Francouzští socialisté pomohou Evropě

24. 4. 2012 / Petr Uhl

První kolo francouzských prezidentských voleb potvrdilo jen to, co se ve Francii ví už několik týdnů, ne-li měsíců: prezidentem Francie bude François Hollande. Druhé kolo se bude konat pod heslem -- všichni proti Sarkozymu. Podle sondáží veřejného mínění dostane tak o deset procent méně než Hollande.

Ve Francii bývají tyto průzkumy věrohodné, i když se v neděli večer pár procent voličů při odchodu z volebních místností stydělo říct, koho volili. První odhady uváděly tříprocentní převahu Hollanda nad Sarkozym, pak to bylo jen 1,5 procenta. Slovenských rozměrů tento stud ve Francii nenabyl. Při posledních slovenských volbách se mnozí lidé pod pravicovým tlakem tak báli přiznat, že volili Ficův Směr, že odhady od uren mu dávaly o deset procent méně, než pak byla skutečnost.

Ve Francii je málo voličů z prvního kola, kteří Sarkozyho nevolili, ale v druhém kole mu přijdou dát hlas. Jsou hlavně z Národní fronty (NF), až polovina jejích voličů. Její kandidátka Marine Le Penová dosáhla sice rekordních 18 procent, ale je to jen o trochu více než v prezidentských volbách před deseti lety její otec Jean-Marie Le Pen. Tomu tehdy stačilo 16 procent, aby se dostal do druhého kola. Jeden můj pařížský přítel si tehdy rval vlasy: "A tak jsem dopadl já, revoluční marxista! Musím dát hlas představiteli velkokapitálu a zloději Chiracovi, aby se fašista Le Pen nestal prezidentem!"

Na to, že dnešní NF už není otevřeně antisemitská, rasistická, anticiganistická, ba dokonce ani příliš xenofobní a nacionalistická, je úspěch advokátky Mariny Le Penové chabý. Podle průzkumů zhruba čtvrtina jejích voličů dá nyní v druhém kole hlas Hollandovi. Sama Le Penová nemůže nyní Sarkozyho podpořit, chce-li uspět v červnových "legislativních" (parlamentních) volbách.

NF jako tamní krajní pravice není tak pravicová, protiunijní a xenofobní jak se v ČR soudí, není to ani Jörg Haider neblahé paměti, jak se obává Karelů Schwarzenberk, ani dnešní Geert Wilders. Zaměření NF Le Penové lze spíše přirovnat k protievropským postojům Klause a části ODS. Ve srovnání s postoji českých populistů, tedy Suverenity Jany Bobošíkové, Miloše Zemana, národovců Jiřího Paroubka a někdy i KSČM, je NF spíše středová, málem jsem napsal levicová. Na rozdíl od českých politiků, kteří se vydávají za levici, a co hůře: jsou tak chápáni! -- usiluje NF například o rovnoprávné postavení ženy ve společnosti. Hollandovi socialisté pomohou i Evropské unii. Z opačných pozic než Petr Nečas zpochybňuje Hollande uzavřenou a dosud neratifikovanou mezievropskou dohodu o rozpočtové odpovědnosti. Pro levici je příliš neoliberální, málo omezuje banky. Levice nemůže přijmout strach před ratingovými agenturám a zvrácený neoliberální přístup Mezinárodního měnového fondu. Francouzští socialisté se ale teprve rozhodnou, zda budou tuto fiskální smlouvu chtít napravit výkladem, nějakým dodatečným dokumentem nebo dokonce změnou textu.

Hollande postavil svou kampaň na postupném splácení státního dluhu z výnosů hospodářského růstu, jehož chce dosáhnout i za cenu dalšího zadlužení země. Škrty vedou národní hospodářství do záhuby, tvrdí socialisté. A většina Čechů ví, že mají pravdu.

Hollande bude také ve dvojici představitelů Německa a Francie, tímto motorem EU, výkonnější než Sarkozy. Merkelovou její "přátelství" se Sarkozym u Němců poškodilo, vždyť většina z nich volí -- sečeme-li to dohromady -- sociální demokraty, zelené, stranu Levice a dnes už pirátskou stranu. Francouzští socialisté jsou německým konzervativcům, ať už křesťanským demokratům, nebo křesťanským sociálům, pevně stojícím na německém sociálním státě, rozhodně blíže než populistický, agresívní a válekchtivý Sarkozy s nejasným, neoliberalismem prostoupeným pravicovým programem.

Volební socialistické heslo "silná levice" převažuje nad nacionalistickým heslem "silná Francie". Je to velké povzbuzení i pro náš koutek Evropy, tedy pro ČR, pro Slovensko, ale brzo doufejme i pro Srbsko, Maďarsko a Polsko.

0
Vytisknout
6763

Diskuse

Obsah vydání | 26. 4. 2012