Putin "chystá pro ukrajinský konflikt režim stealth"

25. 6. 2014

čas čtení 3 minuty

Ruský prezident Vladimir Putin oficiálně odsouhlasil, že nechá Ukrajinu na pokoji. To však neznamená, že ji nechá na pokoji také neoficiálně, míní Leonid Beršidskij.

Putin požádal ruský parlament o zrušení mandátu vyslat jednotky na Ukrajinu, který si vyžádal 1. března. Tento požadavek vedl k anexi Krymu a přivedl vztahy mezi Ruskem a Západem na bod mrazu. Měl také ekonomické důsledky, poslal rubl a ruské akcie ke dnu a omezil přístup Ruska ke globálním financím. Izolace Moskvy vytvořila na globálním trhu s cennými papíry deficit ve výši 20 miliard dolarů, který byl nahrazen jinými státy.

Poslední Putinův krok, rezignace na přímou vojenskou intervenci, způsobil růst ruských akcií a dluhopisů. Je správné předpokládat, že široké sankce proti ruským společnostem zafungovaly? Že Putin zpanikařil a vzdal se svých agresívních plánů? To je nepochybně to, co budou nyní tvrdit západní politici (zatímco nebudou moc mluvit o Krymu). Na určité úrovni to také bude pravda; Putin i západní obchodní partneři Ruska signalizovali záměr vrátit se k obchodování, jako by se nic nestalo a zapomenout na anexi.

Náhlý Putinův holubičí přístup, který přišel krátce po dalším hromadění jednotek na ukrajinské hranici, má v sobě však něco víc. Zdá se, že jde o reakci na postup ukrajinské vlády, která se zúčastnila jednání o ozbrojeném konfliktu na východní Ukrajině.

Na jedné straně stolu seděl Alexandr Borodaj zastupující proruské separatisty, moskevský politický konzultant, který si nyní říká premiér samozvané Doněcké lidové republiky; proruský ukrajinský politik Oleg Carjov a několik málo známých místních představitelů. Na druhé straně stolu, zdánlivě zastupující Ukrajinu, seděl ruský velvyslanec Michail Zurabov a dva kyjevští politici: Bývalý prezident Leonid Kučma a Viktor Medvědčuk, jeho bývalý personální šéf, o němž se má za to, že má blízko k Putinovi. Švýcarská diplomatka Heidi Tagliaviniová zastupující OBSE tu byla také a posvěcovala toto shromáždění.

Oficiálně Kyjev s proruskými separatisty nejedná a Moskva je nepodporuje. Předstírání, které všichni chápou, umožnilo pokrok. Separatisté přijali Porošenkovu nabídku na příměří do 27. června, kterou předtím odmítli jako trik.

Po neoficiálních konzultacích - slovo "jednání" zástupci Kyjeva nevyslovili - Putin volal Obamovi. Poté odvolal požadavek na pravomoci ohledně invaze na Ukrajinu.

To neznamená, že si Ukrajina může úlevně vydechnout. "Putin nemá v úmyslu přestat destabilizovat situaci v naší zemi", říká ukrajinský komentátor Vitalij Portnikov. "Putin si prostě přeje, aby Obama uvěřil v jeho [dobré] úmysly. Je stále přesvědčen, že v globální politice fungují pouze dva nástroje: klamání a směna".

Vzhledem k poslušnosti parlamentu může Putin získat svolení k invazi v libovolný okamžik. Kromě toho pokud je Putinovým cílem vyvést Porošenka z rovnováhy, invaze není nezbytná. Rusko už uspělo při prodlužování konfliktu, vyzbrojování povstalců a umožnilo svým občanům bojovat na straně separatistů. Tolik, pokud jde o "klam".

Ve věci "směny" se nyní začalo v Doněcku, kde Ukrajinci z obou táborů hledají kompromis. Povstalci byli pro Putina užiteční, ale v dlouhodobé perspektivě jsou nespolehliví. Kreml dává přednost spolupráci s dobře známými proruskými politiky a obchodníky na Ukrajině, kteří mají zajistit, že země neskončí v západním bloku.

Ve výsledku je nyní Putin připraven na klidnou fázi ukrajinské operace. Západ se s jeho hrou smíří - ale teprve poté, co prohlásí, že sankce vedly k úspěchu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
10961

Diskuse

Obsah vydání | 27. 6. 2014