Uvedení na pravou míru

26. 1. 2015 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty

Václav Hořejší ZDE uvádí v rámci komentářů k mé polemice ZDE s Miroslavem Polreichem ZDE tvrzení, která nejen že jsou zcela nepodložená, ale bohužel je třeba je označit dokonce za zjevně nepravdivá. (Prakticky týž text Hořejší publikoval na svém blogu na Aktuálně.cz ZDE.)

"Dolejší až trochu skandálně shledává krvavé koloniální války v podstatě oprávněnými," píše Hořejší. Na co tímto výrokem reaguje? Na toto: "Britské impérium se chovalo jako konzervativní mocnost uznávající určitá mezinárodní pravidla hry. (Toto konstatování nedělá z britského imperialismu nikterak cosi hodného obhajoby. Pouze se zde říká, jakým mezinárodním hráčem v daném období Británie byla.)"

Existuje velmi dobrý důvod rozlišovat konzervativní a revizionistické mocnosti, protože jejich chování v mezinárodní aréně se navzájem výrazně liší. Konzervativní mocnosti mají obecně tendenci respektovat status quo a s ním spojené mezinárodní smlouvy, kdežto revizionistické mají výrazný sklon obojí porušovat. Abych použil příklad blízký přírodovědci, podobně by například herpetolog měl vždy rozlišovat řekněme mezi kobrou a tajpanem. Tímto rozlišováním zajisté nijak nepopře, že oba hadi jsou nebezpečně jedovatí. Chovají se však jinak - a pokud by lidé s tajpanem zacházeli jako s kobrou, mohli by toho dosti litovat. Postupy zajišťující přirozenou kontrolu populací kobry v případě tajpana nefungují, jak ukázaly pokusy snížit jeho stavy vysazením lasicovitých mungů, kteří v Indii běžně loví kobry, v Austrálii. Mungové totiž na australské tajpany nestačí.

Je také potřeba rozlišovat mezi analýzou a hodnocením. Václav Hořejší předkládá učebnicový příklad falešného argumentačního postupu popsaného Moorem coby naturalistic fallacy ZDE, při němž se popis a analýza faktů zaměňují za hodnotící soud.

Po tvrzení, které je založeno na překroucení analytického výroku a jeho vydávání za údajný hodnotící soud, následuje řada spekulativních vývodů včetně ničím nepodloženého obvinění, že jsem nekritickým "fanouškem" Porošenkovy Ukrajiny - a na závěr tvrzení, že Hořejší souhlasí s Václavem Klausem. Pravda je, že jsem v roce 1999 nestál nekriticky na straně útočícího NATO proti Jugoslávii a zrovna tak dnes nestojím na straně útočícího Ruska proti Ukrajině. U občana středně velkého evropského státu myslím nejde o nijak překvapivý přístup, pokud nadřazuje mezinárodní právo velmocenské politice. To je jádro mého postoje k tématu.

Václav Hořejší má právo demonstrativně souhlasit s kýmkoliv, koho považuje za solidní autoritu, včetně Václava Klause, o tom není sporu. Jiná věc je však kompletně dezinterpretovat jasné vyjádření a otočit jeho smysl o 180 stupňů. Polreich zvolil ve svém textu falešnou analogii neoimperiálního Ruska s rozpadajícím se britským impériem, srovnání dvou impérií v úplně odlišných fázích vývojového cyklu. Británie v jasném "imperial overstretch". kdy dlouho postupně ztrácela území za územím, přičemž v samotném závěru i ve zbývajících koloniích byl podporován průmyslový rozvoj a relativní politická samostatnost. Ruska ve fázi masivního vojenského vzestupu a expanze na území jiných států, což nemá v současné Evropě obdoby. Británie kolonialistickou mentalitu postupně překonává, Rusko toho až dosud nebylo schopno ani v nejmenším. Britská společnost chyby a zločiny kolonialismu otevřeně diskutuje a kritizuje, kdežto v Rusku podobný proces ještě ani pořádně nezačal a už je mocensky umlčován. U Hořejšího jde o prosté "čtení" něčeho, co jsem nenapsal - ba předem jsem přesně tu interpretaci, již Hořejší použil jako východisko polemiky, výslovně odmítl tak jasně a zřetelně, jak jen lze.

Tento článek byl dne 28. ledna 2015 redakčně upraven. Byly z něho odstraněny některé zbytečně osobní formulace.

0
Vytisknout
11723

Diskuse

Obsah vydání | 28. 1. 2015