Na obranu přídavných jmen

31. 1. 2012 / Daniel Řezníček

Ve světle článku pana Hoška bych chtěl krátce ospravedlnit termín "liberální demokracie".

Nelze než s panem Hoškem souhlasit, že liberalismus a demokratismus jsou dva různé myšlenkové proudy, že se zákonitě nevylučují ani nerovnají a že liberální demokracie není jediná skutečná demokracie.

Proč si ale vystačit se zjednodušeními typu "demokracie je nebo není"? Máme přece více barev než černou a bílou. Procedurální, strukturální adjektiva (přímá, zastupitelská, parlamentí, prezidentská...) vyjadřují formální kvalitu demokracie. Je ale celkem zjevné, že k popsání "obsahové" stránky dnešního západního typu zřízení je slovo demokracie, nebo i parlamentní demokracie, až příliš málo.

Zjednodušeně a krátce:

Rousseau (demokracie)- Za devatero horami a devatero řekami žili lidé. I řekli si: "Musíme vytvořit stát, abychom mohli prosazovat obecný zájem naší komunity."

Locke (liberalismus)- Za devatero horami a devatero řekami žili lidé. I řekli si: "Musíme vytvořit stát, aby chránil naše individuální práva."

Představme si tedy stát, kde si majorita šedesáti procent ve všelidovém referendu odhlasuje, že kompletně vyhladí čtyřicetiprocentní menšinu (třeba z etnických důvodů). A tak se stane. Tohle je ilustrativní příklad demokracie.

Něco takového ale již v dnešním západním světě asi těžko uvidíme. Je vyznávána nejen demokracie, ale i liberalismus (jejich vzájemnou míru a podíl raději teď ponechme stranou). Menšina má zkrátka právo na život. Tečka.

Zdá se mi tedy, že ideologické přívlastky jako "liberální" mají ve spojení s demokracií smysl.

0
Vytisknout
1687

Diskuse

Obsah vydání | 31. 1. 2012