Konzervativní, nebo liberální?

8. 7. 2011 / Filip Zíka

Tyto pojmy jsou značně relativní a jejich pojetí je rozmanité. Jedním ze základních prvků konzervativních hodnot jsou křesťanské prvky. Zastánci radikálně konzervativních hodnot se obvykle drží takových hodnot jako je odpor k potratům, homosexuálním sňatkům či legalizaci drog. To vyplývá z již zmíněných křesťanských prvků či ze starosvětsky vnímané morálky. Dalším znatelným konzervativním prvkem je vazba na národní státy a odpor k nadnárodním entitám (archetypální příklad EU). Ten se projevuje jak odporem k zahraničnímu kapitálu u levicovějších konzervativců či odmítáním přistěhovalců u konzervativců pravicovějších.

Pokud jde o pojetí pojmu liberální, je možné ho popisovat jako opak pojmu "konzervativní". Liberálové jsou chápáni jako volnomyšlenkáři, nemají potřebu se vázat na tradiční hodnoty či církev. Často jsou zaměňováni s liberály v ekonomickém pojetí, kteří jsou chápáni jako zastánci minimálních státních zásahů do ekonomiky -- zde jde však o rovinu společensko-sociální, nikoli ekonomickou. Liberálové tudíž mohou být i levicoví. Často jsou právě spjati s hnutími, které se objevily v 60. letech v souvislosti s tzv. Novou levicí (např. ekologismus, feminismus). Mají tendenci k nadnárodnímu uspořádání světa, v zásadě se ztotožňují s myšlenkou sjednocené Evropy v podobě EU.

Po praktické stránce se toto členění projevuje v tom, že zatímco ve většině západních států jsou konzervativní strany (např. britská Konzervativní strana, CDU, UMP) pravicové, v ČR je jako konzervativní často vnímána spíše levá část pravicového spektra. To je zřejmě jeden z důvodů, proč nejmladší generace zde tolik tíhne k pravici.