Zmatení jazyků – Facebook dělá byznys, Yandex dělá “politiku”

3. 1. 2019 / Albín Sybera

čas čtení 5 minut

Přežije kapitalistické tržní hospodářství setkání s autoritativní režimy v technologickém věku?

Před Vánoci zveřejněná reportáž New York Times obsáhle informovala o osobních datech uživatelů Facebooku, které Facebook soustavně sdílel (a zřejmě stále sdílí) se svými obchodními partnery – více ZDE. Na jednu stranu se jedná o neustále se opakující jev, kdy v současné technologické době stále více ztrácíme kontrolu nad našimi vlastními údaji, anebo minimálně nad daty, které poskytujeme sociálním sítím. Často se ale v těchto bezesporu důležitých debatách o povaze soukromí v době umělé inteligence a zacházení s osobními údaji („naftou 21. století“) vytrácí ještě jeden zásadní rozměr, který svou povahou připomíná spíše hájení klanových či v lepším případě imperiálních zájmů v duchu19. století.

Zatímco Mark Zuckerberg opakuje svou vizi propojeného světa sdílejícího svobodné hodnoty, tak mnoho jeho obchodních partnerů slouží zcela protichůdným představám. Nejmarkantnějším příkladem může být ruský Yandex. Internetový vyhledávač, často spojovaný s kremelskými vládci, měl podle Facebooku přístup k osobním údajům jejich uživatelů až do roku 2017. Yandex své napojení na Kreml soustavně odmítá a podobná tvrzení například od ukrajinských bezpečnostních složek označuje za nepodložená. Těžko může ale Yandex popřít, že své obchodní aktivity rozvíjí v zemi, kde státní aparát drží pevnou kontrolu nad významnými korporacemi skrze vazby na klíčové oligarchy, aniž by sám nebyl hlásnou troubou kremelského režimu.

V podobném „zmatení jazyků“ se odehrávají i některá obchodní partnerství Facebooku. Zatímco Facebook udržuje a rozvíjí svou obchodní působnost v mentalitě Západu, tak Yandex dělá politická rozhodnutí, aby si svou „obchodní“ působnost vůbec udržel před centrální autoritou. Manažeři Facebooku vyrostli v západní demokracii postavené na mnohdy nespravedlivé kapitalistické logice, ale stále do nějaké míry regulované demokratickými zákony. „Manažeři“ Yandexu oproti tomu zase vědí, co musejí udělat, aby Yandex neobtěžovaly ruské úřady, aby oni měli své posty, do kterých přišli ve státem řízeném kapitalismu, který už ale není regulován obecnými pravidly – jsou manažery „z milosti“.

Vzdálenosti v éře umělé inteligence se zmenšily do té míry, že na obchodních jednáních v klimatizovaných kancelářích v Kalifornii sedí vedle sebe dva úspěšní manažeři v padnoucích oblecích Armani či podobné značky – jeden se sebevědomou mentalitou absolventa Stanfordu a druhý s mentalitou čekisty. První se možná snaží leckdy pravidla obcházet, ale ví, že s jejich případnými dopady musí počítat, zatímco druhému slouží pravidla jenom jako kulisy při dosažení jeho momentálních cílů, či úkolů.

Snad trochu marginálnějším projevem „zmatení jazyků“ je, když na Facebooku obyčejný uživatel jako třeba já sdílí post Bila Browdera a Facebook mi tento post zablokuje s odůvodněním (po týdenním odpojení mého účtu), že post je „against our Community Standards“ – viz. foto. Browder v těchto týdnech jezdí po zemích EU a lobuje, aby si Evropským parlamentem projednávané sankce proti Kremlu podržely své přízvisko podobně jako ty americké uzákoněné v r. 2012 – Magnitsky Act (Sergej Magnitskij byl auditorem Kremlem zlikvidované a rozkradené Browederovy společnosti Hermitage Capital Management a v r. 2009 byl utýrán v moskevské věznici).

Ve zmiňovaném postu Bill Browder tweetuje, že ostrov Jersey, známý jako uložiště anonymních prostředků a firem (včetně mnoha, co působí i v ČR), přijal svou verzi Magnitsky Act. Netuším, v čem může podobný post odporovat „Community Standards“ Facebooku. Předpokládám totiž, že standardy Facebooku nejsou o ochraně anonymních společností a anonymně uložených prostředcích v Jersey.

Nevím také, jak si u technologického giganta jako je Facebook, vysvětlit, že nedokáže rozlišit mezi obsahem, který informuje o přijetí sankční legislativy potírající praní špinavých peněz s obsahem, který si blokaci zaslouží jako nesčetné rasistické a další nenávistné posty (které mnohdy blokovány vůbec nejsou). Doufám jenom, že obchodní partnerství s Yandexem nespočívá jenom v umožnění nahlížet do osobních dat uživatelů Facebooku, ale třeba také v přebírání blokací postů kremelských kritiků.

Nakonec třeba mohu doufat, že v monitorování postů na Facebooku hraje roli lidský faktor. Tedy, že příslušní pracovníci Facebooku nevědí, kdo byl Sergej Magnitskij, proč kremelským autoritám tolik záleželo, aby byl sprovozen ze světa, a proč se Kreml soustavně snaží Browdera hnát před podobnou „spravedlnost“ pomocí Interpolu. Přes svou ekonomickou nadřazenost dává Západ svým autoritářským protějškům do rukou jednu velkou zbraň – svou vlastní naivitu a nevědomost a bohužel také i některé své vlastní principy.    

0
Vytisknout
8775

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2019