Obamova pomoc z nebe

11. 8. 2014 / Daniel Veselý

Obdobně jako Roberta Fiska mě zaráží skutečnost, že Obamova vláda nejenže nečinně přihlížela vraždě téměř dvou tisíc Palestinců, ale svou efektivní podporou izraelské válečné mašinerie na ní nese přímou spoluvinu, zatímco bombami osvobozuje 40 000 nešťastníků z tenat žízně a postupujících džihádistů z Islámského státu (IS) a ohrožený americký personál. To samozřejmě není jen tak.

Snad veškeré západní "humanitární intervence" byly ospravedlňovány vyšším morálním principem, přičemž šlo přirozeně o ohrožené zájmy západních států, třeba jako v případě Libye před třemi roky.

Zní to skutečně paradoxně až groteskně, že nyní Američané pomáhají desítkám tisícům jezídů v Iráku, kteří zůstali uvězněni v horách poté, co utekli před postupujícími radikály z IS, shazováním zásob potravin a pitné vody. Zároveň americké stíhačky F-18 bombardují vybrané pozice islamistů z IS v okolí hlavního města iráckého Kurdistánu Arbílu, jejich dělostřelectvo, minomety a obrněná vozidla. Hovoří se dokonce o hrozící genocidě, jíž je třeba zabránit.

Je ale především nutné zachránit personál amerického konzulátu v ohroženém Arbílu a pravděpodobně i životy zaměstnanců zpravodajských služeb ZDE.

Toto gesto je ve Spojených státech vnímáno s velkým entuziasmem a představuje plusové politické body. Může i přispět k volebnímu vítězství demokratů ve volbách. Kdyby Obama v tomto ohledu selhal, byla by to velká voda na mlýn republikánů, již prezidenta grilovali též v souvislosti se zavražděním amerického ambasadora v Libyi.

Nicméně podobná záminka se objevila v roce 2011, aby ospravedlnila intervenci NATO v Libyi. Tehdy mělo jít o zabránění genocidě v libyjském městě Benghází. Vyšetřování Human Rights Watch však ukázalo, že Kaddáfí cíleně civilisty nemasakroval a jeho vojska se soustřeďovala na boj se Západem podporovanými rebely ZDE.

I zde šlo přirozeně o zájmy západních států, jež se týkaly těžby ropy a které byly ohroženy čínskými a indickými snahami vyjednat s Kaddáfím výhodné podmínky pro obchod s touto důležitou surovinou.

Dalším groteskním paradoxem americké zahraniční politiky na Středním východě je skutečnost, že v minulosti výrazným způsobem formovala podhoubí pro posílení sunnitských elementů napojených na Al-Káidu, a to ve spolupráci se Saúdskou Arábií a Katarem ZDE. Tato politika spolu s invazí a okupací Iráku, vyvoláním sektářské války a etnické čistky sunnitů, dále pak podporou džihádistických extrémistů v Sýrii proti Asadově vládě byla darem z nebes pro "tvůrce" Islámského státu.

Neměli bychom taky zapomenout na rozsáhlé zásoby ropy v Iráku, potažmo americký hlad po černém zlatu. Americký novinář John Judis píše, že město Arbíl je taktéž významných střediskem ropného průmyslu, kde se nachází čtvrtina iráckých zásob ropy. Postup radikálů z IS na Arbíl přirozeně ohrožuje globální obchod s ropou. Obchodníci s touto drahocennou surovinou tvrdí, že americká intervence by tomuto ohrožení mohla předejít, jak píše Judis.

Bílému domu podle tvrzení specialisty na Střední východ Juana Colea rovněž záleží na tom, aby irácký Kurdistán zůstal součástí rozpadajícího se Iráku a nikoliv, aby získal nezávislost. Obamova vláda preferuje silnou centrální vládu v Bagdádu, nicméně bez účasti stávajícího premiéra Málikího, a tím podmiňuje přísun vojenské podpory. Bombardování pozic IS má rovněž přimět kurdského prezidenta Masúda Barzániho k tomu, aby kurdské území zůstalo součástí Iráku.

Zájmy velmocí se se zájmy obyčejných lidí protínají jen ve výjimečných případech. Koncept humanitárních intervencí slouží mocným k zamaskování jejich skutečných pohnutek. Navíc vojenské řešení jakéhokoliv konfliktu velice často hrozí tím, že napáchá daleko víc škod, jak jsme mohli vidět v Kosovu, Iráku a Libyi.

0
Vytisknout
6452

Diskuse

Obsah vydání | 13. 8. 2014