div se, první pomoci... proto tam bloumal onen človínek s čímsi v oku zapíchnutém a čekal a čekal, rozkapaná očka, i ceduličku četl, jako každý... Ti s osmahlou pletí kleli, bytosti nedočkavé, hodinka či dvě, žádný promarněný čas -- seď, medituj, hlavu budeš mít z přemýšlení jako věrtel. A pamatuj, pechvogle, že personálu acht -- vyobcování, nehrozí. Mysli na svoje zapřené hříchy, jak nehezky si doklopýtal v životě vezdejším za nízkou mravní cenu... mysli konečně na co chceš -- kdo si počká, ten se dočká! I doktorky ze dvorka, treperendy; uplynula hoďka a ona vyšla, krasotinka, kupodivu bez pranýřového obojku (jak by jí slušel) a volala sestru, která kamsi opět odběhla.

Pacientka vyšetřena ve třech minutách, napsán nález, následovala platba za čekací dobu, amortizace židle v čekárně, pošlapané linoleum, odjezd a platba u budky s hudrmanicí. Návštěva lékárny, kapky neměli, takže lékárna jiná a tam -- tam překvapení, kapky jsou na recept a milounká treperenda ze špitálu Sen recept nenapsala.

Nechci se mýlit, snižovat odbornost a andělský přístup k pacientům, ale řeknu si: za vším je člověk, jenom se neptat, zdali místně a odborně fungující.

Jo, a vtip bych opravil -- na oční ambulanci hraje očařka na skřipky serenádu Miluji tě, píchne smyčcem do oka nedočkavého pacienta a řeknu mu: Skočte si zatím na ortopedii!

Mezi námi, u nás doma si poradíme se vším a s každým.

Pro oči na ambulanci v nemocnici tatíčka Masaryka nevidí! Dioptrie došly.

Jakpak je dnes u vás doma? Česky a hezky? Bůh zaplať!

0
Vytisknout
4139

Diskuse

Obsah vydání | 2. 8. 2012