Pár otázek pro odpůrce diplomacie s Putinovým Ruskem
16. 11. 2022
/
Daniel Veselý
čas čtení
6 minut
Nedovedu
pochopit, proč jsou názory zastánců diplomatického řešení války na Ukrajině
s Ruskem označované za „zcestné“,
když prakticky tutéž pozici zastává spousta zemí, zejména
globálního Jihu, hlava katolické církve a další osobnosti, ba
dokonce i bývalí
a současní
seniorní představitelé americké armády. Ani Bidenův kabinet není v této
otázce úplně jednotný; je poněkud
rozdělen, přestože nyní jednoznačně kralují vrcholní diplomaté a
představitelé národně-bezpečnostního aparátu prosazující nesmlouvavou
protikremelskou agendu. Samozřejmě, že se pohledy na ukončení tragického
konfliktu uvnitř tábora zastávajícího diplomacii liší; spojuje je však úsilí o
ukončení protahované válečné pře, jejíž rizika a následky jsou enormní pro celý
svět.
Jak
odpůrci diplomacie s Putinovým Kremlem dospěli k názoru, že se Rusko
nezastaví na Ukrajině – a že by nakonec mohlo dojít třeba i k „denacifikaci“
Česka? (Na Ukrajině ruská armáda po osmiměsíčním katastrofálním tažení čelí
citelným územním ztrátám tváří v tvář ukrajinským obráncům, a to zhruba na
pětině ukrajinského území zhusta obývané ruskojazyčným obyvatelstvem, tedy
především před vypuknutím invaze.) Jestliže kremelská agrese něco dokázala, tak
je to naprostá diskreditace na Západě dlouhá léta obávané ruské armády. Vždyť
Rusko by v případě přímého konfliktu se Spojenými státy a NATO tahalo za mnohem
kratší provaz, vezmeme-li v potaz výdaje na zbrojení a další
přidružené faktory. Kreml
už od roku 2008, kdy se na summitu NATO v Bukurešti otevřela otázka
případného vstupu Ukrajiny a Gruzie do Severoatlantické aliance, vyjadřuje své
obavy z expanze NATO. A to je ústřední konzistentní vzkaz adresovaný
západnímu společenství, nehledě na blábolení a vlhké sny šílenců šaškujících
v ruských médiích. Jakýkoliv pokus Kremlu o útok na Pobaltí
nebo Polsko by mohl vést k terminální válce, v němž by
hypotetická „denacifikace“ české kotliny nehrála vůbec žádnou roli.
Jak
se odpůrci diplomacie s Vladimirem Putinem vyrovnávají s riziky a
strukturálními problémy, jež konflikt na Ukrajině akceleroval? I když se odhady
analytiků a dalších pozorovatelů možného vypuknutí jaderného střetu liší – a
někdy naprosto zásadně – ze samotného faktu, že někteří z nich důrazně upozorňují
na riziko použití taktických jaderných zbraní na Ukrajině, by nám měl běhat
mráz po zádech. Po dlouhých letech, kdy jsme o atomové hrozbě neslýchali pomalu
ani slovo, se o termonukleárním konfliktu opět běžně hovoří. Mají snad zastánci
nekonečného vyzbrojování Ukrajiny v záloze nějaký plán poté, co nás
zasílání čím dál tím sofistikovanějších zbraní, vojenské techniky a dalšího materiálu
bezpečnostní povahy na Ukrajinu dostane do eskalační spirály, z níž dříve
nebo později nebude úniku?
Korespondent
listu New York Times David Sanger si v tomto ohledu všímá
pozoruhodného paradoxu: "Spojené
státy a jejich spojenci v NATO jsou sice odhodláni pomoci Ukrajině vyhnat Rusko
z jejího území, ale čím úspěšnější budou Ukrajinci, tím větší je riziko, že
Rusko poruší nepsané tabu o použití jaderných zbraní." Jinými slovy, čím více zbraní dodáme
Ukrajincům – a čím sveřepěji budeme odmítat diplomacii – tím bude riziko
jaderné války vyšší. Pamatujme si: případný nukleární konflikt by mohl spíše
vzniknout z tragického nedorozumění, v důsledku selhání lidského
faktoru nebo technologického lapsu, jak se opakovaně málem stalo v průběhu
první studené války. Moskva by také v případě ohrožení politické
svébytnosti mohla sáhnout nejdříve ke konvenčním silám, aby ukrajinská města a
civilní infrastrukturu proměnila v hromadu sutin. Rusové přitom údery na
kritickou ukrajinskou infrastrukturu zintenzivňují, a to v závislosti na
úspěších ukrajinské protiofenzivy či ukrajinských útoků na ruské cíle, jak opět vidíme tento týden. A to už jsme
opět u eskalační spirály vedoucí až k terminální
válce.
Jak
se nekompromisní zastánci vojenské porážky Ruska na Ukrajině potýkají s faktem,
že válka na Ukrajině včetně
západních sankcí výrazně akceleruje
míru akutního hladovění ve světě? Miliony Somálců, Súdánců či Jemenců na
pokraji smrti hladem jsou „vedlejšími“ a neviditelnými ztrátami války na
Ukrajině. Co tito lidé říkají
na zvyšování cen energií (hlavně v Evropě) a pohonných
hmot a na vysokou inflaci
v důsledku ukrajinského konfliktu?
Válka
na Ukrajině samozřejmě urychluje klimatickou krizi, a to jak prostřednictvím vysokých
emisí uhlíku způsobených probíhajícími boji, tak diverzifikací
finančních zdrojů, zejména do vojenského průmyslu. Ukrajinský konflikt podkopává
mezinárodní spolupráci na výzkumu klimatického kolapsu, a dokonce ohrožuje
splnění klimatických cílů. Obecně globální komunitu – zejména Západ, Čínu a
Rusko – odklání od společného postupu nutného pro koordinované řešení
klimatické krize. Tyto velmoci nyní masivně zbrojí a modernizují své smrtící
arzenály v době, kdy je na klimatické scéně pět minut po dvanácté…
Všechny
tyto skutečnosti musejí mít přívrženci konečného vítězství Ukrajiny na paměti,
neboť je sami volky nevolky podporují, a musejí si proto svá stanoviska obhájit.
A nevěřme samolibým bludům, že Putin sklapne podpatky a sám od sebe se
z Ukrajiny stáhne. K tomu neexistují vůbec žádné indicie, navíc by provedl
sebevražedný krok; je proto zapotřebí, aby se otevřely komunikační kanály mezi
Moskvou a Washingtonem – k čemuž nyní už opatrně
dochází – a alespoň se
minimalizovala destrukce a utrpení ukrajinských civilistů a obránců, jakož i
globální rizika a negativní jevy, jež válku doprovázejí.
8317
Diskuse