O zhoubné moci intelektuálních elit

27. 9. 2017 / Daniel Veselý

Známý český ekonom Tomáš Sedláček v rozhovoru pro internetovou televizi Seznam.cz s nelíčeným uspokojením ve tváři prohlásil, že naše země ekonomicky vzkvétá navzdory politickému krnění. Skutečně netuším, z jaké vzdálené galaxie pan Sedláček pochází. Pokud vycházíme pouze ze strohých makroekonomických ukazatelů, což je Sedláčkova doména, situace se na první pohled může zdát takřka bezproblémová. Dovedu si ale v živých barvách představit, jak na onen údajný ekonomický rozkvět nahlíží zhruba milion Čechů, kteří žijí pod hranicí chudoby.   

Vždy jsem se naivně domníval, že veřejně činný intelektuál je přímo povinen upozorňovat na veškeré nešvary společnosti, v níž žije. Jakékoliv lakování skutečnosti na růžovo je vždy kontraproduktivní, neboť vydatně přispívá k prohlubování propasti mezi intelektuální elitou a „podzámčím“, z níž celkem logicky vyvěrají deziluze, frustrace a zatvrzení u spousty obyčejných lidí. A to je vždy nebezpečný koktejl. Ne nadarmo servilitu a lenost intelektuálů ve své eseji The Responsibility of Intelectuals již před padesáti lety excelentně kritizoval Noam Chomsky, podle nějž je americká intelektuální kultura v područí politické moci. Totéž v bledě modrém platí i pro českou intelektuální elitu.   

Kritizuje-li Sedláček pesimismus české politické scény a zároveň velebí ekonomický růst České republiky, který jako by existoval per se, vytváří naprosto deformovaný obraz reálného stavu věcí. Jako ekonom přece dobře ví, že milión Čechů má obrovské problémy vyjít s penězi (nezvládnou mimořádný výdaj 9 900 korun, nedokážou pravidelně hradit nájem nebo si dát obden maso), že minimální mzdu pobírá více než sto tisíc lidí, kteří mnohdy pracují a žijí ve zcela nepřijatelných podmínkách, a to i v relativně bohaté Praze, jak brilantně líčí novinářka Saša Uhlová. Sedláček také dobře ví, že minimální mzda v ČR patří k nejnižším v Evropské unii – je nižší než v Estonsku nebo Portugalsku, apod. Zdá se, jako by pro tyto znepokojující faktory nebylo v jeho optimistické ekonomické vizi místo.




Trpká životní zkušenost celé řady Čechů však Sedláčkův jalový optimismus staví na pranýř. „Chudoba v České republice je skrytá. Není extrémní, ale je dostatečně velká na to, aby ovlivňovala životní pohodu. Okolo 35 procent lidí si v Česku nemůže dovolit nečekaný výdaj 10 tisíc korun,“ říká sociolog Daniel Prokop, který varuje před ignorováním problémů nejchudších Čechů. Podle Prokopa v Čechách extremismus nevzniká u osmi procent lidí, které tíží extrémní chudoba, ale právě u těch třiceti procent, co jsou relativně těsně nad nimi.Tomáš Sedláček si naopak pochvaluje pofidérní rovnováhu v české společnosti, již v tandemu s Davidem Klimešem z Hospodářských novin nazývá Pax Bohemica. Tato rovnováha, či dokonce dohoda, jak tvrdí ekonom, spočívá v nízké nezaměstnanosti a nízkém nárůstu mezd. A právě nízká nezaměstnanost je oním kýženým důkazem, že zažíváme ekonomický rozkvět. Přestože je podle Sedláčka načase minimální mzdu trošku zvyšovat, je na místě opatrnost, jelikož mzdy nelze zvyšovat plošně.

Je celkem symptomatické, že se v tuzemském mediálním prostředí objevují stále tytéž „mluvící hlavy“, jež nejsou s to uspokojivě analyzovat palčivé problémy obyčejných lidí. Falešní věrozvěstové ekonomického rozkvětu, mezi něž Sedláček bezesporu patří, žijí v nepřístupné slonovinové věži a vytvářejí zhoubnou mytologii. A není tudíž divu, že obyčejní lidé, jejichž názor nemá šanci zaznít ve sdělovacích prostředcích, pak mají nejeden důvod obrátit se k extremismu.         

 

0
Vytisknout
5062

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2017