Co je pravda

14. 5. 2026 / Boris Cvek

To je pravda, na které stojí řemesla, průmysl, experimentální věda (proto experiment testuje teorii a ne naopak), na evidenci založená medicína, ale i techniky lovu u delfínů a stavění hnízd u čápů (a samozřejmě to platí pro všechna zvířata). To je pravda, ve které nás může sežrat lev, který je vedle nás, i když v něj nevěříme. Bez ohledu na to, jaké máme náboženství, filozofii, pocity, kulturu, jazyk, zda věříme v zázraky a magii.

To je pravda, která zcela objektivně rozhoduje mezi různými názory. Například slavný lékař Thomayer odmítal (podle Velkých dějin zemí Koruny české, svazek Lékařství), že by se fatální zánět slepého střeva dal léčit chirurgicky. Mýlil se. Zemřely kvůli němu zbytečně stovky lidí, protože na svém názoru trval navzdory evidenci. Evidence je opakovatelný, přesně daný postup zacházení s fyzickými věcmi, který vede k efektu. Všechny názory neověřené zopakovatelnými postupy s fyzickými věcmi musejí jít stranou. Nelze stavět mosty, léčit lidi, vyrábět tramvaje jen podle názoru! Tečka.

Někdo může říci, že existují lepší postupy, než jsou ty, které máme. Ano, je to možné. Ať je ukáže! Ať ukáže konkrétní zopakovatelný fyzický postup, aby to mohli jiní, stovky jiných v různých zemích, dobách, kulturách, kontinentech vyzkoušet. Proto je také naprosto fatální, když experimentální věda produkuje výsledky, které zopakovat nejdou.

Proto se o jejich zopakování snaží průmysl, protože aplikace je zopakovatelnost. Jestliže farmaceutická firma Amgen v roce 2012 publikovala v Nature, že po deseti letech úsilí nebyla schopna zopakovat 89 (osmdesát devět!) procent vědeckých prací z oblasti onkologie a hematologie, je to fatální, devastující, děsivé. Tohle je dnešní věda! Nemůže z toho udělat aplikovatelné poznání. Zbytečné peníze, úsilí, šíření nesmyslů a chaosu.

Ano, pak jsou oblasti, kde je to s pravdou složitější. Nemám na mysli očkování nebo veřejnou hygienu, tam je to jasné. Mám na mysli třeba historiografii. Ale i tam je jasné, že musíme směřovat za fyzickou realitou, která objektivně existovala. Celá lidská civilizace, celá biosféra je založena na zopakovatelných postupech zacházení s fyzickými věcmi. Bez toho nelze pochopit lidské společnosti ani lidskou kulturu a duchovní život.

A co filozofie? Vezmu si za příklad Descartovo „cogito ergo sum“. Ve srovnání se schopností operovat slepé střevo prázdný, nesrozumitelný, krajně nejistý tlach. Jenže svého času to byl pro mnohé velmi inteligentní a vzdělané lidi základ rozumové jistoty.

Abychom to pochopili, musíme se zabývat tím, jak fungovala tehdejší společnost, v jakých byl Descartes a jemu podobní společenských vztazích, na co reagoval, jaké měl emoce. Kartezianismus byl velmi účinnou zbraní v politickém boji, jak ukazuje třeba karteziánské hnutí v Holandsku ve Spinozově době. Kartezianismus byl vynikající zbraní, jak zlikvidovat staré struktury blábolící na univerzitách. A tak dále.

Velmi dobře lze třeba napříč dějinami a kulturami pochopit, když má někdo strach z toho, že bude zavražděn nebo mučen. I tady padáme do velké míry opět na úroveň zopakovatelných fyzických postupů (jak vraždit, jak mučit). O co všechno hráli ti, kdo bojovali ty politické boje minulosti pomocí filozofie, náboženství, idejí!

Je to celé, co tvrdím, materialismus? Není. Tvrzení, že objektivita, pravda spočívá ve zopakovatelném (to slovo je strašně důležité a je v něm tajemství pro celá staletí filozofických zkoumání!) zacházení s fyzickou realitou, neříká nic o podstatě světa, neříká nic o hmotě nebo duchu nebo Bohu. Vlastně v něm není žádná teoretická výpověď o světě. Každá teorie může být právě takto vyvrácena, pokud je vůbec experimentálně testovatelná.

Konečně je třeba zdůraznit, že bychom – ani my, ani zvířata – neměli nejmenší důvod zacházet s fyzickými věcmi, kdybychom neměli potřeby a emoce. Mrtvola ani kámen nemají důvod něco řešit. V potřebách a emocích a s nimi spojené imaginaci je zdroj všech hodnot a jejich prožívání. Naopak představa, že objektivita spočívá v tom, že nám nadiktuje hodnoty, je jeden z hlavních důvodů věky trvajícího zmatení o tom, co je pravda. Jde o mocenské ovládnutí lidí: naše hodnoty (třeba král je z Boží vůle) jsou objektivní, věčné, plynou z přírody a podstaty vesmíru. Celé ty miliardy let vesmíru tu jsou proto, abyste vy věřili, že máte otročit tomuhle tyranovi!

Skutečné hodnoty nevznikají z pravdy objektivní a sdílené všemi napříč věky a místy (fyzická realita se vynucuje sama – kdo ji nerespektuje, sklízí následky, třeba v podobě neschopnosti léčit zánět slepého střeva), hodnoty vznikají ze sdílených představ, emocí a hlavně zkušeností, jak s námi zacházejí naši blízcí a celá společnost v širším smyslu (včetně inkvizice, vraždění a mučení, ale i reakce na ty hrůzy vzpourou vedoucí k moderní demokracii a praktickému, fyzickou realitu respektujícímu systému brzd a protivah).