Anketa Romano hangos:

Co pro vás znamená Den Romů?

25. 4. 2012 / Pavel Pečínka

Každé společenství lidí má právo oslavovat své významné dny, ať je to nějaký důležitý veřejný čin, oslava něčeho podstatného. Takové dny podporují uvědomění si společných hodnot a názorů na život. Den Romů mě ale doposud míjel, a to věcně i mediálně, přestože se denodenně v blízkosti romské komunity v Brně pohybuji. Je tedy ještě nutné asi hodně odpracovat na jeho propagaci. A prostě pořádat různě přitažlivé veřejné akce, které zaujmou i další části české společnosti. Jistě, je to samozřejmě náročné, ale ne nemožné. Když jsem na podzim roku 1991 u nás "rozjížděl" Den bez aut, také nejspíš nikoho nenapadlo, že za deset let už to bude celoevropská akce. Takže radím vydržet a na Dni Romů stále pracovat. Pokud něčemu člověk věří, tak má jít za svým cílem! A tato akce si zaslouží, aby se stala životaschopnou.

Den Romů na mě trochu působí jako uměle vytvořený svátek. Ale pomalu se dostává do povědomí nás, samotných Romů. Bohužel ale vím z vlastní zkušenosti, že kdyby se některým Romům nepřipomnělo, že nějaký svátek máme, tak si toho asi ani nevšimnou. Myslím si, že bychom měli být na sebe trochu hrdější. A když už nějaký svátek máme, tak bychom ho měli určitě slavit. Je potřeba dělat větší osvětu a vysvětlovat více lidem, že Den Romů bude jednou významým svátkem. A to nejen naším, ale všech lidí dobré vůle. Když už ten svátek existuje, tak bysme ho měli slavit my Romové tak, jak to umíme: písní, tancem a dobrým jídlem a dobrou náladou. Prostě jak se naše svátky slaví...

Bohužel kromě velmi sporadických zpráv v médiích se o Dni Romů člověk moc nedozví. Myslím, že v vzhledem k počtu Romů v České republice je to tristní situace, neboť i mnozí Romové ten den ignorují. Možná by pomohlo, kdyby se více propagoval. Osobně mi tento den připomíná, že naše společnost není jednolitý, monokulturní útvar, ale pestrá směsice různých etnik a kultur.

Myslím si, že Mezinárodní den Romů je dnem velmi významným. Alespoň jednou v roce se dává veřejně najevo, že Romové jsou lidé, kteří si zaslouží úctu a mohou být hrdí na své rodiče, příbuzné a na vše, co se jejich života, hodnot a tradic týká. Romové, kteří po mnoho let zažívali jen příkoří, rasismus a každodenní ponižování, si svůj svátek zaslouží. Mělo by se uskutečňovat jen víc koncertů, výstav a besed, aby se veřejnost dozvěděla víc o jejich životě. A jelikož se v mnoha romských rodinách vaří jako v pětihvězdičkovém hotelu, měla by se na akcích podávat i romská jídla, aby veřejnost opustila zažitá klišé a změnila názor na Romy -- s plným žaludkem to jde totiž lépe. Bohužel lidé bývají unaveni každodenními starostmi, mají málo peněz a mnohdy se jim ani oslavovat nechce a připadne jim to zbytečné, ale tento svátek oslavuje všechny bez rozdílu. Přeji všem jen to nejlepší.

Národ, kterému Bůh dal ty nejkrásnější ženy, nejlepší hudebníky, tanečníky a cirkusáky, může oslavit svou existenci docela jinak. Mimochodem, gádžové nemají žádný mezinárodní den a vůbec mi to nechybí.

Významné dny v kalednáři slouží k podtržení důležitosti příslušné problematiky (viz v lednu Den památky obětí holocaustu nebo v prosinci Den lidských práv). S tím souvisí i mediální propagace takového dne a zejména u méně známých významných dní pak osvěta mezi lidmi. Takový den nemůže být umělý, pokud problém, který odráží, je reálné. Otázkou je, jak takový svátek uchopit.

Konkrétně Mezinárodní den Romů zná u nás myslím málokdo, přestože problematika romské minority bývá mezi lidmi často skloňovaná. Dokonce bych řekl, že není příliš zažitý ani mezi samotnými Romy. Přitom jeho význam pro šíření znalosti romské problematiky směrem k většinové společnosti a pro sebeuvědomění Romů samotných by mohl být velký.

Když jsem se ve svém okolí na tento den poptal, ani jeden člověk například netušil, že se tento svátek váže na vznik IRU (International Romani Union) před 40 lety, a ani netušil, co tato organizace dělá a co dokázala. Přestože v EU žije kolem 10 milionů Romů a i v ČR žije více než čtvrt milionu romských spoluobčanů, často i vzdělaní lidé znají spíše různé "chýry" než skutečná fakta. Tipnul bych si, že kromě studentů romistiky je to pro většinu dost exotické a okrajové téma. Nárazové kampaně 8. dubna to asi nezachrání -- i když nějaký ten seminář či kulturní festival určitě neuškodí.

Den Romů bychom měli nejen slavit, ale aktivněji naplňovat jeho smysl i v dny nesváteční. Začněme tou neznalostí, která může sama o sobě posilovat problém. Žijí v ní různá populistická a xenofobní uskupení, která bohužel v současných zmatcích posilují na západ i na východ od nás a zhoršit se to může i u nás. Osvěta představuje první krok. Samozřejmě například takové otázky romské slovesnosti asi budou spíše pro užší okruh lidí, ale dejme tomu otázka lidskoprávního rámce pro život Romů na území EU a ČR už by měla být v zájmu opravdu každého. Copak kvalita života našich romských spoluobčanů nesouvisí s kvalitou života nás všech? Sociální rasismus se snadno z romské populace může i v ČR přenést na další skupiny.

Pak to chce především soustavnou práci -- a to nejen ve věci života Romů samotných, ale ve spojení s politikami, které v této věci jsou nejdůležitější (vzdělání, nabídka práce a soužití v obci).

Podle posledního průzkumu CVVM má s Romy problém 78 % Čechů -- pěstovat si tento hloupý anticiganismus není ale řešením. Tím je reálná sociální práce v podmínkách stabilizace společnosti. Házet současné problémy na tzv. nepřizpůsobivé je laciné. Pokud se v pokračující krizi stanou sociálně slabí včetně Romů hromosvodem na různé deprivace, zvednou se stavidla ještě k něčemu horšímu.

Den Romů vnímám jako oslavu života, pohybu a především srdce. Tenhle proud prosté čiré radosti z lidského bytí, poslušnost k Bohu a k rodině, jakási vidina -- pocit mlhavé dobrodružné nekonečné cesty a vše naplňující nádhery. To je pro mě obraz lidské duše. Chtěla bych říct všem, kteří tak cítí, tak už vykročte a naplno proměňte svůj sen, který máte v duši, v sebe sama, staňte se jím, buďte takoví, konejte tak, myslete a žijte...

Jsou tu většinou ti, kteří dostanou miniporci těchto emocí a moudra v podobě romských příběhů a písní. Vyjadřovat se pouze srdcem, tak abych myslel a konal pro dobro svoje i těch druhých, nám všem ale evidentně jde dost ztuha. Co se s vámi, lidi, děje?

Mnohdy máme pochyby, ale děláme to dál, dál se vyjadřujeme rozumem, bouřlivými neuspořádanými city, převážně ale žijeme svůj život podle diktátu "toho chytřejšího": táty, kamaráda, manžela, prezidenta apod. Máme státní volby -- státní mozky, které nás vedou. Žijeme v ILUZI -- nenalezli jsme, a tudíž neshledali jsme ZCELA důvěryhodným a dobrým ani sami sebe, ani souseda. jak můžeme dát důvěru někomu "cizímu", někomu jinému svěřit své blaho, svůj život?

Žijeme podle DIKTÁTU rozumu někoho jiného -- zcela dobrovolně. Celý tenhle systém tím spoluvytváříme.

Bez srdce kráčíte z vlastního rozhodnutí cestou omezeného mozku, která nám kdysi byla dána možná jen pro přežití. Můžete to také změnit, a to je na celém životě to nejkrásnější. Dojít na místo, odkud můžete uplatnit svou volbu -- to je pravá svoboda volby, udělat to, co chci já -- budu-li svým přáním plně potěšen a také plně prospěšný, neubližující ostatním. Pak v takovém ovzduší nemůže být naprosto nic škodlivého, viďte?

Ne oslavou, ale samotnou Důvěrou, Vzájemností a Láskou, tím nechť se stane Den Romů. A ten ať se pak vzápětí promění v čistý nový proud života, který nás posune od hledání blechy v kožichu, přičemž blecha je váš dům, zahrada i vaši milí, a kožich, ten je vaším srdcem.

Pro mě osobně je to svátek, který stojí za povšimnutí a jeho hodnota je umocněna neutěšeným postavením Romů v české společnosti. Proto ho považuji za důležitý. Pro mě osobně pak představuje příležitost setkat se s přátelskými lidmi. Moje první účast na Mezinárodním dni Romů byla navíc spojena s nepoznaným pocitem, kdy jsem se najednou ocitla na "druhé straně" -- jako bílá menšina vprostřed romské většiny. Bylo by fajn, kdyby si to každý zažil... Význam svátku spočívá v tom, že skupina lidí, jež mají něco společného (ať už se za tím pro každého skrývá cokoli -- od rodinných vazeb přes kulturu, tradice, historii až po zábavu či pocit sounáležitosti), se může potkat, poznat a slavit. A to i společně s těmi, kteří jsou součástí skupiny čistě jen skrze svůj zájem, sympatie a přátelský postoj.

Význam má svátek i pro majoritu, protože je dobré, když se média věnují minoritám i skrze příjemné události.

Den Romů jsem dosud nevnímala tak, že by se ho účastnilo málo lidí. O tom, jak je svátek propagován, příliš nevím, v IQ Roma servis o tom samozřejmě víme a máme tento svátek v povědomí stejně jako Mezinárodní den žen.

Takže... propagovat, propagovat, propagovat, ať zájem nadále roste a povědomí o něm se šíří, protože jeho význam je třeba ocenit Romy a sympatizanty, pochopit a přijmout pak všemi ostatními.

Vychází v Romano hangos 2/2012ZDE