Škrty a daně -- nůžky či kleště českého rozpočtu?
22. 7. 2011 / Miloš Dokulil
Ten text byl napsán už v úterý. Ve středu ráno jsem nestihl příspěvek odeslat. Jak rychle se mohou měnit "konstanty" pro projekt státního rozpočtu ČR, svědčí okamžitě to, že musím pár řádků ve čtvrtek k tomuto tématu cudně dodat (aspoň do závorek). Málem jako kdyby nebylo možno sestavit státní rozpočet ČR jenom kvůli vrtkavým voličům. Že voliči jsou také plátci daní (a různých dalších dávek a poplatků), jako kdyby nemělo hrát žádnou roli. Copak za nás občany nemají rozhodovat ti, které jsme si -- "v dobré víře" -- zvolili?
Začneme-li požadavkem šetřit, pak nevím, kdo by okamžitě namítal, že "tohle ne!". Jenže již tady určitě nepostačí pouhý abstraktní princip. Něco zcela jiného je výdaj investiční povahy, s poměrně krátkou návratnou dobou vynaložených nákladů (a nemusíme nutně hned myslet na Keynese!). Takový investiční záměr vyvolává okamžitě nároky na pracovní síly. Doprovodně to pak snižuje nezaměstnanost.Takto zároveň se zmenšují nároky na výdaje v položce sociálního pojištění v nezaměstnanosti. Také pak nutně dochází ke zvýšeným výběrům daní. A dodatečně takto cíleně zaměstnané osoby urychleně vylepšují celkovou bilanci státního rozpočtu. --- Do téhle kategorie zajisté také spadá, zda vynakládané prostředky byly vždycky uplatněny účelně a v přiměřené výši. Nehučí nikomu teď v uších? Prý celé desítky milionů ve zdravotnictví byly vynaloženy jak neracionálně, tak v neobvykle nadsazených cenách. Alespoň to takto tvrdili a tvrdí zástupci různých organizací pracovníků ve zdravotnictví. Zatím v tomto směru zřejmě nedošlo ani k zjišťování míry oprávněnosti těchto závažných tvrzení, ani k podání soudních žalob, pokud by se tato obvinění nezakládala na pravdě. Většinou už úsporným a racionálně podloženým vynakládáním prostředků bychom mohli dosahovat obdobných -- ale nesrovnatelně hospodárnějších -- výsledků, jakých lze dosahovat (spíše ale jen formálně) paušálně vytrubovanými škrty a legendárně "úspornými balíčky". (Kolik jen finančních prostředků navíc zhltlo konkurenčně na tři desítky zbytečně rozbujelé výchozí zdravotní pojišťovnictví!)
Pokud jde o zdanění, pak zatím ani v eurozóně neexistuje žádná jednotná ústřední fiskální politika. Takže bychom nemuseli mít nějak zcela sjednocené sazby daní (alespoň vůči eurozóně). Uvažme, že každá jednotná sazba daně má své nemalé účetní výhody. "Jednotná" daň ovšem také zároveň cílí k tomu, aby jistila určitou úroveň státních příjmů. Bude "bezohledná" vůči doprovodným problémům, ať již jde třeba o důchodce s nejnižšími penzemi nebo o osoby v nízkopříjmové oblasti. Pokud by se to mělo nějak kompenzovat (což se při původních 19 %, ale i následně při dvouskokově navozených 17 %) spotřební daně na potraviny jeví jako nutnost!), spočetl už někdo ty další zbytečné doprovodné výdaje spojené jenom s administrativou kolem toho všeho? (Kdo všechno, kolik, a jakým způsobem dostane případnou kompenzací zpátky? Rozesílání nových rozhodnutí poštám jen o nových sazbách penzí je až to poslední.) Jakmile zároveň pohlédneme za humna ČR, neunikne nám, že by po původně zamýšlené úpravě daně za potraviny směrem nahoru (na 19 %) všude kolem České republiky zůstala daň zhruba poloviční (lehce nadpoloviční při nově -- 20. 7. -- vyhlášené cílové sazbě 17 %)! Lidem v pohraničí by se vyplácelo jezdit si za nákupy do blízkého zahraničí. Takto by ovšem sice poněkud vzrostly v ČR výdaje za pohonné hmoty, ale nemálo by v pohraničí klesly příjmy z tržeb za nákup potravin, a tím také daňové odvody za tyto "operace". Není přece jen čas s těmi doprovodnými komplikacemi počítat? Není přece jen lepší nechat spotřební daň na 10 %? (Bez dalších administrativních "vícenákladů" k zajištění případných kompenzací a bez sníženého výnosu z daní z tržeb v obchodní síti? Žádný princip není nepřekonatelný; zvláště když k jeho korekcím jsou slušně závažné důvody. Vzpomeňme si třeba na diskuse a nynější stav kolem zdanění tiskovin, včetně knih!) --- Proč se zatím nepodařilo přijatelně zdanit hazard, když toto podnikání (až na Sazku?) nemálo kvete?
Podle některých vyjádření politiků jako kdyby si za daný stav mohli především důchodkyně a důchodci. Stačí upozornit jen na to, jakou položkou ve stáním rozpočtu je suma na důchody. Stále se vyhrožuje, že "už včera" bylo nutné pracovat déle v předpenzijním věku, přičemž o zvýšení hranice pro odchod do důchodu žádné nadšení není (a kdo jiný má nemalou sumu pro penze zajistit než příští důchodci, že?). Také poukaz na případné vyrovnání důchodů pro slovenské důchodce (kteří pracovali v tzv. českých historických zemích, ale žijí na Slovensku) jako kdyby okamžitě znamenal pohromu pro český státní rozpočet. Takže čeští důchodci, modlete se za právně "jinak (ne)logické" řešení této doprovodné problematiky. Jinak dojde na krácení vašich důchodů.
Někdy výroky některých politiků vypadají tak, jako kdyby se musela celá případná daňová reforma uskutečňovat právě kvůli rostoucímu počtu lidí, kteří přecházejí do penzijního věku a přitom se navíc dožívají vyššího věku, takže penze pobírají déle. Zároveň jako kdyby "bez tří sloupů" důchodové reformy byly záruky důchodců na slušné dožití ohrožené. Především však: jako kdyby dohadování o principech zdanění stálo a padalo s doprovodně zvažovanými zárukami pro penzisty. Z úvah jako kdyby se zcela vytratily starosti o další státní příjmy (ale i o státní výdaje; nepřipomínejme si třeba nemalou potřebu předražených "pandurů")...
Nu a pokud chce někdo pádnost té problematiky dále zvýšit, pak stačí, že jako stoupenci "pravice" budeme ještě silněji vytrubovat, že musí zůstat jednotná daň (a navíc musíme škrtat, škrtat, a škrtat!), a jako stoupenci "levice" musíme naopak poukazovat na tíživost daňové zátěže (ne-li na žádoucnost vyššího zdanění bohatých; a pochopitelně na nezbytnost zvýšení stávajících sociálních dávek, které vůbec přijatelně nevyrovnávají stávající drahotu). Že bychom dokázali najít společný jazyk v na nás málem všechny dopadajících problémech, o tom si zatím můžeme pořád nechat snít.
Diskuse