Jak Rusko vítězí

14. 12. 2016


Na Vladimiru Putinovi není nic magického, píše David French na pravicovém americkém serveru National Review. Pokud rozumíte historii, rozumíte jeho strategii. Ukázalo se, že v zahraniční politice neexistuje "pokrok", dějiny nemají stranu nebo předem danou trajektorii a klasická velmocenská politika může být velmi, velmi efektivní, když oponent předstírá, že tato hra už neexistuje.


Když John Kerry během ukrajinské krize prohlásil, "Nemůžete se přece v 21. století chovat na způsob 19. století, napadnout jinou zemi na základě zcela falešné záminky," věděl jsem, že Amerika je v těžké nevýhodě - protože Putin právě udělal, co Kerry řekl, že "přece" neděláte, a on věděl, že s ním nikdo nehne. Americká rétorika kulturní války na cizí diktátory nefunguje. Putin má to, co Americe chybí - důkladnou, dlouhodobou strategii, která je vybudována přesně a přímo kolem jeho vnímání nejlepších zájmů jeho národa. Chce ovládnout "blízké zahraničí", nezávislé a kvazinezávislé země bývalého sovětského impéria, které se snažily dostat z ruské oběžné dráhy. Chce Rusko postavit do pantheonu světových velmocí. Chce destabilizovat NATO a udělat z Ruska hlavního hráče v evropských záležitostech. Jinak řečeno, chce "Udělat Rusko znova velikým". Navíc Rusko postupuje pod krytím argumentu, který rezonuje daleko za hranicí úzkého nacionalismu a zasahuje do sféry civilizačních, dokonce věčných hodnot. Jak poznamenal John Schindler z Observeru, "Není to tak, že Putin a jeho nohsledi skrývali, čemu věří." A čemu věří? Zde stojí za to Schindlera citovat znova: Z Putinova pohledu, "jenž označuji za mýtus Třetího Říma, který se stal velmi populárním v imperiálním Rusku 19. století, postuluje, že je svatým posláním Ruska čelit Ďáblu a jeho činnosti na zemi. Putin toto zpátečnické myšlení oživil a udělal z ruské pravoslavné církve - de facto státního náboženství - ideologický základ svého režimu. Poté co padl komunismus, země potřebovala novou ideologickou kotvu a putinismus ji našel v silném amalgámu náboženství a nacionalismu, který u Rusů rezonuje mnohem více, než kdy rezonoval komunismus."

V médiích toho o tomto argumentu mnoho neuslyšíte, protože jim dominují sekulární reportéři, kteří prostě "nechápou" náboženské argumenty nebo náboženskou víru. Současně s tím jak Putin sleduje soudržnou strategii poháněnou pochybným argumentem, konfrontuje roztříštěného protivníka paralyzovaného ideologickou stupiditou. Za prvé, přesně chápe, co chápe jeho íránský spojenec - že občanští lídři jeho mnohem silnějších nepřátel jsou ti, kdo se děsí vojenského konfliktu. Írán vyjednal mimořádně příznivou jadernou dohodu s Obamovou administrativou... Rusko je o několik řádů silnější než Írán a vykazuje podobnou toleranci k riziku. Je tedy schopno mezinárodní agrese o několik řádů silnější. Je prokázáno, že může provést invazi do evropského státu bez významné vojenské odezvy. Je prokázáno, že může vnutit svou vůli v syrské občanské válce, která Obamovu administrativu paralyzovala. Je prokázáno, že se skutečně minimálním úsilím může způsobit, že miliony Američanů pochybují o legitimitě své republiky. Nic z toho neznamená, že Rusko má proti Spojeným státům skutečnou výhodu v soupeření velmocí. Když jedna strana vytvoří percepci buď že je ochotna bojovat, nebo že se boje nebojí - a druhá vytvoří percepci, že raději udělá cokoliv jiného, ale bojovat nebude, pak si výhodu připíše agresor, nehledě na "skutečnou" rovnováhu sil. Taková byla lekce z 30. let, když slabé nacistické Německo znova okupovalo Porýní, anektovalo Rakousko a rozbilo Československo, to vše zatímco mnohem silnější mocnosti stály stranou vyděšené z dalšího evropského konfliktu.

Ve skutečnosti jejich děs nadcházející válku jen odložil - odložil ji na dobu, kdy byla mnohem strašnější, než si dovedly představit. Putin také chápe, že jeho oponenti nejsou prostě slabí - jsou hloupí. Zejména v Západní Evropě jsou ochotni otevřít hranice milionům muslimských migrantů, ačkoliv vědí, že se džihádisté snaží radikalizovat muslimy uvnitř jejich hranic a vědí, že se jejich existující muslimské populace ukázaly jako náchylné k radikalizaci. Výsledkem je teror a útoky, které nejsou dostatečně násilné, aby zahájily skutečné boje ve městech, ale jsou dost nebezpečné na to, aby poškodily evropskou politiku, vedly k vzestupu nacionalistických stran, které jsou mnohem přátelštější k Putinovi a mnohem ochotnější změkčit nebo zrušit sankce proti Rusku.

Jsme dosud tak ekonomicky silní, že sankce, které jsou pro naši ekonomiku a ekonomiky hlavních spojenců z větší části irelevantní mohou zmrzačit ruský růst. Jsme dosud tak vojensky silní, že Putin ví, že může doufat ve vítězství jen v konfliktech, které jsou precizně omezeny na krátké, lokalizované boje, kde může nasadit zdrcující počty a pak umístit svou kořist pod dosud působivý jaderný deštník.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5692

Diskuse

Obsah vydání | 16. 12. 2016