Nedostatečná demokratičnost naší ústavy

21. 7. 2011 / Stanislav A. Hošek

Demokracie je tak mnohoznačným pojmem, že v politické praxi mnohdy ztrácí reálnou vypovídací hodnotu. Politická filosofie a různé ty politologie znají desítky jejích obsažných i rádoby výstižných definicí, ale ty všechny neříkají nic jiného, než že popisují nějaký možný ideál lidovlády, který nikde nikdy neexistoval, existovat nebude, ale všichni naivkové se budou o jeho realizování neustále snažit.

Vzpomínaní teoretikové, ale především pak praktikující veřejní činitelé, čti hlavně aktivní politici a novináři, se v každé jednotlivé situaci s vysokou pravděpodobností dokáží vždy dohodnout na minimálních rysech politického režimu, který ještě považují za demokratický. Veřejnost většiny světa už dneska dobře ví, že v globální praxi se posuzování demokratičnosti vládní moci toho či onoho státu obvykle smrskává na mezinárodní kontrolu tak zvaných "svobodných" voleb.

Takže jednotlivé mocenské skupiny v každé zemi a stejně tak jejich aktivní veřejnost si pod pojmem demokracie představují mnohdy velmi rozdílnou realitu. V mých očích je v každé jednotlivé zemi jedinou rozumnou definicí demokracie její Ústava. Celá, ne jen některé její kapitoly. Politický režim v takovém státě odborníci proto právem označují za ústavní demokracii.

Z Ústavy ČR se dá dedukovat, že politický režim našeho státu je zastupitelskou demokracií na všech stupních územního členění a celostátně pak ve formě parlamentní demokracie, nikoliv kupříkladu prezidentské.

Po posledních volbách do sněmovny si veřejnost stále více uvědomuje, že demokracie definovaná naší Ústavou je v jistém konkrétním případě nedostatečná. Všechno začalo docela nenápadně, ba až obvykle tím, že vítěz voleb nebyl schopen sestavit vládu, protože se proti němu ihned spojilo několik poražených subjektů do koalice, a to dokonce nebývale silně většinové.

Skutečný problém se následně objevil před celou veřejností tehdy, když koalice poražených začala bezohledně, diktátem převeliké poslanecké většiny, prosazovat takové politické změny, ke kterým jí většina voličů ve volbách nedala vůbec žádné oprávnění. Současná trojkoalice totiž nevyhrála volby svým programem. Pouze dosáhla na možnost sestavení vlády proto a jenom proto, že jedna ze stran popřela svůj program, přesněji řečeno v konkretizaci změnila interpretaci svých příliš obecných programových hesel. Není důvod celý problém více rozebírat, stačí konstatovat, že ani ne rok od vzniku vlády si ji nepřejí víc jak dvě třetiny společnosti a s jejími údajně reformními kroky nesouhlasí až celých devadesát procent občanů.

Z uvedené reality vzniká proto onen zásadní problém naší Ústavy. Veřejnost, lid coby svrchovaný nositel veškeré moci, podle ní nemá žádnou reálnou šanci zbavit existující vládu politické moci. Dokonce ani takovou vládní garnituru, která vznikla z volbami poražených subjektů. Veřejnost ve své bezmoci si v poslední době stále silněji uvědomuje, že naše Ústava postrádá některé instituty kodifikující odchod vlády, která ztratila legitimitu. Kupříkladu institut povinné demise vlády, které byla veřejností prokázána ztráta legitimity. Samozřejmě že také chybí institut vyžádání si přezkumu legitimity vlády. Velká část veřejnosti vnímá jmenovaný deficit naší demokracie natolik silně, že založila nebývalé množství občanských iniciativ, které vyhlašují větší či méně silný odpor vůči stávající vládě. Po celou dvacetiletou historii této země nikdy dosud nebylo tolik různých organizací, iniciativ, občanských sdružení a institucí, které se prezentují jako protivládní. Nikdy dosud neměla vláda tak nízkou důvěru veřejnosti. Bohužel to všechno není občanské veřejnosti vůbec nic platné. Všechny ty iniciativy i jejich veřejný odpor může vláda z Ústavy s úsměvem ignorovat. I kdyby se všechny občanské iniciativy spojily, demonstrovaly, či pořádaly happeningy každý den, vláda si může nerušeně provádět svou politiku dál.

Podle mého soudu je z uvedeného důvodu definování našeho demokratického režimu kodifikované Ústavou ČR v této oblasti naprosto nedostatečné. V současnosti proto reálně hrozí protivládní bouře a možná různé následné násilnosti. I bez nich by se měly všechny současné občanské iniciativy spojit a jako zásadní problém naší demokracie požadovat po svých zastupitelích dotvoření Ústavy tak, aby veřejnost získala možnost i bez násilí odvolat vládu, která ztratila legitimitu, a aby veřejnost měla právo vyžádat si přezkum legitimity vlády. Pokud by náhodou opravdu došlo k násilnostem inspirovaným snahou zbavit se současné vlády, měly by se všechny opravdu demokratické strany spojit a urychleně provést změnu Ústavy ČR směřující k odstranění jmenovaného deficitu. Jinak vzniká riziko mnohem větších budoucích bouří a možná i zásadních revolt. Požadujme - ba dokonce říkám - vynuťme si pro začátek kupříkladu tuto konkrétní demokratizaci naší demokracie.

0
Vytisknout
4516

Diskuse

Obsah vydání | 22. 7. 2011