Běžný zaměstnanec se před rokem 1989 cítil v práci svobodnější než dnes. Ale...

13. 9. 2017 / Petr Huďa

čas čtení 3 minuty

Paní Kozlovou bych rád opravil.
Mocní předlistopadového komunistického režimu se nesměli dozvědět, co si lidé o nich v Československu myslí. Našim polistopadovým mocným,  je zase úplně jedno, co si "spodina" o nich  myslí dnes.

Podle všeho jsem o jednu generaci mladší než paní Kozlová. Na rozdíl od paní Kozlové jsem už nestihl využít sociální jistoty (dostupné bydlení, plná zaměstnanost,  bezplatné zdravotnictví a školství, podpora rodin s malými dětmi atd.),  které na minulém systému vyzdvihuje. Vůbec je nepopírám. A to všechno bez exekucí, existenčních starostí, chudoby, které zažívá nemalá část společnosti. Paní Kozlová má pravdu, že v tomto ohledu byl tzv.  reálný socialismus pro spoustu Čechů snesitelnější i přes jeho autoritářskou čí totalitní povahu, než volnotržní kapitalismus bez přívlastků.


 
Dělník, rolník či běžný zaměstnanec státního podniku, družstva či menší provozovny za minulého režimu v porovnání s dnešním privátem se cítili v práci  svobodnější než dnes. Takovou zkušenost jsem za minulého režimu zažil koncem 80. let  i já. Podle paní Kozlové garantovaná názorová pluralita, svoboda slova, pohybu,  vyznání a podnikání je druhořadá. Pokud má někdo hluboko  do kapsy nebo je nucen bydlet pod mostem, je mu např.  možnost svobodně cestovat a demokratické debata někde v parlamentu k ničemu.  Ekonomka Ilona Švihlíková ve své knize (Jak jsme se stali kolonií) píše, že Česko se stalo periferií, a to jak ekonomickou tak myšlenkovou. Naše země nedokáže prosazovat své vlastní ekonomické zájmy, vyznačuje se špatnou životní úrovní a nekvalitními elitami. Tady je potřeba hledat kořeny frustrace a zklamání lidí s polistopadovým vývojem.

Komu dávala "spodina" posledních pětadvacet let  ve volbách svůj hlas a proč se nikdy nezmohla na masovou demonstraci či generální stávku na obhajobu svých sociálních a pracovních práv? Nevolila (1992, 2010) náhodou určitá část z nich fiskálně odpovědnou pravici a proč ?

Parlamentní demokracie a celá liberální demokracie se skutečně nacházejí v krizi. Boris Cvek některé symptomy krize v jeho článku dobře popsal.  Proč by lidé jako paní Kozlová měli liberální demokracii stále věřit? Možná si klade otázku, na kterou se ji nedostává odpověď, proč Britské listy liberální demokracii stále hájí  a v čem je pro běžné občany a pracující lepší než vlády pevné ruky se "sociálními jistotami" po které nemalá část Čechů volá. (Je velká otázka, zda by vláda "pevné ruky" zajistila sociální jistoty, pozn. red.)

Nerozumím  jedné věci. Proč paní Kozlová mainstreamový diskurs, který ovládá ČR, "že žijeme v nejlepším možném světě"  dává za vinu progresivním Britským listům?  Kdyby paní Kozlová sledovala informace a články, které Britské listy publikují, musela by objektivně uznat, že Britské listy tento diskurs od svého vzniku v žádném případě neprosazují. Nebo by si přála publikovat pouze to, co vyhovuje jejímu vidění světa (...)?

Ať už se díváme na nedávnou minulost jakkoliv a nepokládáme se za vítěze kapitalismu, nostalgicky vzpomínat na předlistopadový "socialismus" nám nepomůže.  Návrat před rok 1989 není možný ani reálný. Jsem toho názoru že, objektivní a vyvážené hodnocení minulého režimu se nehodí ani pravicovým antikomunistům, ani jeho nekritickým pamětníkům.

Já osobně, i když  toho moje generace už nemusí zažít,  věřím v demokratický nebo svobodný či zelený socialismus. Čemu věří lidé jako paní Kozlová... ?

Petr Huďa, Jihlava

 

1
Vytisknout
11068

Diskuse

Obsah vydání | 19. 9. 2017