Jediným útočištěm je zatím jen Kurdistán

25. 6. 2014 / Miloš Kaláb

Ultrafundamentalističtí sunnitští extremisté vydali tento příkaz křesťanům v syrském městě Raqqa již loni, když se prohlásili za členy Islámského státu Iráku a Levantu (ISIL). Tak začal teror šířící se po Iráku proti křesťanům - stínáním hlav a nejméně třemi případy ukřižování.

"Poprav v Sýrii si jsou dobře vědomi křesťané v Mosulu," píše pan Matthew Fisher z Ankawy v Iráku do kanadských novin The Ottawa Citizen. Proto uprchli do křesťanské enklávy v kurdském městě Irbil. Chaldejská katolická jeptiška, jejíž řád pochodoval čtyři hodiny na sever 10. června 2014 společně s tisíci dalších křesťanských i muslimských uprchlíků, řekla panu Fisherovi, že se nepodařilo uprchnout tělesně postiženým a nemocným lidem.

Postupující extremisté prosazují násilím tvrdý výklad Koránu ze 7. století, podle něhož musí být ženy většinu času doma, zvony nikdy nesmějí zvonit, nikde nesmějí být kříže a křesťané musí platit tzv. "zlatou daň", aby byli ponecháni naživu. Jeptiška usilovně žádala, aby se nikdo nezmiňoval ani o ní ani o jejím řádu, protože by se to mohli extremisté dozvědět na Internetu. Dodala, že v Mosulu odstranili každou památku, ať se jednalo o obrazy či sochy iráckých politiků nebo křesťanů. Mluvila prý perfektní francouzštinou, kterou se naučila, když dříve studovala v Montrealu.

Strach zachvátil křesťanské uprchlíky, když extremisté dobyli další město na syrských hranicích, což jim usnadnilo přesunovat zbraně se Sýrie do Iráku a zpět, kde ovládají velké území na severu a útočí na režim Bašara Asada.

Křesťané žili v Iráku již v prvním století našeho letopočtu, kdy tam přinesli tuto víru dva Ježíšovi apoštolové. V r. 2003 bylo v Iráku 1,5 milionu křesťanů. Potom ale začalo docházet k útokům na kostely (útoků bylo více 70), několik kněží bylo zavražděno a křesťanů v zemi rychle ubylo o milion. Nejnovější výbuch sektářského násilí jejich počet ještě více sníží a povede k masovému útěku.

Dvaasedmdesátiletý muž, který odmítl prozradit své jméno a dal si říkat Dominik, řekl, že musel odejít z Mosulu do Bagdádu v r. 1960, kdy byl jeho otec zavražděn proto, že byl křesťanem. Když byl před 3 roky vyhozen do vzduchu kostel, do něhož chodil s rodinou, odešel s manželkou a 3 syny do Ankawy, což je křesťanské předměstí Irbilu. "Být dnes v Iráku křesťanem znamená být vystaven terorismu", řekl Dominik, který vystudoval inženýrství na Waynově státní univerzitě v Detroitu (Michigan). Jeho vzdálený bratranec, arcibiskup Paulos Faraj Rahho, byl unesen ze svého auta a zavražděn v Mosulu před 6 roky. Dominik dodal, že se v Iráku stěhoval s rodinou z místa na místo, protože věřil vládě a muslimským klerikům, že jsou jako rodina v zemi v bezpečí. Dnes už ale není místa, kde by se tak mohli cítit. Nyní se cítí v bezpečí v kurdské autonomní oblasti, ale nemohou zapomenout na to, jak se Mosul zhroutil během pouhých dvou hodin. "Věříme, že je kurdská armáda Pešmerga dosti silná a na papíře nám dávají Kurdové tatáž práva, jaká mají lidé jinde", řekl Dominikův syn Michael, který vystudoval nauku o počítačích na britské univerzitě a dodal: "Máme ale silný pocit, že jsme hosty ve své vlastní zemi. Sunnity a šiity váže k sobě náboženské pouto - obojí jsou muslimové".

Oba muži přiznali panu Fisherovi, že nemají dostatek informací o kanadském přístupu k těžkostem křesťanů v Iráku a v Sýrii, ale řekli mu, že mezi iráckými křesťany převládá pocit, že má kanadská vláda větší zájem udržovat srdečné vztahy s muslimskými zeměmi než aby pomáhala křesťanům, kteří jsou ve smrtelném nebezpečí. Křesťané nemají ani pocit, že mají možnost usadit se v Británii nebo ve Spojených státech. "Vždyť vidíme, že tyto země dávají cestovní pasy muslimským teroristům a přijímají homosexuály, když si ti stěžují na diskriminaci - ale nám vstup do svých zemí nedovolují". Oba muži i jeptiška dodali, že jsou katolíci, ortodoxní křesťané a koptové ohrožováni také v Sýrii a v Egyptě, takže jedinou možností pro křesťany je odejít ze Středního východu. "Zatím nejsme ohroženi na životech na tomto území", řekla jeptiška. "Kurdská oblast je ta nejklidnější v celém Iráku, ale to se může velice rychle změnit".

Kurdská armáda pešmerga má pověst tvrdých bojovníků podobně jak byli známi nepálští Gurkové. Všichni Kurdové předpokládají, že jejich autonomní oblast vyhlásí nezávislost na Iráku. V tom případě by se na ně skutečně usmálo štěstí i ve dlouhodobé vyhlídce. "Štěstí" se týká, pochopitelně, ropy. Zjištěné zásoby na úbočích pohoří jsou velké a podobají se těm, které se nacházejí v Kanadě západně od města Calgary. Předpokládá se, že se brzy najdou velká ložiska ještě přístupnější ropy. "K příjemnému překvapení dochází téměř každý den", liboval si pan Hiwa Hiwa Arif Haziz, generální manažer firmy Mapcom, kurdské společnosti, která poskytuje velkým ropným společnostem různé služby v oborech mapování, vyměřování a životního prostředí. Časopis The Economist vyslovil opatrně optimistickou předpověď pro 6 milionů iráckých Kurdů. Hodnotil kurdskou oblast v 6 parametrech jako bližší Číně, Thajsku, Brazílii a Argentině, zatímco Irák přirovnával spíš k Somálsku, Súdánu, Sýrii a Afghánistánu. Odhadované zásoby ropy jsou v kurdské oblasti kolem 45 miliard barelů a to přilákalo ropné společnosti Exxon, Chevron, Total, Gulf Keystone, Marathon a Gazprom, aby v posledních letech investovaly do její těžby 20 miliard dolarů. Roční hospodářský růst se díky tomu udržuje na úrovni asi 8%.

Dvě kanadské ropné společnosti se sídlem v Calgary (Talisman Energy a Western Zagros Resources) mají velký zájem o dvě kurdská ložiska. Western Zagros hodlá koncem letošního roku čerpat denně 10 tisíc barelů lehké sladké ropy. Na sousedním ropném poli tato firma odhalila nové zásoby jedné miliardy barelů. (Pozn.: 1 britský barel = 36 britských galonů = 163,656 litrů; 1 americký barel = 42 amerických galonů = 158,970 litrů).

Důkazem, že se kurdská část Iráku považuje za nadějné místo pro byznys, je skutečnost, že již v únoru t.r. otevřela Kanada v luxusním hotelu v Irbilu svoje obchodní středisko. Od vývojového stádia se zde přechází k těžbě a to je velice bohulibé pro každého, pro přičichl k ropě. Navíc občané západních zemí nepotřebují víza k návštěvě kurdské části Iráku, takže je na letištích živo a přímé lety sem má přes tucet aerolinií, některé z nich významné, jako Lufthansa, aerolinie Arabských emirátů a Turecké aerolinie.

Až donedávna měli Kurdové velké potíže s vládou v Bagdádu, která se považovala za pány kurdských ropných polí. Jaký ale je to pán, jehož armáda vzala do zaječích před sunnitskými extremisty a vystavila obyvatelstvo jejich vražedným choutkám? Dokonce i bohatá ropná ložiska v okolí Kirkuku, což je sice město s kurdskou většinou, ale leží mimo autonomní kurdskou oblast! Když irácká armáda utekla, i zde její místo zaplnila kurdská pešmerga, čítající téměř 200 tisíc bojovníků. V této oblasti prostě došlo k politickému zemětřesení, které způsobil pád Mosulu do rukou sunnitských extremistů.

Náhle se zlepšily i vztahy Kurdů s Tureckem (které má samo na svém území velkou kurdskou menšinu) a někteří vysoce postavení turečtí politici se vyjádřili (popré v dějinách), že by Turecko mohlo uznat nezávislý irácký Kurdistán. Změna dřívějšího odmítavého tureckého stanoviska měla za následek otevření kurdského ropovodu do Turecka. Z první zásilky surové ropy ihned dostal svůj podíl Izrael, na kterémžto obchodu prý vydělala Ankara. Pan Haziz si pochvaluje, že jsou nyní vztahy s Tureckem "perfektní", "jako nikdy v minulosti". Tisíce tureckých společností zde má svoje investice a protože zde mají Turci své hospodářské zájmy, mají prý zájem na udržování dobrých vztahů.

Spojené státy byly vždycky proti kurdské samostatnosti, protože měly zájem na jednotném Iráku. Zřejmě neplatí vždycky heslo "rozděl a panuj" a někdy je lepší opanovat velký celek než jeho tři nebo více částí. Po ostudném rozpadu irácké armády docházejí prý politici ve Washingtonu k názoru, že dojde k překreslování mapy Iráku. Když byl americký ministr zahraničních věcí John Kerry v Bagdádu, obrátil se k němu vysoký úředník amerického ministerstva se slovy: "Jen se podívejte, kde je dnes kurdská Pešmerga a kde byla přede dvěma týdny!" Prostě prý se stanou na zemi změny, které se potom za žádnou cenu nedají zvrátit. Je tedy otázka, co udělá jeptiška zmíněná na začátku článku: Založí nový klášter a rozšíří počet jeptišek nebo si se svou výbornou znalostí francouzštiny otevře soukromou jazykovou školu? A co Dominik se synem Michaelem? Bude jim na překážku jejich náboženství na místech, kde doslova teče ropa proudem? V žádném případě není možné zapomenout na to, že o několik kilometrů dál od Kurdistánu umírají lidé a to nikoliv "pro svou víru" ale proto, že "jsou jiné víry" (v tom je velký rozdíl). Do Kurdistánu přichází hospodářské oživení s mnoha všemi výhodami ale také zlořády. Střední východ je opět v pohybu. Je-li možné si vzít aspoň jedno ponaučení, tak to je skutečnost, že se Kurdové spoléhali na svoje vlastní vojáky pešmergy a nikoliv na iráckou nebo jinou armádu.

0
Vytisknout
3535

Diskuse

Obsah vydání | 27. 6. 2014