Britská imigrační politika:

"Ostatní se vrátili k rodinám, já jsem se vrátil k hrobům"

1. 12. 2011 / Amy Mackinnon

(článek původně napsaný pro studentský časopis Glasgow Guardian)

John by měl sedět tam, kde teď sedíte vy. Měl by si číst Glasgow Guardian, nebo by měl pracovat v knihovně, nebo jít na kávu v přestávce při práci na své diplomce.

Namísto toho je tento student, který letos v Glasgow zahájil poslední ročník svého studia, v současnosti v Lagosu, v Nigérii, bez domova, bez léků a bez peněz. "Ostatní se vrátili k rodinám," řekl. "Já jsem se vrátil k hrobům."

John Oguchuckwu uprchl ze své rodné Nigérie před deseti lety, poté, co byl mučen a poté, co jeho matka, otec a dvě sestry byli zavražděni při etnickém násilí, které zuří v Nigérii. Pak požádal v Británii o azyl na základě toho, že byl v Nigérii pronásledován a mučen. Avšak dne 20. července 2011 byl John britskými úřady z Británie násilně deportován poté, co bylo odmítnuto jeho odvolání u skotského soudu.

John trpí posttraumatickým stresem a depresemi. Před jeho deportaci zkonfiskovaly britské úřady veškerý jeho majetek a nechaly mu jen zásobu antidepresiv na čtrnáct dní. Nemá žádné peníze a přežívá v ubytovnách v Lagosu. Vzhledem k tomu, že byl v minulosti mučen, bojí se nigerijských úřadů. Neodvažuje se zažádat o nigerijské dokumenty, a tak je v zemi v podstatě psancem.

Při rozhovoru na Skypu byl John v slzách. Bylo zjevné, že je silně postižen tímto nejnovějším traumatem.

"Mám pocit, že mě vzali a zahodili. Zničili mi život. Neumím si to vysvětlit."

Poté, co ho dopravili do Lagosu, nalezl plačícího Johna na letišti Johseph Chukwu. Odvedl ho do ubytovny a zaplatil tam za něho za jednu noc. Chukwu sdělil skotskému deníku The Herald, že John nejí, není schopen opustit ubytovnu a pláče tak intenzivně, že zvrací. Chukwu se mezitím musel vrátit k své rodině a John zůstal v Lagosu sám.

Johnova "skotská matka" Elizabeth Jenkinsová zdůraznila: "Británie má zkrvavené ruce za to, že poslala Johna do Nigérie." Jenkinsová a její rodina neoficiálně Johna adoptovali, poté, co se dověděli o jeho osudu ve své církvi:

"Stala jsem se jeho skotskou maminkou a moje dcery a vnuci ho považují za člena naší rodiny. Je to vzorný syn, projevuje lásku mně i celé naší rodině. Byl pro naší rodinu obrovským přínosem."

John byl aktivním členem své místní komunity a působil i jako mimořádný duchovní v kostele St. Michael's Church v glasgowském East Endu. Glasgowský arcibiskup Mario Conti vyjádřil silnou podporu toho studenta Glasgow University: "Byl by přínosem naší zemi, naší komunitě i farnosti, v níž působil."

Právě v důsledku podpory od jeho církve a od místní komunity, která uhradila jeho univerzitní školné, měl John možnost studovat na University of Glasgow obor managementu. Když ho deportovali, byl v posledním ročníku studia, začínal psát svou diplomovou práci a připravoval návrh na doktorskou práci o imigrantských podnikatelích v Glasgow. Během svého studia na Glasgow University se John aktivně podílel na činnosti studentského svazu a nedávno se dostal do rektorova užšího předvýběru pro stipendium z trastu Thomase a Margaret Roddanových.

Pauline Donaldová, šéfka kampaně na záchranu "našeho Johna" uvedla, že si John svého studentského místa na Glasgow University velmi vážil. "Na univerzitě byl John ochraňován před stigmatem žadatele o azyl. Nebyl 'John, žadatel o azyl', byl 'John student'.

Než začal studovat na Glasgow University, John získal studiem komerční diplom na Central College of Commerce. Jeho bývalá tamější profesorka Arlene Brownová uvedla: "Naprosto bych ho doporučila jako přínos pro Británii."

Podle článku 8 Evropské konvence pro lidská práva může být "právo na respekt soukromého a rodinného života", pokud člověk prokáže, že si vytvořil v Británii kořeny, důvodem pro povolení k pobytu v Británii. Britský soud sice uznal, že má John v Británii rozvinutý soukromý a rodinný život, soudce rozhodl, že si může vytvořit obdobný život v Nigérii prostřednictvím své církve tak, jak to dokázal ve Skotsku.

Není to poprvé v jeho životě, kdy byl John vytržen ze své rodiny, je bez prostředků a je nucen snažit se vytvořit si nový život v zemi, která je pro něho teď cizinou.

Studenti a učitelé z Glasgow University se Johnovi pokusili pomoci a poslali petici ministryni vnitra Therese Mayové, v níž žádali, aby jeho deportace byla odložena. Celá řada Johnových profesorů napsala dopisy na podporu tohoto studenta a rektor i tajemník Senátu Graham Caie vyjádřili osobní zájem na jeho osudu: "Rektor, děkanka i já jsme napsali ministryni vnitra, než byl John deportován, a žádali jsme, aby byl vrácen do Glasgow. Nepomohlo to," svědčil Graham Caie. "Studentský svaz, studenti i učitelé a mnoho dalších lidí udělali všechno, co bylo v jejich silách, aby mu pomohli."

Caie nyní zkoumá, zda by bylo možné převést Johnovy studijní výsledky na nějakou vysokou školu v Nigérii, kde by mohl dokončit svá studia, ale zárove zastává názor, že by mělo být Johnovi dovoleno, aby dokončil svá studia v Glasgow, a unvierzita by udělala všechno, co je v jejích silách, aby mu pomohla se tu znovu zabydlet.

Studentský svaz apeloval během léta na studenty, aby v jeho případě protestovali písemně u britské ministryně vnitra Teresy Mayové, a spolupracuje také s organizací STAR (Student Action for Refugees, Studentská akce pro uprchlíky) ve snaze sbírat peníze, které by se Johnovi daly poslat.

Kampaň "Pro našeho Johna" v současnosti lobbuje ministra pro přistěhovalectví, aby dovolil Johnovi dokončit v Británii svá studia. Zoufale se také snaží získat pro Johna nějaké finanční prostředky, aby si mohl v Lagosu zaplatit ubytování a koupit si nutné léky. Dary je možno poslat prostřednictvím paypalu na adresu oorjohncampaign@gmail.com.

0
Vytisknout
6485

Diskuse

Obsah vydání | 2. 12. 2011