8. 7. 2011 / Antonín Konečný
Naprosto souhlasím s článkem Ivo Patty ČSSD pasivně přihlíží úplné demontáži sociálního státu. Bohužel není sama, pasivně jí přihlížíme vlastně úplně všichni.
10. 7. 2011
Velkou Británií a britskou vládou otřásá už několik týdnů skandál s mobilními telefony.
Vyšlo najevo, že britský bulvární deník News of the World bezostyšně hackersky porušoval soukromí hvězd, politiků i obyčejných občanů a odposlouchával jim mobilní telefony a četl esemesky, případně dokonce esemesky v jejich mobilech na dálku spravoval či mazal, čímž nejméně v jednom případě znemožnil policejní vyšetřování vážného případu. Šlo o případ zavražděné školačky Milly Dowlerové, jejíž mobilní telefon po jejím únosu reportéři z News of the World hackersky napadli a jeho obsah zmanipulovali.
10. 7. 2011
Rostoucí počet zahraničních umělců bojkotuje Británii kvůli tomu, že je nesmírně obtížné dostat vízum k návštěvě této země. Následují příkladu slavného íránského filmového režiséra Abbase Kiarostamiho, který zrušil plány režírovat v Británii operu poté, co ho britské velvyslanectví v Teheránu požádalo, aby podal dokumenty k žádosti o vízum dvakrát.
8. 7. 2011 / Petr Kužvart
Dnes se o korupci často mluví, píše, ba i káže. Vymýcení korupce nebo alespoň boj proti ní mají establishmentoví politici s oblibou ve svém erbu, který snaživě nastavují veřejnosti. Není snad člověka, který by korupci otevřeně vítal. Ti, kteří z ní pohodlně žijí, nemají totiž důvod na sebe nějak upozorňovat a jsou mezi nimi i tací, kteří se rozhodli, že nejlepší obrana je útok, a tak jsouce sami korupčníky, mají potírání korupce plná ústa.
8. 7. 2011 / Ilona Švihlíková
Václav Klaus odmítl podepsat tzv. malou (svými dopady ovšem velkou) důchodovou reformu a vyvolal tím frenetické nadšení v určité části české levice, která snad dokonce spekuluje, jestli se VK neobrátil na socialistu. Ne, skutečně neobrátil. Václav Klaus je svých postojích dlouhodobě dosti konzistentní. To jen část levice má pocit, že si musí na štít přilepit, že s ní souhlasí i pan prezident!
8. 7. 2011
Dvě stovky studentů podporovaných rodiči, učiteli, městskými zastupiteli a řadou významných občanů Litoměřic přijely včera na zasedání krajského zastupitelstva s kauzou, která už přerostla hranice únosnosti -- s problémem stále neodvolatelné, a přitom neschopné, morálně a lidsky nepřijatelné a všeobecně neoblíbené ředitelky gymnázia, napsala Marie Landová.
8. 7. 2011 / Miloš Dokulil
Pročpak asi jsme si zvolili např. poslance do Parlamentu ČR? Zřejmě tam mají vykonávat nemálo zodpovědnou práci, zákonodárnou a kontrolní (pokud jde o vládu ČR). Část té aktivity ovšem nemůže být vidět, protože probíhá mimo zasedací sál. Navíc má každý poslanec či poslankyně vyčleněné další prostředky pro pomocný poradní personál nebo činnost ve volebním okrsku.
8. 7. 2011 / Miloslav Štěrba
Autobus si oddechl. Na obrazovkách vyhasl život Tarase Bulby, hlavního hrdiny klasické novely N.V.Gogola. Byl poslední umučený, upálený na břehu milovaného Dněstru, kdesi poblíž historické kozácké Záporožské Seče, dnes však vodní nádrže s hydroelektrárnou. "Takový horor jsem v životě neviděla", jen hekla kolegyně důchodového věku a dal jsem jí za pravdu. Akční thrillery plné sofistikovaného násilí a mrtvol jsou přímo směšné ve srovnání s naturalistickým stříkáním krve v tomto filmu.
8. 7. 2011 / Miloš Dokulil
Takže především: Je samozřejmě úžasné, že se zase po řadě let podařil zázrak. Tenistka z malého státu získala letos ve dvouhrách na wimbledonských dvorcích "grandslamový" titul. Stěží je nutné opakovat jméno. Petra Kvitová, že? Málokdo teď, po skončení jubilejního (125.) turnaje, pomyslí však na to, že kromě špičkových dvouher hlavního turnaje byly zařazeny také čtyřhry (kromě řady dalších, doprovodných klání). Teď už jen tenisoví profesionálové, nadějný tenisový dorost a "zažraní" fandové kolem tenisu si budou navíc vybavovat ještě dvě další jména českých reprezentantek. Okolní svět -- má přece právo hned druhý den na to "zapomnět". (Čili to "zasklít", copak nemáme jiných starostí dost?).
8. 7. 2011 / Miloslav Štěrba
Estonská obec Aa u města Kunda nás překvapila zájmem o své seniory. Nebo také občany s tělesným postižením, což je téměř jedno. Na přístupu k několika domům ve vzdálené obci umístili místní funkcionáři výstižnou dopravní značku (viz foto), aby ochránili dříve narozené spoluobčany. V Česku jsem podobnou značku neviděl, u nás se chrání děti a cyklisté. Zato dle měřítek našich politiků (třeba komunálních) se s ní setkáte daleko častěji.
7. 7. 2011 / Michael Marčák
12. 7. 2011
Přibližně v polovině června jsme zavedli možnost přispívat na provozní náklady Britských listů prostřednictvím mobilního telefonu. Ujme se tento způsob hrazení nutných nákladů? Nevíme.
Publikujeme tabulku přehledu finančních transakcí od 1.7.2011.
Britské listy si v červnu v některých dnech otevřelo až 37 000 individuálních IP adres denně.
Informace o tom, jak přispět na provoz Britských listů, jsou ZDE
8. 7. 2011 / Ema Čulík
Fotografie Emmy Čulíkové z letošního filmového festivalu v Karlových Varech jsou ve fotogalerii zde:
Fotografie Emmy Čulíkové z Karlových Varů z předchozích let jsou zde:
8. 7. 2011 / Jan Čulík
"S komunismem jsme se naučili žít jako s nevyléčitelnou chorobou. S kapitalismem jsme se ale ještě žít nenaučili."
"Proč je to dneska v Česku tak blbé? Protože jsou to dvě prdele těsně vedle sebe. Byli jsme v prdeli za komunismu, a jakmile jsme se z toho osvobodili, hned jsme spadli do té vedlejší prdele kapitalismu."
Jiří Krejčík na filmovém festivalu v Karlových Varech
Zřejmě rekordně nejlepším českým filmem promítaným na karlovarském festivalu byl televizní snímek Jiřího Krejčíka (93) Osudové peníze (2010), natočený volně na motiv jednoho krátkého Čapkova textu z Trapných povídek, v nichž se dvě sestry svářejí o peníze, snaží se je dostat od bratra a vzájemně se u něho pomlouvají - bratr je tím zhnusen.
7. 7. 2011 / Jan Čulík
Mohu potvrdit, že trojrozměrná pocta tanečnické práci wuppertalské choreografky Piny Bausch je opravdu vynikající dílo. Mimochodem jde v ČR to distribuce, takže si ten film nenechte ujít.
Protože je to pocta zemřelé umělkyni, nejsilnějším posláním filmu se zdá být svědectví o pomíjejícnosti a bezvýznamnosti lidské existence. Členové soubory Piny Bauschové svědčí svými osobními výpověďmi i uměleckými tanečními výkony o jejím originálním talentu a obrovské tvůrčí práci, kterou za sebou zanechala. Jenže ta práce je skončená, je vlastně mrtvá, a přežívá pouze v odkazu ensemblu, který dál tančí to, co Bauschová vytvořila.
8. 7. 2011 / Josef Brož
Justiční fejeton pokračuje. Poslední vývoj aféry Dominiqua Strausse-Kahna (DSK), bývalého předsedy Mezinárodního měnového fondu (MMF) obviněného ze sexuálního napadení, nabral koncem minulého týdne zdánlivě nový směr. Po silných výrocích, které se objevily v polovině května, jsme mohli zaslechnout podobné i minulý pátek. Měly jen obrácenou razanci.
8. 7. 2011
Přečetla jsem si článek pana Dolejšího o výsledcích "naší sametové revoluce". A taky povídání o tom, že africkému rohu opět hrozí hladomor. A o Kaddáfího Libyi. A další a další - i o "reformách" naší bezvadné současné vlády. Nejsou to jediné zprávy, které sleduji, ale jen jedny z mnoha, ke kterým bych se chtěla vyjádřit, napsala čtenářka Miloslava Obermajerová.
8. 7. 2011 / Stanislav A. Hošek
V předešlém textu jsem popsal, jak polistopadová politická moc, pod praporem vítězného antikomunismu, postupně decimovala penzijní systém. Velkým množstvím novelizací zákona, včetně u nás tak typických přílepků, neustále snižovala příjmy státního penzijního účtu a zároveň omezovala výši příjmů samotných penzistů. Cíleně tak vytvářela klima bezpodmínečné nutnosti reformy penzijního systému.
8. 7. 2011 / Miloš Dokulil
Údajně jde o superzprávu pro nás spotřebitele. Údaje třeba o soli ve výrobku budou na něm povinně uvedeny. A zboř se světe! Slyšel-li jsem dobře, dokonce v jedinečné velikosti 1,2 mm. To jsme si nemálo pomohli. Tato velikost písma není nutně pro každého "čtivá". Musíme totiž také počítat s tím, že většina "malých" písmen má velikost jen poloviční. Nožičky nahoru či dolů také hned nemusí být rozeznatelné. A co když půjde o výrobek v krabici? Na které z těch šesti stran má člověk ty závažné informační blešky vůbec hledat?
8. 7. 2011 / Filip Zíka
Pro identifikaci politických stran slouží na českém politickém kolbišti nejsnáze začlenění levice či pravice. Občas se však nějaká partaj (častěji pravicová než levicová) označí jako konzervativní či liberální. Toto užití však častěji slouží k matení pojmů než ke skutečné identifikaci.
8. 7. 2011 / Miloš Dokulil
Samozřejmě že nemusíme zrovna umět francouzsky. Pak bychom se -- přinejmenším jako solidní a oblíbení hlasatelé, které opakovaně poslouchají miliony lidí -- měli podívat do vhodné pomůcky nebo konzultací u odborníků si ověřit, jak se vyslovují ne možná zcela běžná jména či slova. (A nejen ve francouzštině!)
Dopis Bohuslavu Sobotkovi:
7. 7. 2011 / Ivo Patta
Dobrý den pane předsedo.
Dovoluji si Vás upozornit na nikoliv ojedinělou kritiku programové politiky ČSSD. Najdete ji například v článku Jana Hartla Národ do ulic nevyjde. Češi jsou jen reptající diváci.
7. 7. 2011 / Ema Čulík
Když se podíváte na město z vrcholku nejvyšší budovy, všechno vypadá krásně. Slunce se leskne v oknech, lidé běhají jako mravenci. Pokud se ale opravdu o to město zajímáte, nic se o něm z výšky nedovíte -- musíte vstoupit do jeho špíny a chaosu, setkat se s
jeho lidmi, tváří v tvář.
An English version of this article is in
7. 7. 2011 / Karel Dolejší
Ohlédne-li se dnes člověk zpět za dobou tzv. předlistopadovou, a ponechá-li přitom stranou ideologizující interpretace, může sestavit ilustrativní výčet hlavních strukturálních problémů, které tehdy čs. společnost trápily, a srovnat ho se současným stavem. Pak se ovšem dopracuje poněkud překvapivých výsledků.
7. 7. 2011 / Immanuel Wallerstein
Ollanta Humala byl 5. června zvolen prezidentem Peru. Jediným nesporným poraženým v těchto volbách jsou Spojené státy, jejichž velvyslankyně Rose Likins otevřeně podporovala Humalovu soupeřku v druhém kole, Keiko Fujimori. Co bylo ve hře v těchto pro Latinskou Ameriku stěžejních volbách?
7. 7. 2011
Evropští i světoví politici odsoudili krok ratingové agentury Moody's, která drasticky snížila rating portugalského dluhu, coby akt "finančního vandalismu", a obvinili "anglosaské" ratingové agentury ze snahy strhnout státy do bankrotu a destabilizovat globální systém.
7. 7. 2011 / Štěpán Steiger
Mluvit a psát o deficitech státních rozpočtů se v současnosti zdá samozřejmé -- vidíme je všude kolem sebe. Tím méně můžeme analytikovi Raiffeisenbanky, jímž Aleš Michl je, zazlívat, jestliže státní rozpočet nazírá očima finančního analytika. Tím spíše jej chápeme, sedí-li "vedle chytrých ekonomů z NERV", jak skromně jako člen této "Rady" konstatuje a souhlasí s návrhem kolegy Tomáše Sedláčka, "kdyby se natvrdo dalo do ústavy, že státní rozpočet má být vyrovnaný". Jenže tady mu začínám(e) zazlívat, že jiný než svůj pohled nepřipouští.
7. 7. 2011
Vědci analyzující data ze sondy Cassini mají poprvé možnost zkoumat detailní údaje o bouři na planetě Saturn, která probíhá na ploše osmkrát větší než povrch Země.
7. 7. 2011 / Alex Koenigsmark
V těchhle dnech, kdy se na nás odevšad valí pompézní informace o festivalu v ruských lázních, dosud nazývaných Karlovy Vary, se některé otázky samy přímo vnucují. Jak o festivalech samých, tak o filmu jako takovém, zejména pak českém.
7. 7. 2011 / Jan Čulík
Docela podstatným zklamáním byl osobní "film" slavného korejského režiséra Kim Ki-duka, Arirang (2011). Filmový tvůrce trpí od r. 2008 blíže nedefinovaným tvůrčím blokem. Přesto se mu velmi chce dělat filmy, a tak si koupil digitální kameru a natočil stominutový dokument (?) svého monologu v chatrči, v níž údajně přeživá poslední tři roky na korejském venkově. Z "filmu" srdce usedá, protože to není film, ale záznam propadu a úzkosti člověka, který býval - možná znovu bude? - velkým filmovým režisérem..
6. 7. 2011 / Ema Čulík
Almodóvarovo nejnovější dílo je komické, pseudoromantické polovědeckofantastické melodrama.
Zvykli jsme si na to, že od Almodóvara musíme očekávat něco barvitého a upřímného, je to vždycky plné radosti a obyčejně je to částečně absurdní. Almodóvarovy filmy jsou tak naprosto přeplněny city, barvami, dramatičností a vším, že je prostě potěšením se na ně dívat.
An English version of this article is in
4. 7. 2011 / Ema Čulík
< autor, režisér - a herec Martin Donovan a herec David Morse v Karlových Varech v pondělí večer
Když píšeme kritiku, zjišťujeme, že často používáme slova "mělo by se". Nemyslím to explicitně, ale vždycky zaujímáme určitý morální a kulturní postoj. "Filmy by měly být angažované a měly by diváka zaujmout." "Postavy by měly být přesvědčivé a sympatické." "Problémy by se měly zkoumat do hloubky." I tehdy, kdy píšu scénáře a náměty na film, zjišťuju, že zaujímám určité morální a umělecké hledisko. Všichni máme své zásady a svá přesvědčení. Umění, novinářská práce a také všechno to, co děláme v životě, je potvrzením a vyjádřením těchto zásad a tohoto přesvědčení. Liberálové mívají ošklivou tendenci být zvlášť vinni svatouškovstvím. Udělalo by nám velmi dobře, kdybychom se obrátili, podívali se na sebe a občas se podrobili sebezkoumání.
An English version of this article is in
3. 7. 2011 / Ema Čulík
Wim Wenders není v oblasti dokumentárních filmů o umělcích nováčkem. R. 1995 proslavil Wenders kubánský hudební soubor Buena Vista Social Club do takové míry, že soubor pak natočil v USA vlastní album a stal se populárním po celém světě. Nyní Wim Wenders ve svém novém dokumentárním filmu přivedl zpět k životu choreografku Pinu Bauschovou, která zemřela r.2009. Údajně spolu chtěli natočit film, ale Pina zemřela, než se k tomu s Wendersem dostali. Takže film, který nyní vznikl, je do určité míry memento mori, vitrínou, do níž režisér uzavřel ducha milované umělkyně a učitelky.
An English version of this article is in
3. 7. 2011 / Ema Čulík
<
Ruští režiséři Pavel Kostomarov and Alexandr Rastorgujev
V kinematografii vzniká v poslední době jedna opravdu zajímavá tendence. Jde o to, že filmaři překračují hranici mezi narativním a dokumentárním filmem - ale jen částečně. Nedávno vznikla celá řada filmů, které se nedají zaškatulkovat, což ovšem fascinuje kritiku a frustruje tvůrce festivalových programů.
An English version of this article is in
2. 7. 2011 / Ema Čulík
Mám ráda film kvůli jeho schopnosti dojímat, objevovat nové věci, analyzovat a bavit. Emocionální síla umožňuje filmu, aby byl hluboce inspirující a duchovní a největší filmoví tvůrci se zabývali v této umělecké formě nejsložitějšími a nejhlubšímu lidskými problémy.
Strom života se soustřeďuje kolem jedné americké rodiny v padesátých letech, v jejímž čelem stojí brutální (a často nespravedlivě) přísný, i když hluboce milující otec, kterého hraje, jako vždycky, s potěšením Brad Pitt, a jeho jemná a milující, zasněná manželka. Oba rodiče velmi milují své tři syny a film začíná dopisem, který je informuje, že jeden z jejich chlapců přišel ve věku devatenácti let o život.
An English version of this article is in
6. 7. 2011 / Jan Čulík
Zklamáním byl ve středu film Tomáše Řehořka Piko (2010), který sledoval osudy několika pražských narkomanů a výrobců pervitinu. Překvapivě, prostřednictvím častých a nudných "psychedelických" záběrů, film sdělil převratnou myšlenku, že když někdo začne brát drogy, zničí si tím zdraví, mozek i život. Je zajímavé, že se čtyřiaosmdesátiminutovému snimku, který kombinoval dokumentární rozhovory postižených i policistů s hranými sekvencemi, nepodařilo kromě tohoto základního zjištění podat jedinou objevnou informaci. Možná je ale nemožné natočit o narkomanii jako takové dobrý film - celá řada českých filmařů už na tom ztroskotala. Jistě je možné vytvořit dramatický filmový příběh, jehož postavou může být narkoman; avšak učinit narkomanii jako takovou ohniskem celého narativu je zřejmě cesta do pekel. Co nového se totiž o daném jevu dá říct?
4. 7. 2011 / Jan Čulík
< autor, režisér - a herec Martin Donovan a herec David Morse (obrácený zády) v Karlových Varech v pondělí večer
V pondělí ve 20 hodin jsme byli svědky ve velkém sále hotelu Thermal představení zřejmě (dosud) nejlepšího filmu letošních Karlových Varů. Je jím snímek amerického autora a režiséra Martina Donovana, překládaný do češtiny jako Spoluautor, anglickým názvem, který má ovšem množství významových konotací, které českému překladu chybí, Collaborator (Spolupracovník, Spoluautor, Kolaborant...) Donovan ve filmu i hraje hlavní postavu.
4. 7. 2011 / Jan Čulík
Přemýšlím od včerejška od večera o izraelském filmu Restaurátor, který se v neděli večer promítal v Karlových Varech v hlavní soutěži. Je to film, který izraelský režisér Joseph Madmony natočil v Tel Avivu a pracovníci karlovarského festivalu ho objevili letos v lednu na americkém festivalu nezávislých v Sundance. Zaujal je prý vylíčením toho, jak pozoruhodně na sebe reagují jeho postavy.
Uvažoval jsem o tom a film mi připadá trochu znepokojující. Přišel mi svým vyústěním velmi patriarchální. Posuďte sami. Příběh filmu se vyvíjí takto:
4. 7. 2011 / Jan Čulík
Je tomu přes dvacet let, a tak těžko můžeme čekat hluboké porozumění tomu, jak se žilo v Československu před rokem 1989, od příslušníků mladé generace. Od dnešních pětadvacetiletých se těžko dovíme víc, než že "se stály fronty na banány a nebyl toaletní papír", anebo pak opakují vyčtené stereotypní fráze z pravicových učebnic.
Co dalšího bylo v sobotu k zhlédnutí v Karlových Varech?
2. 7. 2011 / Jan Čulík
Například: Jemný, citlivý, vizuálně výjimečný japonský film Hanezu o jedné ženě mezi dvěma muži, "o nichž musí bojovat tak, jako když dvě japonské hory v dávné minulosti milovaly třetí". Celá řada filmů, promítaných v Karlových Varech, se vyznačuje vizuálně imaginativním zpracováním, film Hanezu nebyl výjimkou. "První soutěžní film", který v podvečer v hlavním sále hotelu Thermal uvedla Eva Zaoralová, totiž francouzská "komedie" Prázdniny u moře byla pozoruhodná šunka. "Francouzi nemají smysl pro humor," konstatuje Emma Čulík; je fakt, že tato tupá komedie, snažící se napodobovat Jacquese Tatiho, má od takového Monty Pythona či britských stand-up komiků hodně daleko. Špatný francouzský film v soutěži vyvolal obavu, že budou soutěžní filmy nízké kvality - Karlovy Vary jsou totiž v podstatě okrajovým festivalem a nejzajímavější filmy posílají tvůrci samozřejmě do Cannes, do Benátek a do Berlína. Neudělal jsem chybu, že jsem si v programu vybral ke sledování především soutěžní filmy? Nebylo by daleko zajímavější chodit raději na nesoutěžní přehlídky snímků, které vyhrály na větších festivalech? - Druhým soutěžním filmem v sobotní večer byl španělský snímek Neměj strach. Strach jsem z něho měl, protože to měl být film varující před problémem sexuálního zneužívání malých dětí. Ten strach jsem měl neoprávněně: Film byl naprosto vynikající. Byla to autentická, přesvědčivá psycholgoická studie historie dívky, kterou od útlých let sexuálně zneužíval otec - co to pro tu mladou bytost znamenalo, s čím se musela vyrovnávat, a jak se z katastrofy nakonec dostala. I v ČR občas zneužívají otcové sexuálně své dcery. Doufám, že se tento film dostane do českých kin. Je to tvůrčí čin, samostatné, přesvědčivé psychologické drama, které by měl vidět každý. Drsná zkušenost.
2. 7. 2011 / Jan Čulík
Svým druhým celovečerním filmem Hlava -- ruce -- srdce (2010) se režisér David Jařab vrátil k poetice svého debutu Vaterland -- lovecký deník (2004), který se pokoušel zaujmout diváka systematickou sérií nemotivovaných výstředností a podivností. Z nového filmu Hlava -- ruce -- srdce vyplývá, že Jařab takovéto snímky chce dělat. Režisér, o němž někteří říkají, že je inspirován surrealismem, se snaží vytvořit atmosféru záhadnosti a bizarnosti hromaděnim nemotivovaných a nevysvětlených prvků.
2. 7. 2011 / Jan Molič
David Jařab je originální režisér, míní Jan Molič
Jan Čulík ve své kritice Jařabova filmu Hlava -- ruce -- srdce (Surrealistický (?) mišmaš) vychází z předpokladu, že film by měl být Nějaký. Jsme totiž zvyklí dívat se na filmy, které mají nějakou strukturu, nějaký děj či nějaké vnitřní souvislosti. Jakmile ovšem film tyto charakteristiky postrádá, tak ho odsoudíme?
3. 7. 2011 / Jan Čulík
Včera jsem se zmínil o vynikajícím španělském filmu Neměj strach o osobách, postižených pedofilií otců či příbuzných. Jiným vynikajícím filmem byl v neděli soutěžní snímek německého režiséra Christiana Schwochowa Die Unsichtbare (Neviditelná, 2011), skutečnou tour de force. Hladní hrdinkou filmu je studentka herecké akademie Josefina, "šedá myš", která nijak výrazně ve studijním programu nevyniká a "je stále ještě panna" (to je v dnešním hodnotovém systému mladých lidí zápornou vlastností?).
Na školu dramatických studií se obrátí slavný divadelní režisér, který chce obsadit prestižní inscenaci moderní divadelní hry o rozpadu osobnosti ženy, která "žije sexem", výlučně ensemblem studentů. Režisér, zkušený umělec i psychologický manipulátor, který - podle svého přiznání - se sám dostal na hranici existence, když se před nedávnem potácel mezi svou prací a tvrdým alkoholismem, překvapivě angažuje do hlavní role své divadelní inscenace právě "šedou myš" Josefínu. Šestým smyslem totiž pozná, že dívka má velké psychologické problémy. Hlavně proto, že žije ve společné domácnosti s matkou a vážně invalidní sestrou, jíž rodina od Josefinina dětství věnovala veškerou pozornost a Josefinu nechávala stranou.
4. 7. 2011 / Ema Čulík
< Martin Schwowow, režisér filmu Die Unsichtbare
Každý rok se v hlavní soutěži v Karlových Varech hrají docela příjemné filmy, které jsou dobře natočeny a seriózně zahrány a člověk se na ně dívá s potěšením, ale pak, po určité době, si uvědomíte, že jsou docela zapomenutelné. Vyskytují se tu každý rok a klidně bych je vyjmenovala, až na to, že upřímně řečeno, si je nepamatuju.
Myslím, že film Die Unsichtbare se stane také jedním z těchto filmů. Je to příběh stydlivé herečky s traumatickým rodinným životem a s matkou, s kterou se dá jen obtížně vyjít. K překvapení všech je herečka vybrána, aby hrála hlavní roli ve hře o dívce posedlé sexem, která využívá svádění jako zbraně a způsobu života.
An English version of this article is in
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ
12. 6. 2011
V dubnu 2011 přispělo finančně na Britské listy 206 osob celkovou částkou 44 718.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.5. 2011 částku 117 797.11 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní